Vánoční cukroví

Doteď se mi dařilo s vařením nějak vyjít. Jídla, na která jsem v obchodě nenašla víc jak polovinu surovin, jsem prostě nevařila, zbytek jsem se snažila u chybějících věcí improvizovat, a někdy jsem si nechala poradit na "Šťastných ženách" (www stránka pro baby, kde máme diskusi "maminky v USA a Kanadě"). Např. v případě, že jsem v Safeway narazila na krásné mleté vepřové a k tomu mám z Cotsca kilo strouhaného sýra, takže Huráá - budou holandské karbenátky. Dorazím domů, připravím karbenátky a zjistím, že je vlastně nemám v čem obalit, a tak kuk na "Šťastné ženy", napíšu dotaz a v mžiku jsem chytřejší, že mám v regálu hledat "bread crumbs" (naší strouhance se to ale nevyrovná).

Ale teď došlo k důležitému bodu - Vánoční cukroví. Mám v sešitu receptů pár oblíbených kousků, které prostě mají přesný seznam surovin a postup přípravy a to přece nelze nijak ošidit. A tak jsem si sepsala, co všechno mám v obchodě zkusit najít, některé věci zkonzultovala se "Šťastnými ženami" a vyrazila. Mouka, cukr, máslo - to jsou základní suroviny, které používám i jinak, tak u těch nebyl problém, u mouky nakonec musím říct, že se mi z ní peklo snad líp, než v česku, prostě tady je mouka na pečení buchet a ne na knedlíky. Větší problém nastal např. u vanilkového cukru. Oběhla jsem 4 různé obchody a všude je jenom vanilková tekutá esence, kterou těžko přimíchám do cukru, abych v tom mohla obalit vanilkové rohlíčky. Loni bych si nedovedla představit, jakou radost mi udělá sáček vanilkového cukru od Dr. Oetkera, i když za 6 kousků dám 2,5 dolaru. A koření do perníku jsem nesehnala vůbec a tak jsem po týdnu rezignovala a vzala dle rady jedné internetové kamarádky koření na typický americký "dýňový koláč" (ve výsledku to nebylo vůbec poznat, perníčky krásně voní a já si nadávám za spoustu proježděného benzínu).

Tak jsem měla konečně většinu surovin pod střechou, bylo načase přistoupit k samotnému pečení. Vytáhla jsem si podložku na vyvalování z Tupeware, mouku na podsypávání a s hrůzou zjistila, že válek jsem v Praze při balení nepovažovala za dost důležitý. Takže hup do auta. Za 10 minut jsem byla zpátky a pokračovala. Vyválela první placku, vykrájela první tvary (vykrajovátka jsem naštěstí sbalila) a zjistila, že na mi chybí pečící papír. Takže podruhé hup do auta. Naštěstí mi už nic jiného nechybělo a tak jsme s Lukáškem napekli první druh - perníčky. A hned druhý den přidali linecká kolečka a já jsem smutně vzpomínala na těch spostu skleniček domácí rybízové marmelády, které jsem musela nechat v Praze. Marmeládu na slepování jsem trefila až na potřetí (fakt nevím, kdo tu přeslazenou směs bude jíst, ještě že aspoň Radim si to občas namíchá do jogurtu).

Náhodou jsem v obchodě natrefila na poměrně levné lískové oříšky a tak jsem zakoupila pytlík, že přece jenom ty vanilkové rohlíčky upeču (to jsem ještě nevěděla, jaké bude martyrium s van. cukrem). Radim mi je poměrně ochotně vyloupal a já jsem zjistila, že mlýnek taky zůstal v Praze. A tak jsem oříšky pěkně jeden po druhém nastrouhala na stuhadle, udělala si pěknou modřinu na ukazováčku a uvažovala, jestli mi to stojí za to. Aspoň odměnou mi bylo vyvalování rohlíčků, ještě nikdy se mi neválely tak dobře. A pak jsem přistoupila ke zlatému hřebu pečení - marokánkám. Oříšky, rozinky i suš. ovoce jsem "jenom" nasekala, šlehačka je stejná jako doma, cukr a máslo není problém. Sice se mi trochu roztekly, ale chutnaly jako jindy, tak jsem byla spokojená. Ale ta poleva - nenašla jsem čokoládu na vaření, o 100% tuku, který na polevu používám, ani nemluvím. Pokusila jsem se v hrníčku v horké vodě rozpustit čokoládové kousky, ale jenom se to rozplizlo, ale hladká tekutá poleva - o tom jsem si mohla nechat zdát. Nakonec jsem přidala trochu mléka a másla, mazala jsem to na marokánky nožem a jenom doufala, že to v mrazu zmrzne. Každopádně jsem měla naplánované ještě aspoň dva druhy, ale po tomhle už jsem rezignovala. Teď jdu sbírat síly a inspiraci na Štědrovečerní večeři a Božíhodový oběd, na který jsme pozvali kamarády Hrochy. Salát bude oříšek, ale při troše improvizace to asi zvládnu, ale jak se peče "ham - šunka" k obědu, to jsem fakt ještě nezjistila (natož co vlastně mám v tom obchodě hledat a koupit).