Poznámky z Rakouska III

Čtvrtek

Na tento den jsme zařadili do programu výlet na kolech směr Kaprun a tam jsme se rozdělili. Gabka s Lukášem vyrazili lanovkou nahoru do 2450m. Výš na ledovec si netroufali protože ve třech tisících bylo 5 stupňů a pořádně foukalo. I tak se vrátili spokojení. Já se mezitím vrátil od lanovky dolů do Kaprunu a jel na kole na Maiskogel (1540m). Cesta byla docela těžká, protože většina kopce byla po štěrkovce. Zezdola ten kopec vůbec nevypadá zajímavě, protože je to jen konec hřebene Kitzsteinhornu, ale výhled dolů je tam pěkný a jako trénink to stojí za t. Po návratu jsem stihl i si jít na chvíli zaběhat než se zbytek vrátil a měli jsme celkem štěstí. Během večeře totiž pršelo.


Pátek

Už jsme skoro nevěděli co podniknout a rozhodli jsme se pro wildpark pod Hochaplenstrasse. Cesta na začátku byla úplná pohoda po rovině takže jsme si ji zpestřili trochou bloudění kolem Brucku. Dál do Fusche zase klídek, ale pak bylo potřeba vystoupat z 813 do 1140 a to dalo Lukášovi zabrat a kus cesty kolo tlačil. Po polívce G. s L. šli na zvířátka a na atrakce a já vyrazil do kopce. Nakonec se podařilo vyjet až na 2428m vysoké sedlo.

Sobota

Cesta domů proběhla bez vetších potíží. Jen menší zácpa v Saafeledenu, protože probíhal Jazzový festival a pak Traunsteinu bůhví proč. Pak drobný omyl díky kterému jsme přejeli hranici jinde než jsme chtěli načež na okreskách kolem Domažlic začlo být L. blbě a nespravilo to ani jídlo v jakési podivné restauraci.

Poznámky z Rakouska II

K nědeli malý dodatek: Carcassone vyhrála mamka.

Pondělí


Škaredé počasí nás donutilo hledat náhradní program. Navštívili jsme bazén v Kaprunu což nám doporučili domácí a určitě alespoň Lukáš byl hodně spokojený. Bazén byl krytý a v podstatě hlavně na hraní. Venku byl další, kde se dalo plavat, akorát 22 stupňů nebylo nic moc.

Mimochodem voda v jezeře prý mívá 20 až 24, ale během naší dovolené mělo 19. To znamená, že jsme se v něm nekoupali.

Večer vyhrál Lukáš Osadníky.

Úterý

Počasí se umoudřilo a udělali jsme si výlet na kolech kolem jezera, dále na Maria Alm a pak do Saalfeldenu a zpět. Ve výsledku to bylo skoro 45km. Celé skoro po rovině a Lukáš měl radost, že si udělal nový rekord v tom, kolik ujel na kole za den. Navíc jsou všude cedulky se značením cyklostezek. Prostě se nám to líbilo.

Napotřetí vyhrál i taťka jednou Osadníky.

Středa

Stále ještě bylo pěkně takže jsme udělali výlet ke Klimmerským vodopádům a s Lukášem jsme k tomu navíc prošli tamější vodní svět. Vodopády jsou největší v Evropě. Spousta fotek a jen pár jich stojí za něco. V pokladně u vodopádů moc neuměli anglicky takže nám raději řekli, že lístky si musíme koupit zvlášť na vodopády a zvlášť na vodní svět, místo aby nám vysvětli, že jsme to zpackali a měli jsme koupit kombinovaný o km dříve. K tomu druhý hloupý zážitek z hospody, kde se hospodská tvářila hodně nepřívětivě, když jsme po ní chtěli menu (asi slyšela jen na spiessekarte, protože nám vysvětlovala, že poledním menu už není). Dohromady s tím, že Gabku štípla vosa, koukli jsme pod stůl a viděli tam dalších deset vos, to stačilo na rychlý ústup z tohohle zařízení.

Vodní svět se mi zdál chvíli docela slabý a navíc mnoho věcí v němčině, ale Lukášovi se tam líbilo. Archimédova šroubovice, různé mlýnky, houpačka, kde na druhé straně se napouštěla a vypouštěla voda a pár dalších atrakcí.

Večer byl bez pravidelného hraní a sledovali jsme slabý fotbal.

Poznámky z Rakouska

Sobota

V sobotu jsme cestovali. Tankovali jsme kdesi za Plzní a obědvali před hranicemi. Pak už nás čekala jenom dálnice v Německu a naštěstí při zastávce u Mnichova se ukázalo, že prohlížeč má ještě v paměti cestu, kudy máme jet. Jinak bychom asi zabloudili. Díky kolům na střeše auto nejelo rychleji než 130km/h a do cíle jsme dorazili někdy po šesté večer.

Neděle

V pěkném počasí jsme vyrazili na Schmittenhoehe. Taky proto, že jsme počítali s tím, že bude následovat pár dní se špatným počasím. Nejdřív lanovkou (Areitbahn) a pak dalších 600m pěšky abychom se dostali na vrchol ve 2000m.n.m. Nahoře jsme se bavili pozorováním paraglidů, kterých tam bylo opravdu hodně. Potom polívka k obědu a cesta dolů a když jsme se v půlce rozdělili, tak skupinka Gabka a Lukáš zjistila, že nemá peníze, takže stejně musí taky pěšky. Jenže to já už jsem byl kus cesty napřed a docela jsem pospíchal ať na mě nečekají. Dole už nás chytil déšť takže jsme popojeli autobusem a kolem jezera už to zase bylo v klidu.