Oživlá malina

K narozeninám jsem dostal Raspberry Pi - minipočítač. Chvíli ležel v šuplíku, ale už na něj přišla řada. Mimo jiné jsme si koupili Raspberry Pi Manual, který docela lidsky popisuje, jak a co se s tím dá dělat. V podstatě podle toho může experimentovat i Lukáš.

Na počest úspěchu jsem si při následné rodinné procházce rozpáleným sídlištěm do cukrárny a zpět vybral malinovou zmrzlinu.

Svátky v Římě

Tenktokrát bez dlouhých keců, protože Gabce se podařilo už dát fotky na web. A z těch je docela vidět, co jsme podnikali. Ve stručnosti napíšu jen, že se nám líbilo. Prolezli jsme různé památky a spousty jsme jich vynechali. Nestihli jsme muzea ani galerie. Žasli jsme nad kostely. Ve frontě na prohlídku baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsme na to měli více času, než bychom si přáli. Koukali jsme, co zvládali Římané a jak se to dá zapomenout na pěkných pár století, aby to teprve středověk znovu objevil. Zaujal nás kostel sv. Klementa, kterému v průvodci věnovali několik stran popisu, aniž by zmínili, že zde byl patrně pohřeben jeden z věrozvěstů: Cyril. Slovanské národy tam teď přidávají jednu děkovnou pamětní desku za druhou. Živili jsme se pizzou, těstovinami a zmrzlinou. Občas jsme našli i něco jiného. Počasí teplounké s odpoledními lijáky bylo OK. Doprava metrem a ne příliš hustou sítí tramvají je bez problému. Horší je vyznat se v autobusové síti. Jak je bohatá množstvím linek, tak je nepřehledná. Domorodci a afro-arabsko-indicky vyhlížející našinci ve většině případů mluví anglicky.
Poslední legráckou byl rezavý připínáček, kterému se zalíbilo v Gabčině botě. Průchod bezpečnostní kontrolou na letišti byl díky němu mnohem zajímavější.

Léto

Navzdory očekávání jsme letos nezvádli vyrazit na žádné lezení ven. Podivné rozmary počasí a plánované akce nám doteď vystavovaly stopku. Napravili jsme to až o tomto víkendu. Na Hlubočepských plotnách Lukáš vylez on sight 5- a 5 a já si to v klidu vylezl za ním. Cestou se potvrdilo, že jistí. To když mi vypadl zpod ruky asi dvoukilový šutr.

Žádné šílené výkony. Nakonec v téhle sestavě to byla premiéra. A Lukáš tu ještě nelezl. Tak jsme raději dávali bacha ať se nic zvláštního nestane. Pohoda a bylo to zajímavější, než jít zase třeba na stěnu na SmíchOFF.

Čočky

Kontaktní čočky jsou úžasný vynález. Díky vynálezu Oty Wichterleho se rozšířily masově a Lukáš onehdá přišel s tím, že by je chtěl taky. Jeho motivace je jednoduchá a ryze praktická - některé činnosti se s nimi dají provozovat snáze než v brýlích. Zejména třeba lyžování, ale i jiné sporty jako lezení, budou větší pohoda.

A tak jsme v pondělí spolu absolvovali hodinu, během které mu bylo vysvětleno, jak to funguje a jak se používají a hlavně většinu času zabraly pokusy o nasazení, vytažení a opětovné nasazení. Fakt se snažil a bylo vidět, že chce, aby se to naučil. Očařka i Lukáš měli trpělivost a nakonec se to povedlo. Pozitivní bylo, že ani po nasazení se neobjevily žádné problémy a oči se s tím vypořádávají dobře. Lukáš vypadal spokojeně. Horší to bylo o dva dny později, když si je měl nasadit sám doma. V koupelně to nešlo tak dobře a nebyl u něj nikdo, kdo by mu poradil, co se mu nedaří. Dneska ráno už to bylo lepší. Našli jsme vhodnější místo a trochu jsem mu napovídal, aby věděl, proč se některé pokusy nepovedly. S čočkami pak vydržel skoro dvanáct hodin. Během příštího týdne pak budeme znovu cvičit, protože cíl je, zvládnout to uspokojivě před odjezdem na lyžák další sobotu.

Tak jak jsme si před pár lety zvykali na jeho brýle, tak nás teď trochu zaráží, když je nemá. Fotku s nasazováním čočky ale nepřidám. Asi bych musel fotit s bleskem, a to by Lukáš mrkl a bylo by to háji.

Vánoční program

V krátkosti o tom, co jsme podnikali o Vánocích. Především je třeba říct, že Gabka se starala o Vánoce jako takové. Jako obvykle vyřešila dárky, naplánovala logistiku a všechno řídila.

Já jsem doufal, že stihnu dělat nějaké svoje nepracovní programátorské projekty, ale nakonec jsem byl líný se do nich pustit a víceméně jsem se poflakoval. Výjimek z lenošení je dohromady jen pár: v sobotu před Vánoci jsem v doprovodu Lukáše vyrazil na Předvánoční běh Prokopským údolím, kde jsem obsadil pěkné předposlední místo. Následující den po přejezdu na Moravu jsme vylezli na Pustevny a někteří popošli i o kousek dál prohlídnout si, jak vypadá Radegast v zimě.

Pak už naše aktivita poklesla. Vyhecovali jsme se s Lukášem pouze ke dvěma návštěvám boulderu ve Vítkovicích a všichni společně spolu s Havířovským dědou k prohlídce NKP Dolní Vítkovice. Vysoká pec je moc zajímavá věc. Fakt se nám to líbilo.