Lassen

Už to bylo trochu dlouho od našeho posledního výletu a byli jsme z toho mírně nesví. Červnová výprava do Yosemitte skončila neslavně, když naše auto vypovědělo službu, a od té doby jsme nic většího nepodnikli. Auto potřebovalo opravu a my jsme pak letěli na návštěvu do Česka.

Zlomili jsme to minulý víkend výpravou do Lassen Volcanic National Park. Jako obvykle organizaci zvládli Carol se Sidem, kteří vyrazili už v pátek dopoledne, a byl to jen takový víkendový výlet pod stan. Já jsem trochu zkomplikoval odjezd. Místo aby mě Gabka s Lukášem vyzvedli v práci, kde jsme plánovali i oběd, jsem se musel na kole vracet domů, protože jsem hloupě odvezl klíče od auta a tím narušil balení i celý harmonogram cesty. Nakonec jsme vyrazili celkem obstojně, obětovali jsme průjezd parkem a vzali to jinou cestou, abychom stihli sraz. Jeli jsme sice na sever, ale cesta do vnitrozemí znamená, že jsme si na každé zastávce užili pořádné horko. Bylo asi 35 ve stínu, jenže stín se moc nevyskytoval. Trochu nám zatrnulo potom, co jsme sjeli z Highway 5 na vedlejší cestu a asi po deseti mílích za odbočkou do nikam na nás koukala cedule "ROAD CLOSED AHEAD" (cesta vpředu zavřená). Tak jsme si řekli, že to risknem, naštestí o kus dál jsme potkali domorodce, který nás uklidnil a vysvětlil, že za cca 2 km se spravuje most, který ale v pohodě přejedeme. Pán zrovna někam vyrážel svým džípem se dvěma malými holkami, puškou a třemi psy. Taková pohoda.

Stan jsme nakonec stavěli za tmy a byli jsme rádi, že jsme si to v REI, kde jsme ho kupovali, zkusili nanečisto. Nějak jsme ho za celý víkend nestihli vyfotit. Je veliký (však ho bereme do auta) a neshledali jsme žádný problém. Fotka bude snad někdy příště.

V sobotu jsme udělali výlet na Bumpass Hell. To jsme z tábořiště (5600 stop nad mořem - 1700 mnm) jeli do parku, kde procházka začíná na parkovišti, které je asi 8100 stop nad mořem - cca 2500 mnm, a pěknou asi 2km stezkou se dojde k jezírkům, které tam vytváří vyvěrající voda a pára. Smrdí to správně sírou a je to celé moc prima. Pan Bumpass, když to objevil, z toho chtěl udělat atrakci a taky tam něco těžit. Bohužel ještě neměl chodníčky, po kterých jsme šlapali my, a tak kdesi zapadl a jeden z pramenů mu popálil nohu tak, že o ni přišel.

Jako další cíl jsme zvažovali přímo vrchol sopky, ale Gabka se moc necítila, protože ji ta převýšení nedělají dobře. A tak jsme udělali jinou procházku, která se jako obvykle trochu protáhla. Nějak mám dojem, že tady nikdy neplatí obejdeme jen tenhle kopeček. Vždycky se objeví aspoň jeden další nebo se to obcházení natáhne víc než člověk čeká.

Na Lassen Peak jsem šel v neděli sám - Gabka s Lukášem se připojili k Hrochům a po dobré snídani navštívili lávové jeskyně a stihli obejít jedno z jezírek, kterých je v parku spousta. Lassen Peak je procházka do kopce a zpět - asi 4km a 2000stop (600 m) nahoru a pak totéž dolů. Výhled je odtamtud pěkný, ale zajímavější je koukat na ty zbytky kráteru, které tam ztuhly po roce 1914, kdy to bouchlo.

Pak už jen asi šest hodin cesty domů i s obědo/večeří. Jsme spokojeni, že jsme zase něco podnikli a štastní, že nás nevyšplouchlo auto (zvládlo asi 700 mil). Medvědi nás nesežrali a jediné zklamání je chybějící magnetek na ledničku. V parku byly všechny vyprodané.

Už jsme zase rodina

Po měsíci, kdy jsme byli rozděleni, jsme zase konečně pohromadě. Zatímco já tady v Kalifornii chodil do práce, Gabka s Lukášem trávili prázdniny v Česku (a na Slovensku). Minulý týden zbytek výpravy dorazil za mnou (cesta proběhla bez potíží) a tak jsme zase pohromadě. Telefony a textovky, IM, Skype a video, všechno je to prima, ale není to ono.

Upřímně řečeno to bylo delší, než jsme si původně mysleli, a už to asi nebudeme takhle opakovat. Teď se chystáme na nový rok Lukášovy školy.

Fotbal a sporty vůbec

Skoro po roce jsem byl hrát fotbal! Aby se mi to podařilo, šel jsem si o víkendu koupit kopačky. Koupil jsem nejaké laciné otřesné lisovky v supermarketu, ale nakonec jsem ani neplánoval, že bych chodil hrát moc často.

Po pravdě to byla hrůza. Připojil sem se k lidem, kteří takhle hrávají pravidelně na louce u práce a musím říct, že mě to moc nenadchlo. Za prvé jsem pochopitelně skončil s puchýři na obou patách. Za druhé, a to je horší, tohle hraní mě nebavilo. Bylo to jak na základní škole - hráči jsou neustále v jedné ze dvou fází, buď zrovna mají sílu a běhají v chumlu za míčem, nebo jsou zadýchaní a stojí nebo se náhodně pohybují klidnou chůzí po hřišti přibližně v tom prostoru, kde se unavili a zjistili, že míč se dostal příliš daleko od nich. Zkusím vytipovat nějakou rozumnější skupinku anebo se na to zatím vybodnu. Pokřikovat po nich nehodlám, sami se to nenaučí, a když budu jezdit na kole nebo běhat, tak mě takové věci trápit nebudou.

Koneckonců celé to vzniklo tím, že jsem teď slaměný vdovec (angličtina používá výraz "bachelor"), měl jsem víc času, a tak jsem vymýšlel, co bych mohl podniknout. Jak říkám, nejspíše se vrátím se ke kolu a běhání. Však jsem taky kolo trochu očistil a vypral řetěz. Bylo už načase.