Leaving Google

Zbývá posledních 10 dnů, kdy o sobě budu moct říkat, že jsem Googler. Zítra se vracím z návštěvy Mountain View, která je pravděpodobně nadlouho poslední cestou do USA, další dny strávíme společně doma (než zas Lukáš odjede na tábor) a příští čtvrtek a pátek pojedu dát sbohem Mnichovu.

Byla to skvělá zkušenost a především dva roky v Kalifornii nám daly strašně moc. Mnichovská anabáze byla trochu o něčem jiném, ale holt taky jsme se poučili. Když jsme na podzim 2007 přijeli, tak jsme se rozkoukávali a učili co a jak. Časem se to stabilizovalo a my si mohli víc užívat. Byli jsme rádi, když za námi občas někdo přijel kouknout (tady nebo tady), jak se nám tu existuje. Lukáš si tu rychle zvyknul a během tří měsíců byl schopen mluvit anglicky. Teď ja zase v Česku a je zase spokojený. Jeho angličtina se sice zřejmě zhoršuje, ale základy už mu zůstanou. Gabka to tu měla nejtěžší - starala se, abychom tu měli svoje "doma" přitom bojovala s jazykem. Snad si teda aspoň nejvíc užila na našich cestách. Spíše než některé návraty, mám na mysli třeba Hawaii nebo Yellowstone.

Profesně to bylo taky super. Bay area je pro programátora Mekka a Google firma, kterou je těžké odmítnout. Byl jsem moc spokojený s prací a lidmi okolo, jenže nakonec převážilo rozhodnutí se vrátit. Bude to pro mě smutné loučení než odletím. Raději bych to měl už za sebou. Co se týká práce, už jsem myšlenkami jinde. Celkově ale zapomenout nepůjde. Však přece není proč a byla by to hloupost.

Budoucnost už se rýsuje a až bude jasná i s detaily, tak se tu zřejmě nějaká zmínka objeví. Pro nás je teď momentálně hlavní být pohromadě. A pak vlastně jsem to jenom já, kdo si oddaloval konec v Google a tím o nový začátek, zatímco Lukáš už má za sebou celý rok na gymnáziu a Gabka ve své nové práci už taky není uplně nová. Teď je řada na mně.

Paříž - lesk a bída

O prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Gabkou do Paříže. Lukáš byl na dovolené s dědečkem a nás čekaly necelé čtyři dny poznávání. Paříž určitě stojí za to - spousty historických památek, hromada muzeí, eiffelovka, a když už jsme byli uchození, taky jsme poseděli v nějaké té kavárně nebo japonské restauraci. Na druhou stranu je potřeba říct, že nás zklamalo, kolik je tam špinavých a smradlavých zákoutí (včetně míst na samotném nádvoří Louvre) a jak umí být Francouzi líní a neochotní.

Počasí nám bylo nakloněno, protože při příjezdu sice pršelo, ale do odpoledne se vyčasilo a pak už bylo vesměs slunečno. Někdy až příliš a když zas nesvítilo, tak si Gabka stěžovala, že nebudou hezké fotky. Absolvovali jsme prohlídku většiny největších lákadel prezentovaných v průvodcích, kterými jsme si pomáhali. Vynechali jsme sice prohlídku Louvre (po té, co nám manager fronty oznámil, že se dovnitř dostaneme zřejmě za dvě a půl hodiny) a o to víc si užili muzeum D´Orsey, které je věnované hlavně impresionismu. Viděli jsme Vítězné oblouky, Pantheón, Sacré-Cour, Notre-Dame a prošli uličkama Montmartru. A samozřejmě jsme nevynechali vyhlídku na Paříž z nejvyšší terasy Eiffelovy věže. Čtení průvodců taky pomůže, když místní systematicky ignorují jiné jazyky než francouzštinu. Ale přes všechny "nedostatky" je Paříž nádherné město a byly to čtyři fajn dny.