Doufáme, že už jsme přestáli místní zimu a konečně přestalo pršet. Počasí tenhle týden už bylo výrazně přátelštější. I když můj dojem je možná zkreslený výletem do Disneylandu, který je o poznání dál na jih. Gabka s Lukášem mezitím hlásili ráno pořádnou zimu, protože hned jak jsem vytáhl paty z domu, objevil se problém na našem topení a běhěm noci se v bytě notně ochladilo. Naštestí byl rychle vyřešen a tak v noci se doma přitopí a přes den si užíváme sluníčko.
Já se před pár týdny přihlásil na nějaký místní 8km běh -
Juana Run- a tak oteplení přišlo v pravý čas. Pro mě bylo náročné už vstávání o půl sedmé (takhle brzo nevstávám ani v týdnu, natož o víkendu). Kdyby měla být navíc zima nebo případně i pršet, tak by mi to fakt vadilo. Na to, jak všechny sporty v poslední době flákám, jsem byl v cíli s časem pod 36 minut celkem spokojen. Zbaštili jsme pancakes, sbalili tričko, prohlídli reklamy (kupón s 20% slevou do Sports Basement je pěkná podpásovka, abychom zas utráceli, pravidelně tam při většině návštěv necháme přes $100). Lukáš se projevil jako lenoch a odmítl nastoupit na půl míle. Aby jsme mu to vynahradili, vyrazili jsme odpoledne na kolo oblíbenou trasou k Shoreline parku.
Pinnacles National Monument byl cíl naší nedělní výpravy. Zhruba dvouhodinová cesta autem směrem na jih, kterou jsme cestou tam proložili obědem v Salinas, vede do hornaté oblasti se skalami původně sopečného původu. My přijeli od západu a prošli cestu kolem High Peaks. Ta nás od parkoviště zavedla pěkne nahoru ke skalám a obešli jsme největší seskupení skal. Přitom jsme vylezli víc než o 400m nahoru, prolezli místy po docela úzké pěšince občas se schody vysekanými do skály, chvílemi pro jistotu doplněné o zábradlí. Tenhle park je taky sídlištěm kondorů. Procházet se tesně kolem stromu, na kterém sedí několik těchhle opravdu velikých dravců, a k tomu koukat na další skupinku, co lítá a plachtí nedaleko, byl taky pěkný žážitek. Fajn, že jim jsou turisti lhostejní.
Správce parku hlásil na ceduli 19 stupňů ve stínu, na sluníčku bylo tak ke třiceti. Lukáška to zmáhalo trochu víc než nás, já měl v nohách sobotní běh a Gabka se snažila fotit dravce. Holt taková prima turistika na únorové odpoledne.
Zajímavější bylo pondělí, kdy jsme stihli prohlídnout mj. zbytky boraxového dolu, nejnižší místo západní polokoule Badwater, barevné skály na Artist Drive a v pravý čas při odpoledním slunci Zabriskie Point, který se nám s Gabkou líbil asi nejvíc. Cestou zpět pak byla zastávka na písečných dunách. To je zase Lukášův nejpěknější zážitek a důvod proč je ochoten tam jet znovu. 
Úterní cesta zpátky znamenala opět spoustu mil za volantem. Pro změnu jsme to vzali kolem Lake Isabella a řeky Kern, a když jsme večeřeli v Salinas, čekala nás už jen hodina a čtvrt jízdy domů, kde nás vítal kupodivu déšť. Jsme unavení, ale spojení. Fotky a detaily z cesty budou později, až se vzpamatujeme.
