Rýma

Nedávno se Lukáš nachladil a dostal ošklivou rýmu, to jsme si užili. Normálně je to celkem banální záležitost. Jenže teď jsme v cizí zemi a to můžou nastat situace, kdy angličtinou nevládneme ani zdaleka tak, jak bychom chtěli. Jednou z nich je návštěva doktora.

Lukáš přišel v pondělí ze školy a vypadalo to, že se o něj pokouší rýma. Jako obvykle jsme se to pokusili ignorovat a poslali ho do školy i v úterý. Večer už ale bylo jasné, že potřebuje zůstat doma a v posteli. A tak ve středu zalehl a my kombinovali můj pozdější odchod do práce a Gabčinu zkrácenou školu tak, ať tu není moc dlouho sám. Samozřejmě jsme doufali, že to není nic vážného a jeden dva dny doma budou stačit. Jenže naše dítě špatně prožívá jakoukoliv nemoc a tak si občas stěžoval na bolení hlavy nebo škrábání v krku. A to pak nevíme, na čem jsme. A než opožděně léčit záněty dutin antibiotiky (jako zhruba před rokem), raději s ním zajdeme k doktorovi.

V USA je poměrně složitý a drahý systém zravotního pojištění. Dobrá zpráva pro nás je, že my máme zdravotní pojištění, které navíc platí Google, a díky mému příspěvku se vztahuje na nás všechny tři. Horší bylo, že jsme tu s doktory neměli žádnou zkušenost a vůbec jsme netušili, co nás může čekat. Tož jsme uvážili, že bude líp zajít k doktorovi už ve všední den, než letět na pohotovost o víkendu. Však taky každá návštěva stojí penízky. Ta normální $10, pohotovost $50 a to už je znatelný rozdíl. Stejně se tu většina lidí snaží návštěvě doktorů vyhnout a prakticky každý větší obchod ma sekci "Pharmacy", kde se prodávají léky. Tady jsou holt vesměs všichni samoléčitelé. A tak jsem část dne strávil zjišťováním, kam jít (chodíme na středisko, které patří k Palo Alto Medical Foundation a je někde mezi mojí prací a naším bydlením), registrací (registrace u pojišťovany a u doktora je různá věc), ke komu jít a jak se objednat. Nakonec jsme se objednali hned na odpoledne.

Během procesu zjišťování jsem se ještě pokusil Lukáše přehlásit k doktorce Šepetkové, která je ze Slovenska, a tak bychom si s ní mohli snáz povídat. Ona ale zrovna neordinovala a tak nás objednali k jinému doktorovi. Někde jsme ztvrdli v zácpě a dorazili pozdě, doktor Brown už nas nemohl (nebo nechtěl) vzít a bylo nám řečeno, že se nás ujme doktor s japonským jménem (standartně se o nás dospělé má pro změnu starat zřejmě číňanka). Podepsali jsme pár papíru a pak nás poslali dál, přišla sestřička Lukáše změřit a zvážit, poměřit teplotu (jednorázové teploměry jsou zřejmě hygieničtější) a poptala se na pár věcí. Pak bylo znovu trochu čekání a přisla mladá, drobná paní doktorka Jamamoto a začala se ptát. Já chtěl nechat trochu mluvit Lukáše a doktorka dostala strach, že s námi nebude řeč a když od Lukáše zjistila, že jsme z Česka, zareagovala tím, že sehnala doktorku Šepetkovou. A tak jsme absolvovali kus prohlídky s použitím češtiny, slovenštiny a angličtiny. Ve finále se ukázalo, že Lukáš by se měl v pohodě vylízat a nic vážného mu není a mohli jsme jít.

Během pátku a soboty už taky byl skoro zdravý. Ale máme zase o zkušenost navíc. A ať je jasno - dneska přišel účet a tak víme, že návštěva stála $200. Pojišťovna z toho zaplatí $190 a zbytek my. A proč s tím vlastně otravuju? To mě tak občas štvou některé kecy o bezplatném čekém zdravotnictví. V Česku ani tady není bezplatné. Když ale ten systém funguje prakticky jako daně, tzn. že platby platíme srážkou přímo z platu, tak na to mnozí zapomínají. Tady je víc vidět, jak je celý ten systém drahý, a lidi, co pojištění nemají, mají fakt problém (a že jich bohužel je fakt spousta, kteří na to prostě nemají). A i ti, co pojištění mají, si rozmyslí, kdy a jestli k tomu doktorovi jít. V Česku já platím státu bůhvíkolik, protože to není na výplatní pásce moc vidět. Stát pak platí zvláštním způsobem zdr. pojišťovny a ty pak sponzorují doktory. Tyhle dvě poslední skupiny spolu s farmaceutickými koncerny mají zájem na tom, ať se v systému točí víc peněz a vyjednávat se státem se vždycky dá (třeba stávkou). Ale to jsem už odbočil.