neděle 9. prosince 2007

Pořád je co dělat

Příspěvky do blogu poslední dobou přibývají trochu pomaleji než dřív. Ty opravdu veliké změny a novinky jsou z větší části za námi a my už se zvolna usazujeme. Proto teď možná přemýšlíme, jestli popisovat všechny výlety, nebo spíš jen občas napsat o něčem, co nám připadalo zajímavé. Rozhodně se nedá říct, že se teď nudíme.

Minulý týden se tady mimo jiné objevilo pár kamarádů ze Sunu z Prahy a to je samozřejmě dobrý důvod zajít někam na večeři a na kus řeči. Prostřednictvím této návštěvy se k nám dostala naše pošta z ČR. Díky všem, kdo se této rozsáhlé akce zúčastnili! Rozhodně to nebylo jednoduché a nejsem si jistý, jestli to budeme chtít opakovat. O víkendu jsme pak s Martinem a Martinem podnikli společný výlet na Mt. Tamalpais (Gabka: Hora na sever od San Franciska. My jsme ji zdolali odspodu z prvního parkoviště a výhled na celé údolí, San Francisko a Oakland byl za odměnu. Bohužel stejnou odměnu mají i všichni ti pohodlní turisti, kteří si udělají výlet z parkoviště 200m pod vrškem). Gabka pro změnu stihla během týdne výlet do San Francisca. (Gabka: Chtěla jsem si udělat samostatný výlet hlavně do obchodů, kdy mě nebude mužská polovina naší rodiny omezovat v tom, kam můžu jít a kam ne. Bohužel jsem si dovezla jeden důležitý poznatek, San Francisco je krásné, ale nakupování je lepší tady u nás).Výlet byl právě včas, protože se dozvěděla, že by vlastně měla začít chodit do školy. (Gabka: Dělala jsem test v místním středisku pro výuku dospělých do kursu ESL - English as a second language / angličtina jako druhý jazyk, který měl začít od ledna. Nakonec vyšlo najevo, že kurs běží od září a pokud se chci zapojit, musím hned. A tak jsem v pondělí dorazila do třídy téměř 30 lidí, převážně číňanů, korejců, mexičanů, důchodců a Hujerů. Ale paní učitelka, ač je jí určitě přes 60, nevede hodinu špatně a jelikož je kurs zadarmo, tak určitě aspoň chvíli vydržím. V lednu zhodnotím přínosy a uvidím, jestli budu pokračovat, nebo zkusím najít něco lepšího).

Tento týden zahájil Lukáš tím, že si v pondělí přinesl ze školy pěknou rýmu. A tak od středy zůstal doma a ve čtvrtek jsme s ním pro jistotu zašli k doktorce. To je na článek samo o sobě. Pro nás je dobré vědět, že to snad bylo jen nachlazení a že návštěvu doktora zvládneme. Důsledkem byla i omezená účast Gabky ve škole a koneckonců ani já jsem se nepřepracoval při svých pozdních příchodech a časnějších odchodech.

Další významná akce byla oprava auta, které snad nyní bude v pohodě fungovat. Na chvíli máme k dispozici auta dvě a až na jaře Cecilku vrátíme Hrochům, budeme se snažit vystačit si s jedním. Snad by to mohlo jít. Koneckonců i teď se dá jezdit do práce na kole a tak auto má většinou k dispozici Gabka, která jezdí do školy a na nákupy. Sice už i mi přišel řidičák (Gabka: nevím, kde se toulal, mě přišel už před 14 dny, i když jsme ho dělali společně), ale vlastně většinu km (tady spíše mil) najezdí Gabka.

Žádné komentáře: