NDrive navigace pro Android

Toto jsem rozepsal před Vánoci a pak se k tomu nevrátil. A tak to přidám bez dalších změn.

Server SvětAndroida.cz vyhlásil soutěž o mapové licence pro navigaci NDrive, tak jsem se rozhodl ji vyzkoušet. Docela férové, firma rozdá pár licencí výměnou za kometáře o tom, jak ten jejich produkt funguje. Pro nedočkavé - €49.99 za mapy východní Evropy (ano ČR je východní Evropa, nic s tím nenaděláme) není tak zlé, ale navigace je přeroubovaná z jednoúšelového zařízení a s telefonem se vůbec nekamarádí.

Vzhledem k předchozí zkušenosti s používáním GoogleMaps k navigaci v Kalifornii a Německu a zkušenosti s našim Garminem (byť low-endovým), bylo očekávaní velké. A přišlo i zklamání. Navigace je prostě předělaný kus software tak, aby běžel na mobilním telefonu. Nejdříve ale k mapám a tomu, co s nimi souvisí. Aplikace si při prvním startu stáhne datové podklady a pak už zřejmě běží offline. Bylo by potřeba zjistit, jak je to s aktualizacemi map. Současná verze neví o otevřeném obchvatu Prahu. Alespoň už ale ukazuje dálnici do Ostravy. GoogleMaps stále spí a snad nás po procitnutí příjemně překvapí. Taky databáze POI vypadá vcelku zajímavě, na mapě se objevovalo dost značek. V tomto ohledu je zkušenost s našim Garminem tristní a Google si stále nevede valně.

A nyní ovládání: prostě se to s Androidem vůbec nekamarádí. Tlačítko zpět na telefonu už je, netřeba si vymýšlet další. Když otevřu kontakt s adresou, telefon mi nabídne přejít do GoogleMaps a podívat se kde to je, příp. sem navigovat (pokud je to v mé lokalitě podporováno). NDrive se takovýmto způsobem neintegruje. Car mode, který naskočí potom, co vložím telefon do držáku v autě taky není podporován. Celé ovládání mi přišlo proti Garminu kostrbaté a i kvalita vykreslování zaostává. To i přesto, že telefon ze zdá více vytížený, než při použití jiných navigací. Pomalejší kreslení, pozdější aktualizace polohy.

Hurá na skály

Na listopadovou neděli vyšlo neuveřitelně pěkné počasí a tak jsme se s Lukášem nechali přemluvit k naší první výpravě na skály. Je přece potřeba prodat, co jsme natrénovali pod střechou. S Honzou a jeho doprovodem jsme vyrazili na vltavskou žulu u Roviště nad Slapskou přehradou.

Díky Honzovi jsme měli i dost materiálu, který jinak na umělé stěně nepotřebujeme, a rady, co dělat, abychom se nezmrzačili (např. jak slaňovat). Zvládli jsme vylézt několik cest obtížnosti 4 až 5+. Dařilo se relativně Lukášovi, kterému to dalo docela zabrat. Na cestu zpět k autu ho hnal hlad, protože jídlo čekalo v kufru, a cestou domů spokojeně usnul. Rozhodně vypadal spokojený. Kroužek lezení, na který chodí v pátek, ho baví, tohle ale prý bylo lepší.

Výlet do Německa

Svátek ve čtvrtek a dovolená v pátek se nám postaraly o dlouhý víkend. Tak dlouhý, že by bylo škoda ho nevyužít k nějakému výletu. Jenom jsme až do poslední chvíle neměli nic naplánováno. Nakonec jsme vyrazili k sousedům.

Po přesunu ve čtvrtek večer a noci v motelu v Německu jsme strávili pátek v LEGOLANDu. Počasí bylo příznívé (s ohledem na konec října) a místní měli pracovní den. Moc pěkné. Pokoukání na LEGO city, Lukáš, který byl ochoten si stavět autíčko a testovat, jak je rychlé, několik roler-coasters (dokonce i s Lukášem!), MINDSTORMS, akvárium ukazující utopenou Altantidu z Lega, kde mezi kostkami plavou žraloci, rejnoci a spousty živých rybiček.

Ještě o kus dál na jih, téměř na hranici s Rakouskem, stojí hrad Neuschwanstein. To byl náš cíl další den. Hrad dal vystavět Ludvík II. v devatenáctém století a to už se nestavěly hrady jako opevnění. Proto to opravdu vypadá až jako kýč.
Je to ten hrad, který je vídat na fotkách, na puzzle a kdo porád ještě neví, tak je to předloha Disneyho hradu. Taky to stálo za to. I s průvodcem, jehož angličtina měla tak silný německý přízvuk, že jsme chvíli váhali, jakým jazykem vlastně mluví. I tady jsme nakonec měli stěští na počasí. Obzvlášť, když uvážíme hromádky sněhu kolem cest, které tady v podhůří Alp lákaly Lukáše k hraní.

Jezdit do Bavorska takhle za zábavou je rozhodně příjemnější, než když jsem tam sám pendloval za prací.

Letadla

V poslední době se vetšina zajímavých věcí, které jsme podnikli, týkaly letadel. Skoro jsem dostavěl model, co jsem na něm začal pracovat loni. Lukáš už zatím samozřejmě staví jiný a tentokrát na tom pracuje úplně sám. Jen občas se o něčem poradí nebo nechá něco zkontrolovat.

Kromě toho jsme uvažovali o výletu do Hradce na tamější airshow. Špatná předpoveď nás nakonec odradila a prolezli jsme mnohem bližší letecké muzeum ve Kbelech. Našli jsme si k tomu v garáži v jedné z krabic schovanou chytrou literaturu a vyrazili. Lukáš si pochopitelně nepamatoval na předchozí návštevu, však už je to pěkných pár let. Navíc od té doby pár letadel viděl a přišlo mu to teď mnohem zajímavější. Muzeum je fakt pěkné a překvapivě zadarmo. Chyběl nám jen Spitfire, který prý bude k vidění, až na podzim otevřou Národní technické muzeum na Letné.

Aby nám nebylo smutno po zmeškané airshow, ukázalo se, že na Mošnovském letišti se jen o 14 dní později konají Dny NATO. A tak jsme udělali reparát. Lákadla byla veliká - rekonstruovaný létající Hawker Hurricane z bitvy o Británii a strategický bombardér B-52 (kdo nezná tohle letadlo asi neviděl Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, velmi slušné hodnocení na čs. filmové databázi i IMDb to nemá jen tak náhodou). K tomu kompletní přehled stávající výzbroje naší a všech okolních armád. Bylo toho tolik, že jsme nakonec ani nedošli k Harrieru s kolmým startem. Lidí bylo v neděli pravděpodobně míň než v sobotu, počasí mimořádně příznivé na konec září a tak jsme si to i s dědou užili. Fotek jen pár, povedených skoro žádná, raději jsme koukali.

Tímto mám myslím splněn slib z minula, že už budu zase pozitivnější :-)

Služby v ČR

Začínám být pěkně otrávený.

Živnostenstký úřad. Návštěva první v pátek byla marná. Jen v pondělí a ve středu. Na stránkách praha5.cz to neumím najít, ale co čekat od radnice, proslavené osobou p. Jančíka. Návštěva druhá v pondělí byla mnohem zajímavější. Po vysedávání v čekárně jsem se dozvěděl, že můžu přijít znovu za třičvrtě hodiny až bude fungovat pokladna. Takže jsem opravil formulář, v klidu našel jednu geocache na uklidnění a dal si oběd. Vrátil jsem se, vyřídil a dozvěděl se, že si můžu přijít za týden. Dnes návštěva třetí, kde jsem si vyzvedl živnostenský list. Bohudík to bylo rychlé, protože se tamní uřednice ke mně opět chovala jak k nesvéprávnému spratkovi. Pokud s tou paní budu muset řešit více věcí, asi dojde na konflikt.

Raiffeisen Bank. Poprvé v pátek odpoledne jsem zjistil, že od čtyř hodin mají víkend a mám smůlu. Druhý pokus upravit nastavení účtu poté, co jsem změnil SIM a číslo, byl dnes. Jedna pobočka na Andělu přeplněná čekajícími lidmi, tak jsem šel do druhé. Běda, tam mi řekli, že můj účet vede pobočka v Dejvicích a já se prý budu muset vydat na druhý konec Prahy! Zkušebně jsem teď z domu zavolal na info linku, kde mi tvrdí, že takovou věc provedou na kterékoliv pobočce (koneckonců to tak bylo i na podzim s mým tehdejším novým číslem).

T-Mobile na Andělu je taky stále plný lidí (stejně jako krámky dalších operátorů opodál). Už to je odrazující. Patrně všichni hledají v jejich stále se měnících nepřehladných nabídkách cosi, co by jim aspoň trochu vyhovovalo. Pokud neřeší problémy s jejich službami. Datové přenosy jsou stále několikrát dražší než u virtuálního operátora v Německu a náš regulátor se tváří, že svou práci vykonává výborně, ačkoliv zde vytvořil oligopol a jen to odmítá přiznat.

V několika dalších obchodech mě deptal pocit nadřazenosti obsluhy. Namátkou prodavač v HTC store. Že Brusel vydal před dvěmi lety směrnici, díky které se mohou prodávat jen neblokované telefony, jsem nevěděl a pán ze mně udělal blbce. Uf. Nesledoval jsem a nezajímalo mě to. (Že se v Evropě musí na všechno vydat papír z Brusel je jiný průšvih.) On mi pak ještě tvrdil, že každý Androidový telefon má Sense UI a že se to nedá vypnout. Ojoj. U Garminu jsem se po dotazu na licence k mapám dostal do diskuse, ze které nešlo ven, a tak teď nevím jestli už mají v mapách dálnici do Ostravy, příp. jestli smazali neexistující úseky cesty do Ústí n. Labem nemluvě o opravách informací o jednosměrkách. Možná bych pak i koupil nové mapy. Přesto, že databáze POI je neskutečně bídná (nejbližší restaurace s asijskám jídlem z Ostravy je v Krakowě apod.).

Tak jsem se vyplakal. Mám co jsem chtěl. Však se na to byl před návratem upozorňován. Příště se pokusím být více pozitivní.

Slovinsko a Chorvatsko

V krátkosti shrneme dovolenou, protože jsme v jejím průběhu většinou nebyli online. Jako obvykle jsme najeli hromadu kilometrů (2780km), abychom viděli kousek Slovinska a pak jsme se chvíli rekreovali u moře v Chorvatsku.

Pro Slovinskou část jsme zarezervovali ubytování v Bledu. To je pěkné lázeňsky vypadající městečko s přilehlým jezerem, na kterém je ostrůvek s kostelem, a nad jezerem všemu dominuje hradní silueta. Jezero jsme obešli, k ostrůvku doveslovali a zpátky na břeh vesloval otrok Lukáš (v místním jazyce se dítě řekně "otrok"). Na hradě nás pak zastihla běhěm představení místního ochotnického kroužku bouřka. Další výlet už byl do Triglavského parku. Autem jsme se vyvezli kus nad Bohinjské jezero a pak pokračovali dále do kopce a z kopce...Cestou jsme se stavili na několika horských "kučách", jak se místně řekne chatě, dotazem zjistili, že v zimě zde napadá hromada sněhu (prý až 6 metrů, kupodivu - že by jsme byli v Alpách?), pochutnali si na místní "juha" (polívce) a zpátky k autu dorazili (aspoň někteří) zdecimovaní.

Ve středu opět Bohinjské jezero a vodopád na řece Savica, která se do něho vlévá. Pěkné i díky průzračnému jezírku vytvořeném malou přehradou pro elektrárnu, která před více než 100 lety pomáhala stavitelům železnice. Odpoledne pak soutěska Vintgar. Zase jednou moc fotogenické místo, kde se líbilo nejvíc Gabce. A znovu čistá voda a spousty rybiček a skály.

Původní plán na přesun do Chorvatska průjezdem přes západní část Triglavského NP jsme kvůli dešti změnili a jeli do Postojenské jeskyně. Ta je opravdu úchvatná. Tak ohromující velikostí a výzdobou, že to přebije i tu masovost, která zde panuje. Frontou pro lístek, vláčkem svižně k pěší části prohlídky. Už tam člověku padá čelist, když kouká na tu nádheru, která se míhá před očima. Do skupinek podle jazyka i když průvodce toho zas tak moc neřekne a po hodině a půl jsme venku.

Odpoledne jsme přejížděli do Chorvatska a věděli jsme, že nás čeká hledání vhodného ubytování. Původní plán jet na některý z ostrovů poblíž Zadaru nefungoval moc dobře, a protože už bylo dost hodin, zakotvili jsme na noc v kempu a rozbalili stan. V noci bylo velmi teplo, opodál vyhrávala diskotéka, některé trápili komáři a ani pláž nás ráno nepřesvědčila a tak jsme z Vodice vyrazili dál na jih. Skončili jsme v malé vesnici v apartmánu s výhledem na moře (požadavek Gabky) a k vodě bylo kousek. Kromě poflakování se u vody, která se občas vlnila víc než nám bylo milé, jsme navštívili Primošten a Šibenik. Smysl cedulí "Šibenický hrad - přítel dětí" jsme nepochopili, hrad jsou vlastně jen pospravované zbytky obvodových zdí. Procházka městem OK, zmrzlina míň a celkový dojem nemastný, neslaný. O poznání lepší to bylo v NP Krka na stejnojmenné řece. Spousty vodopádů, meandrů, rybičky, koupání. Zbytky hydroelektrárny spuštěné jen dva dny po Teslově elektrárně na Niagara Falls. Bohužel žádné detaily o tom jak to fungovalo apod. Paní v tkalcovně patrně mluvila jen chorvatsky, kovárna byla taky jen na kouknutí. Po přejezdu do jiné části parku (naše GPS více cest neznala než znala) byly další kaskády, koupání a taky vodní mlýny a prádelny. Celkově je to moc pěkné a příjemná změna od vylehávání u vody. Jen mě trochu deptá porovnání - vstup do Yosemite je $25 za auto na týden. Tzn. asi 500Kč, park je obrovský a připadá mi, že rangers toho nabízí víc a ochotněji. Vstup do NP Krka je 260 kuna (asi 800Kč) na den a občas je to takové nedotažené. Je to vlastně podobné pozorování jako s tou jeskyní.

V Chorvastku jsme byli po čtyřech letech a úrověň služeb se pomalu zlepšuje. Nastavit ceny je jednoduché, přidat odpovídající kvalitu složitější. Zajímavé bylo pro nás Slovinsko. Kulturně a mentalitou jsme si připadali mnohem více doma než v jižnějším Chorvatsku. Asi je ta Habsburská monarchie taky dost ovlivnila. Jejich první volba pro cizí jazyk je angličtina, což bylo taky prima. Je tam o něco dráž, ale např. v restauraci vyšší ceny jistě odpovídají velikým porcím, které jsme dostávali. Ve výsledku jsme pak dovolenou zvládli bez problémů s výjimkou pakárny zvané data roaming - 25 minut poté, co jsem jej zapnul mi přišla zpráva, že jsem hluboko v minusu a odpojují mě od všech služeb. Výhoda předplacené karty je, že místo abych doplácel ji teď vyhodím. Nová vyjde levněji jen to bude otrava. Akorát to naštvání nad tím, jak v Evropě operátoři účtují nehorázné prachy za něco, co je prakticky nic nestojí (za prvé jsou to mnohdy pobočky téže nadnárodní firmy a za druhé složitost jejich billing systému je dána jen marketingovou politikou). Zbývá zpracovat hromadu fotek a vrátit se do ovyklého režimu. Gabka půjde v pondělí do práce a Lukinova škola už se taky blíží.

Rozloučení s Mnichovem

Hotovo a basta. Poslední dny v Mnichově jsou pryč a s tím i celé jedno dobrodružství.

Abych si udělal aspoň malou radost při tom loučení, konečně jsem navštívil tamní Pinakothek der Moderne. Wikipedia o tomhle muzeu říká "... is deemed one of the most important and popular museums of modern art in Europe." Řekl bych, že zaslouženě. Kromě obrazových galerií, stojí pro našince za zmínku taky expozice věnovaná designu. V nepřehlédnutelné části věnované autům a motorkám má totiž prominentní místo Tatra 87. To prosím v zemi, která se pyšní svým automobilovým průmyslem, ve městě, kde sídlí BMW (v muzeu zastoupeno motorkami).

Leaving Google

Zbývá posledních 10 dnů, kdy o sobě budu moct říkat, že jsem Googler. Zítra se vracím z návštěvy Mountain View, která je pravděpodobně nadlouho poslední cestou do USA, další dny strávíme společně doma (než zas Lukáš odjede na tábor) a příští čtvrtek a pátek pojedu dát sbohem Mnichovu.

Byla to skvělá zkušenost a především dva roky v Kalifornii nám daly strašně moc. Mnichovská anabáze byla trochu o něčem jiném, ale holt taky jsme se poučili. Když jsme na podzim 2007 přijeli, tak jsme se rozkoukávali a učili co a jak. Časem se to stabilizovalo a my si mohli víc užívat. Byli jsme rádi, když za námi občas někdo přijel kouknout (tady nebo tady), jak se nám tu existuje. Lukáš si tu rychle zvyknul a během tří měsíců byl schopen mluvit anglicky. Teď ja zase v Česku a je zase spokojený. Jeho angličtina se sice zřejmě zhoršuje, ale základy už mu zůstanou. Gabka to tu měla nejtěžší - starala se, abychom tu měli svoje "doma" přitom bojovala s jazykem. Snad si teda aspoň nejvíc užila na našich cestách. Spíše než některé návraty, mám na mysli třeba Hawaii nebo Yellowstone.

Profesně to bylo taky super. Bay area je pro programátora Mekka a Google firma, kterou je těžké odmítnout. Byl jsem moc spokojený s prací a lidmi okolo, jenže nakonec převážilo rozhodnutí se vrátit. Bude to pro mě smutné loučení než odletím. Raději bych to měl už za sebou. Co se týká práce, už jsem myšlenkami jinde. Celkově ale zapomenout nepůjde. Však přece není proč a byla by to hloupost.

Budoucnost už se rýsuje a až bude jasná i s detaily, tak se tu zřejmě nějaká zmínka objeví. Pro nás je teď momentálně hlavní být pohromadě. A pak vlastně jsem to jenom já, kdo si oddaloval konec v Google a tím o nový začátek, zatímco Lukáš už má za sebou celý rok na gymnáziu a Gabka ve své nové práci už taky není uplně nová. Teď je řada na mně.

Paříž - lesk a bída

O prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Gabkou do Paříže. Lukáš byl na dovolené s dědečkem a nás čekaly necelé čtyři dny poznávání. Paříž určitě stojí za to - spousty historických památek, hromada muzeí, eiffelovka, a když už jsme byli uchození, taky jsme poseděli v nějaké té kavárně nebo japonské restauraci. Na druhou stranu je potřeba říct, že nás zklamalo, kolik je tam špinavých a smradlavých zákoutí (včetně míst na samotném nádvoří Louvre) a jak umí být Francouzi líní a neochotní.

Počasí nám bylo nakloněno, protože při příjezdu sice pršelo, ale do odpoledne se vyčasilo a pak už bylo vesměs slunečno. Někdy až příliš a když zas nesvítilo, tak si Gabka stěžovala, že nebudou hezké fotky. Absolvovali jsme prohlídku většiny největších lákadel prezentovaných v průvodcích, kterými jsme si pomáhali. Vynechali jsme sice prohlídku Louvre (po té, co nám manager fronty oznámil, že se dovnitř dostaneme zřejmě za dvě a půl hodiny) a o to víc si užili muzeum D´Orsey, které je věnované hlavně impresionismu. Viděli jsme Vítězné oblouky, Pantheón, Sacré-Cour, Notre-Dame a prošli uličkama Montmartru. A samozřejmě jsme nevynechali vyhlídku na Paříž z nejvyšší terasy Eiffelovy věže. Čtení průvodců taky pomůže, když místní systematicky ignorují jiné jazyky než francouzštinu. Ale přes všechny "nedostatky" je Paříž nádherné město a byly to čtyři fajn dny.

RC auto

Včera večer Lukáš vytáhl auto a nabil baterky. Dneska s nim vyrazil ven. Jen by to chtělo silnější sadu baterií, aby to vydrželo jezdit trochu déle.

Hurá, prázdniny

Lukášovi skončila škola o něco dříve než obvykle a tak už má prázdniny. Já dal výpověď a vybírám dovolenou, než příští měsíc odletím předat svůj poslední projekt. Tím pádem máme konečně zase jednou na sebe více času. Už jsme to potřebovali. Poslední půlrok byl poznamenaný mým pendlováním mezi Prahou a Mnichovem a nestálo to za moc. Vlastně nevím jak Mnichov vypadá a jsme rádi, že to bude za námi. Časem se tam pojedeme podívat na výlet.

Teď můžeme jít do Národního muzea (dříve, než nám ho zavřou kvůli rekonstrukci) na výstavu na Příběh planety Země. Nebo na bazén, který máme skoro vedle baráku. Dneska jsme byli s Mílou lézt na Smíchoff-ě. V Prokopáku je pořád ještě pár míst, kde jsme zatím nebyli a pár geokeší, které jsme zatím neodlovili (fotka je poblíž jeskyně, ke které jsme došli i s mamkou nedávno). O víkendu byl Lukáš na školním výletě. My s Gabkou jsme toho využili k cestě do Drážďan a na druhý den jsme podnikli malinký cyklovýlet do Brd.

Momentálně máme takové pěkné léto.

Nostalgie

Namísto v Mnichově jsem teď na pár dní zpátky v Kalifornii. Přece jen je potřeba znovu potkat lidi, které jsem tu pár měsícu neviděl a už se mi stýskalo.

Sebou mám teplé oblečení, protože ráno cestou na letiště byla pořádná zima a cestě led. To je tu zbytečné, když už tu je prima jarní počasí. Místní brblají, že ještě minulý týden bylo nepříjemně, což je mi ovšem fuk. Akorát mi chybí sluneční brýle a opalovací krém. Když člověk v Evropě řeší, jak dlouho potrvá, než přezuje zimní pneumatiky, tak na takové věci snadno zapomene.

Odpoledne jsem byl běhat v tričku a mikině. To je o jednu vrstvu víc než bylo potřeba a tak jsem se vrátil pěkně zpocený. Večer uvidíme, jestli je fyzická aktivita správný způsob boje s časovým posunem. Jinak to byl pořádný kontrast s víkendem, kdy jsem naivně vyrazil do Prokopáku, abych se tam horko těžko proplítal mezi zmrzlými zbytky sněhu.

Německo podruhé

Nic nestíhám a trávím pracovní část týdne v Mnichově a víkendy doma v Česku. Pravidelně poslouchám od Lukáše, že to není ono, když jsem pořád pryč, a sám jsem z toho otrávený, že v týdnu akorát chodím do práce a přespávat. O víkendu se pak zbytek života dohání těžko.

Cestování je relativně nejmenší problém. Do Mnichova se z našeho konce Prahy dá dojet tak za 3 a čtvrt hodiny. Pokud člověk dělá více zastávek tak se to o něco prodlouží. Když je někde "Stau" tak pochopitelně taky, ale zatím jsem měl celkem štěstí.

Horší je to s bydlením. V Mnichově je nehorázně draho a moje trable s bydlením jsou asi jedním z důvodů, proč jsem docela rozčarovaný. Momentální podnájem je skoro holobyt za 590EUR, ve kterém měl aspoň fungovat internet, leč nefunguje. Smlouva je cár papíru, který obsahuje nesmyslné věty a hromadu přepisování. Drobné opravy v bytě byly všechny na dlouho. Domácí delegoval na komunikaci se mnou člověka, o kterém řekl, že umí anglicky, ale on neumí. Občas naštěstí přišel jiný člověk, se kterým jsem se aspoň domluvil polsky. Internet nefunguje doteď a protože jsem řekl, že 15. končím tak jsem odmítl trávit celý den čekáním na kohosi z Deutsche Telekom, kdo by to mohl spravit (minule ten člověk nedorazil nebo se neobtěžoval volat, když nenašel jmenovku, protože domovník odmítl zařídit cedulku na zvonek, prý mu to domácí nezaplatí). Kecy o nepružném telekomu a pak vidět, jak přezíravě koukají na celý bývalý východní blok.

Účet v Deutsche Bank stojí 5EUR měsíčně. Alespoň, že má anglický internet banking. Mít tady web v angličtině je pro většinu institucí v této světové velmoci zbytečné. Když jsem účet zakládal, ptal jsem se, jestli mi vydají platební kartu, která bude normálně fungovat i v ČR bez dalších poplatků. Kývali, že jo, a vydali mi cosi, čím si můžu vybrat peníze z jejich bankomatu anebo zaplatit v automatu na cigára a jízdenky. Nakonec jsem z nich vyrazil Maestro, kterou se dá v Česku platit. Platit s ní na internetu asi nepůjde, Amazon.de mi nabízel napsat přímo číslo účtu. Nakonec jsem raději platit americkou kreditkou - amazon taky neumím přesvedčit ať se se mnou baví anglicky.

Už mám zdravotní pojištění, ale zatím mi nedokázali poslat lejstro, se kterým bych mohl k doktorovi v ČR. Několikrát jsem to marně urgoval. Vivat EU.

Mám jednu SIM kartu v Německu (za 10EUR mám 1GB datových přenosů) a druhou v ČR. Neznám řešení s jednou kartou, kde by fungoval data roaming za rozumnou cenu. Upřímně řečeno nevím ani jak pořídit rozumný tarif třeba jen v ČR pro mě a Gabku s daty a pro Lukáše. Jinak je ale Nexus ONE prima telefon.

Naběháno mám letos 2x3.5km, na kole 0km, plavat jsem ještě od návratu z Ameriky nebyl, i když jsem se na to těšil. Abych to trochu spravil, zítra snad vyrazím lézt. Asi někde dělám chybu, práce mě sice baví, jenže když jsem v M. tak nedělám vůbec nic jiného. OK, budu to muset vyřešit.

Šeky v Česku

Poněkud opožděně přidávám, co jsem napsal během ledna. Penízy nakonec po 6 týdnech dorazily.

Před časem jsme psali o tom, jak jsme si zvykali na používání šeků v Americe. Poslední legrace, která nás s šeky zatím potkala, bylo proplacení v bance v ČR. Chceme se totiž dostat k penízkům, která nám vrátila realitka z depozitu, když jsme vyklidili náš podnájem v Los Altos.

Šek nám přišel poštou do Prahy, dokonce se nám vrátila rozumná část té kauce, a 17. prosince jsme navštívili banku se slovy "Chceme proplatit šek." Strávili jsme asi 15 minut u přepážky a teď čekáme. Už jsme znejistěli a Gabka nyní zjistila, že prý se peníze objeví 25. ledna. Uff.

Samozřejmě jsme se nečemu takovému chtěli vyhnout, pokus přesvědčit americkou stranu aby ty peníze převedli bezhotovostně ale nevyšel. Odmítli to poslat do ČR (to pochopím), ale prohlásili, že ani na náš americký účet nám to nejsou ochotni poslat.

Německo

Nové příspěvky teď nepřibývají, protože nestíhám. Zvykám si na kočovný život, kdy během týdne jsem v Mnichově, abych mohl chodit do práce, a o víkendu jsme společně doma. Už jsem snad vyřídil všechny základní nutnosti potřebné k přežití v novém prostředí a mohl bych snad mít trochu víc času. Pak snad přibudou i nějaké příspěvky a fotky z Mnichova.

Možná bych ale udělal líp, kdybych se učil německy. Nezanedbatelné procento lidí sice mluví aspoň trochu anglicky, ale např. spousta webů si myslí, že němčina je světový jazyk, a není potřeba ji překládat do angličtiny. Tak s tím bojuju.