Vrátíme se?

Spousta lidí se nás ptalo než jsme odjížděli. Často se nás někdo ptá i teď. V zásadě odpovídáme pořád stejně a i tak mnohým připadá, že to, co říkáme, nemyslíme vážně, anebo že to prostě dopadne jinak.

Pro jistotu to teda zopakuju: chceme se vrátit a věříme, že se vrátíme. A pak je tu otázka "proč?". Na tu se dá odpovědět obrácenou otázkou a pak už člověk zvažuje plusy a mínusy. Je toho hodně a tak tu zkusím napsat pár z nich. Rozhodně to není úplný výčet a není nutně ani v pořadí podle důležitosti.

• Naturalizační proces je dlouhý a pro nás v podstatě v tuhle chvíli neexistuje garantovaná cesta jak získat green card, příp. občanství. O to to máme jednoduchší. Zjistit za několik let, že chceme žít jen a jen tady, ale musíme se vrátit, by byla pakárna.
• Česko je momentálně relativně civilizovaná země. Arogance mocných je v ní hrozná, nicméně naivkové doufají, že se to časem bude zlepšovat. Politický systém jako takový je akceptovatelný.
• Ta civilizovanost je i tom, že se tu i tam v podstatě dají sehnat podobné věci. Pravda někdy za nepodobné ceny a s různou kvalitou služeb, a občas si člověk musí na něco chvíli počkat. Jenže není možné chtít mít všechno.
• Já a Gabka se tu nikdy nebudeme cítit úplně jako doma. Lukáš by to časem asi zvládl. Např. návštěvám doktorů se tu rádi vyhneme pokud to jen půjde. Teď je to možná o jazyce, ve stáří by to taky mohlo být výrazněji o penězích.
  
• My se měli v Česku dobře. Sem jsme šli zkusit něco nového a něco se naučit. (A tak se i děje.) Jenže tady jezdíme z výletů domů, ale je to podobné domů, jako když jsme v Praze bydlívali v podnájmu. Ten pocit byl jiný potom, co jsme začali bydlet na Barrandově, a teď jsme zase zpátky v tom nestabilním dočasném stavu.
  
• Mít 3 nebo 5 týdnů dovolené je rozdíl.
  

Budou jistě věci, po kterých se nám bude stýskat a které nám budou chybět.

• Geograficky je tohle místo skvělé. Je tu úžasné podnebí a je tu spousta zajímavých míst na dosah.
• Tohle je Silicon Valley.
  
• Je to tu pěkně kosmopolitní.
• Pořád nás překvapuje, jak je Lukáš spokojený v místní škole.
  

A pak jsou i další věci, které se takhle rozebírají těžko a občas se nedá říct, co je lepší. Především to jsou kamarádi a známí. Máme je tady i tam. Jedni nebo druzí nám budou chybět.

Může se samozřejmě stát, že si tohle jednou po sobě přečteme a řekneme: "ouha, to jsme se spletli." V tuhle chvíli se ale víc než toho, že se nevrátíme, bojím, že až budeme zpátky, tak se nám bude stýskat, a budeme uvažovat, co podniknout příště.

Stanford

Jsme hrozní lenoši. A proto nám trvalo více než rok, než jsme se zašli podívat na Stanford. Přitom to máme kousek a už jsme párkrát byli jen o kousek vedle. Nicméně o posledním víkendu jsme to napravili a s lítostí zkonstatovali, že jsme to měli udělat už dávno.

Univerzitní kampus je opravdu moc pěkný a budeme se tam chtít znovu kouknout. Třeba pak budeme mít pěknější fotky, protože tentokrát už se nám stmívalo. A taky by jsme chtěli vidět celý areál a ne jen moc pěkný střed, kde kolem obdélníkového nádvoří vyrostly první budovy. Mně a Gabce se to moc líbilo. Možná i proto, že je to jiné než vetšina věcí, které tady člověk vidí ve valley. Určitě se vylezeme podívat na kus okolí z Hoover tower. To je věž, kde je vevnitř knihovna, a je pojmenovaná po Herbertu Hooverovi, který byl jedním z prvních absolventů Univerzity a později prezidentem USA. Ano, je to ten pán, po němž pojmenovali i Hoover Dam na řece Colorado.

Taky jsme při té příležitosti zjistili něco o historii. Ta je výrazně kratší než má třeba Univerzita Karlova, ale dá se na tom demonstrovat kus Kalifornské historie. Zakladatel Leland Stanford sice nepřišel do Kalifornie mezi prvními zlatokopy, ale i tak tu byl včas, aby stihl udělat kariéru u železniční společnosti v době, kdy vrcholily závody o to, kdo spojí obě pobřeží. Pak se stal guvernérem a později senátorem. Univerzitu se rozhodl postavit poté, co jeho syn umřel v necelých 16 letech na tyfus. Na fungující univerzitě se v různých dobách řešilo, jestli se bude platit školné nebo ne, anebo kolik může studovat studentek. Skutečnost, že některé části jsou pojmenovány po Hewlettovi a Packardovi, už pak patří k začátkům Sillicon valley, které by tady bez univerzity asi vznikalo mnohem hůř.

Komentáře

Disclaimer: tohle je náš soukromý blog a píšeme sem, co si myslíme. Mimo jiné to znamená, že to nejsou názory mého zaměstnavatele apod.

Tohle bylo jen tak na úvod, aby bylo jasno, dříve než se začnu vyjadřovat. Samozřejmě to souvisí především s tím komiksem. Jojin&HedgeHog se prezentují jako geekové a mají velmi svérázný humor, jak je patrné např. z toho, co publikovali na root.cz. (Česká wikipedie je přitom při výkladu slova geek mnohem shovívavější než anglická verze. Řekl bych, že ji psal nějaký geek.) Co se týká Google, můžu říct, že kromě spousty normálních lidí, je tu i dost různě ujetých šílenců, a vetšina vypadá spokojeně. Třeba by se jim ta firma taky líbila. Možná by mohli i dál malovat komiksy — viz třeba TotT nebo Chrome. Samozřejmě pokud by stihli včas dodělat svoje API :-). Taky z toho vychází, že v obecném povědomí je Google firma, která se o své lidi stará. Nevidím v tom problém a můžu to potvrdit.

Další komentáře byly o tom, že jsme topili. Dobrá, už zase nějakou dobu netopíme. O víkendu to bylo na kraťasy a krátký rukáv. Lukáš se na fotbale pěkně potil a já byl běhat taky jen nalehko. Jenže když před nedávnem bylo nad ránem těch 8 stupňů, tak náš skoro papírový domeček stihl chladnout velmi rychle. Ačkoliv jsme o něco odolnější, než když jsme přiletěli, přece jen by jsme rádi měli nad ránem doma aspoň takových 18 stupňů. Rozhodně se nám nechce topit víc, než je potřeba. Jednak to stojí peníze a jednak je to docela slyšet, když náš kotel začne topit. Na konci zimy už jsme byli zvyklí, ale teď pokaždé víme, že jsme topili, protože to nastartování kotle v noci zaregistrujeme.

A pak byl ještě jeden komentář o tom, jestli se vrátíme. K tomu něco napíšu až někdy jindy.

Nakonec jen popis k obrázku: Lukáš byl nedávno v Tech Museum v San Jose a přinesl si popcorn rock (jinak též limestone, čili vápenec) a zalil ho octem a teď na tom rostou krystalky (aragonit).

Začíná zima

Ačkoliv Lukáš říká, že tady, kde bydlíme, žádná skutečná zima není (však tady nesněží), je několik změn oproti létu.

• Už i v Kalifornii nám skončil letní čas, a proto už zase jezdím domů za tmy a svítím si světýlky.
  
• Ochladilo se, ale do mrazu je daleko. Pořád je ráno 8-13 stupňů a odpoledne přes 15. Na noc nastavujeme topení a ono nad ránem topí. Na cestu na oběd si beru mikynu, na krátký rukáv ještě nejsem dost otužilý.
  
• Správci našeho bydlení se odhodlali a zakryli bazén. Stejně se v něm za poslední měsíc nikdo nekoupal.
• Taky nám tady v posledních týdnech několikrát zapršelo. V létě se déšť nekoná a mrholení v Salinas na konci září nám zhatilo návštěvu Air Show.

Stejně je místní klima super.

Boty Brooks a jiné dovozy do ČR

Pořád ještě mám ve svém GoogleReader server Běhej.com. A tak mě potěšil článek o dovozu Brooks. Vzpomněl jsem si, jak jsem si loni kupoval Brooks Adrenaline GTS-6, se kterými jsem dodnes velmi spokojený. Pořídil jsem si je během krátké cesty do Mountain View, kdy jsem v únoru letěl v sobotu sem, v neděli nakoupil ve Sports Basement a hned šel boty vyzkoušet. V pondělí jsem pak měl celý den interview a v úterý jsem letěl zpátky. Říkal jsem si, že když už nic, tak mi aspoň zůstanou na čas ty boty. Trochu jsem si pak nebyl jistý, jestli se někdo nebude vyptávat, odkud je mám. Takže jsem se s nimi moc nechlubil. Podobně jsem spokojený s šortkami. Za sebe můžu tuhle značku dporučit.

Je tu ale jedna věc, která mi fakt vadí. Proč má proboha Adrenaline ASR 5 mít doporučenou prodejní cenu 3190Kč? Jednoduchý dotaz na froogle.com ukáže, že v USA se dají snadno pořídit za $88 (možná bude potřeba přidat 8% na daň). Vzhledem k popularitě různých slev a slevových kupónů se jistě dají koupit i levněji. Takže je tady více než 50% navýšení ceny. Dovoz jistě něco stojí (na těch svých už nepoznám, jestli je potřeba vézt kontejner z Asie nebo z USA, myslím ale, že je to ve výsledku skoro fuk). Možná by se mohlo zdát, že dvouletá záruka bude problém a důvod pro vyšši cenu. Já bych ale řekl, v Česku se stejně vetšina prodejců bude k reklamacím stavět velmi odmítavě a bývá problém něco reklamovat. Oproti tomu tady jsou lidi zvyklí vracet a vyměňovat zboží zcela bežně a obchody to prostě akceptují. Proto si myslím, že obchody zde počítají s podobnými náklady pro tyhle případy. Kurzové rozdíly jsou laciná výmluva, když za poslední léta jde dolar skoro pořád jen dolů. OK, před půl rokem byl levnější, teď jsem tam, kde jsme byli před rokem. Takže kam ty peníze jdou? DPH, clo, ale podle mě hlavně marže prodejců.

Je to fakt k vzteku, protože podobných příkladů umíme najít spousty. Crockpot (pomalý hrnec) stojí v ČR dokonce několikanásobně ($20 vs. 1800Kč). Dovozy foťáků. Ty mají nejmenší problémy s různým napětím v síti, protože nabíječku na baterky člověk většinou má nebo je často univerzální. Dovézt pilu nebo vrtačku se vyplatí, i když se k nim musí v ČR přikoupit trafo na konverzi. Kolo, na kterém David ušetřil nezanedbatelné peníze, je další příklad. Ceny bankovních služeb jsou evergreen. Paní z bývalé eBanky, která mi nabízela jakési služby, mi povídala, že ona za ty ceny nemůže. Ale když už mi chce cosi předraženého prodávat, tak ať se nediví, že mi to vadí. Jen ať si to koukají vyřešit. Vadí mi firmy, které takhle předražují, a vadí mi stát, který nesmyslně reguluje a stanovuje úchulné limity na bezcelní dovoz (175 euro), cla samotné a nesnižuje dostatečně DPH.

Jarek Nohavica v křemíkovém údolí

Minulý týden jsme tu měli trochu české kultury. Jarek Nohavica udělal zastávku na své cestě po USA v Silicon Valley a to se nedalo vynechat. A tak jsme vyrazili všichni tři do nočního klubu Avalon v Santa Clara. I když se určitě nesešli všichni češi z okolí, návštěvnost byla opravdu četná, až člověk pro samou češtinu zapoměl, že je vlastně v Americe. Při objednání nápojů tak došlo k malému zádrhelu, protože prosba "dvě piva" nebyla mexickému číšníkovi srozumitelná.

Jarek Nohavica začal hrát 15 minut po osmé hodině a vydržel bez přestávky víc než dvě hodiny. Koncert měl úžasnou atmosféru a zdálo se, že i zpěvák sám si to hodně užíval. Už na začátku říkal, že nemá pevně vymyšlený program co bude hrát, a písničky bude vybírat podle nálady. Nakonec kromě svých písní zpíval oblíbeného Vysockého, árii z Mozartovy opery, českou lidovku a dokonce "Snad jsem to zavinil já" od Olympicu.

A tak jsme o půl jedenácté odcházeli všichni tři v super náladě. Lukášek nám sice začal usínat, jak byl unavený po odpoledním fotbalovém tréninku, ale vypadal z nás nejspokojenější. Možná proto, že neznal staré Jarkovy písničky a vesele se chechtal některým "lidovým" pasážím třeba z rozhovoru u televize.

Na stránkách www.nohavica.cz je Zpravodajství z ON THE ROAD 2008 a z každého koncertu bylo pořízeno několik fotografií publika, jako "pozdravy domů" pro známé do Čech. My jsme na druhé a třetí fotce z koncertu v San Franciscu :-).