První dny

Pokračování o tom, jak se nám vedlo první dny v novém světě.

Program na čtvrtek nebyl složitý. Výlet do Shoreline Park a přitom se podívat, kde to vlastně budu pracovat. Oběd někde. Nákupy různých drobností. Současně s tím, se stalo to, že Gabka si zkusila, jak se jezdí po amerických cestách s automatem, a už mě vůbec nepouští k volantu. Na výletě jsme to střihli přes golfové hřiště, ze kterého nás místní správce chtěl nejprve vyhnat, ale potom co viděl jak se bezradně snažíme vrátit odkud jsme vyšli, tak nám řekl ať to vezmeme přes trávník a ukázal směr. Oběd na Castro street v jakémsi vietnamském bufetu či restauraci byl OK a cosi snědl i Lukino. My si dali nějaké jídlo a Lukáš dostal polívku Pho. Obvykle v takových případech nakonec jí něco z našeho talíře a tohle nebyla výjimka. Večerní program nebyl, protože jsme jednoduše odpadli.

Na pátek nám vycházela projíždka po okolí s Rickem, který nás měl provést a trochu nás dostal do obrazu kam se to stěhujeme, kam se tu dá vyrazit, kde asi bychom chtěli bydlet a kdo ví, co ještě. Bylo to od desíti asi na čtyři hodiny včetně zastávky způsobené Lukášovou nevolností. Naše trasa zahrnovala Santa Clara, Sunnyvale, San Jose, Campbell, Las Gatos, Saratoga, Cupertino, Los Altos, Palo Alto, Mountain View. Sám v tom mám trochu zmatek a Gabka s Lukášem určitě mnohem větší. Cestou jsme se dozvěděli, kam pak půjdeme pořešit místní řidičák, SSN, o tom, že si máme pořídit účet.

Večer jsme pak vyrazili do San Jose k Hrochovi a Carol. Carol nás i s dětmi protáhla do Costco kde nám navíc dělala průvodce. Lukáš měl radost, že slyší mluvit česky někoho jiného než nás, Tomáš myslím byl rád, že si s ním může hrát a Líza vypadala, že Lukáš nakonec je OK. Hra na honěnou v obchoďáku je dobrá zábava a hotovo. Domů jsme dorazili o půl dvanácté.

Sobota, to je house hunting trip, při kterém jsme viděli spoustu míst, kde bychom mohli bydlet. Ke správnému rozhodnutí pak stačí jen zvážit místo (doprava do práce, patro/přízemí, okolí), školy, velikost, uspořádání, vybavení, cenu, parkování, samozřejmě celkový dojem a možná i několik dalších věcí. Únavné, ale důležité. A nejhorší je nakonec to rozhodování. I proto, že jsme okupkovali asi 10 bytů. Začli jsme v Palo Alto jedním relativně malým. Hroch se později vyjádřil, že místo nebylo dobré. Pak bydlení u kus dál v domě s dalšími třemi rodinami, ale kolem domu skoro nic (mělo to ovšem místo v garáži). Pěkný byt v patře v komplexu v japonském stylu kde se nál nezdála blízkost El Camino Real (jedna z frekventovaných cest). Další prohlídka odpadla cestou, protože byt byl už pryč. A tak se jelo do Los Altos a první tip byl na rohu San Antonio a Cueste Dr. Docela jednoznačně jsme se shodli, že tohle za ty peníze nechceme a asi to nebylo jen tím, že jsme dorazili do ještě nedouklízeného bytu. Křižovatka pod okny je vidět na obrázku. Pak měl následovat další o kus dál v ulic, ale nikdo na nás nečekal a tak jsme zařadili oběd. Pizza Lukášovi trochu zvedla náladu. Samozřejmě ne na dlouho. Vrátili jsme se zpět a viděli jsme několik pěkných, nikoliv úplně levných bytů. Los Altos má navíc být čtvrt s dobrými školami. Další program vedl do Mountain View, což je sice kousek do práce, ale o poznání horší school district. Po dvou ukázkách jsme se dohodli, že další už tam vidět nechceme a přejeli jsme do Sunnyvale. Tamějčí část směrem k ulici Fremont by měla být OK a našli jsme tam i něco zajímavého se slušnou cenou. Komplex o kus dál nic zajímavého nenabízel a do toho prvního jsme se taky dostali až napodruhé. Lukáš si tam mezitím chvíli pohrál na hřišti s mobilem. Další veliký komplex bytů Rick odmítl s prohlášením, že asi nechceme bydlet někde, kde nám pán řekl ať čekáme 50 minut než se nám bude moct věnovat. V závěru jsme zkoukli Redwoods v Santa Claře. To je jistě Rickův favorit a umístil tam už pěkných pár klientů. Však ho taky už dobře znali. My jim za odměnu polili kus kuchyně horkou čokoládou a teď už i víme, že místní škola podle greatschools.net není nic moc.

Příští pokračování bude neděle a výlet do Salinas na air festival a možná i kousek z nového, teď už pracovního, týdne. Kromě toho se těšíme, až k nám v úterý dorazí část našich věcí, která letěla.

První dojmy

Tenhle přípěvek bude dlouhý a má pokrýt to, jak jsme se sbalili, jak jsme cestovali a taky naše první dojmy a co jsme tady prováděli.

Balení jsme dokončili jakž takž v klidu. Samozřejmě jsme potřebovali 5 kufrů a ne 4 jak jsme si chvíli naivně mysleli. Taky jsme skončili pozdě večer a uklidňovali se tím, že nám to pomůže se připravit na časový posun. Blbost. To že si člověk v letadle neodpočine, ale jen se tam kroutí převáží.

Cesta samotná nebyla nejhorší. Taxi. Odbavení v klidu i když něktará zavazadla asi byla přes limit. Zavřené trafiky na letišti (však to Gabka říkala). Více 45 minut postávání ve frontě na bezpečnostní kontrolu ve Frankfurtu je asi ta nejhorší část. Zčásti na zaplněných schodech a zčásti v davu jsme ztratili možnost dát si tam slušnou svačinu nebo snídani. Pak Gabka témeř ztratila mobil, ale stihla se pro něj do správného stánku vrátit odběhnutím z fronty, která se šinula už na palubu. Série turbulencí před Grónskem nás přesvědčila, že Lukáš má dostat Kinedryl, a tím taky aspoň na pár hodin usnul. Nevím jak to, ale Gabce ta noha, na které spal, neodumřela.

Paní na imigračním i celníci byli naprosto v klidu a my si mohli jít pro auto. Půjčili jsme docela veliký Ford Taurus (za cenu mid-sized). Vešly se nám tak v pohodě kufry, ale asi je to docela žravé. Bydlení jsme našli normálně a moc se nám líbí. Taky proto, že jsme si byli hned zaplavat v bazénu. Teda hned potom, co jsme našli správný klíč, kterým jsme prošli do části komplexu, kde je bazén. Prima je i to, že je pořád pěkné počasí. Až tak pěkné, že Gabka stále hlásí, že se pořád někde připaluje, jak to sluníčko svítí. Vůbec přesun, letiště a cesta do nového bydlení proběhly hladce. Tady se projevilo to, že už jsem tu přece jen párkrát byl. Jakmile ale narážíme na další věci týkající se běžného života, začíná se ukazovat, že 14-denní pobyt je něco jiného než tohle stěhování.

Večer jsme ještě vyrazili do obchodu koupit něco k jídlu a před sedmou jsme odpadli. Obchod je blízko. A je pro nás těžké se orientovat v tom, co nakoupit. Něco neznáme vůbec (to můžeme vynechat), něco známe, ale je to jiné (např. slané máslo), něco přehlídneme (sýr jsme nechtěli s ananasovou příchutí). Nakupovat množství, které by se nám zamlouvalo, je ve zdejších končinách ekonomický nesmysl. Chybí nám karta do místního obchodu a proto platíme tak o 15% víc (můj letmý odhad).

Druhý den popíšu a první fotky přidám později.

Před odletem

Čas odletu už se rychle blíží. Minulý týden proběhlo balení a spousta zařizování a snad jsme stihli všechno co bylo potřeba.

Potom, co jsme si rozmysleli, které věci chceme sebou a rozdělili je na různé zmatené hromádky po celém bytě, k nám ve čtvrtek dorazili stěhováci. Všechno prošli, oštítkovali a začli balit do krabic různých velikostí. Jen jsme tady chodili a koukali jak nám mizí věci. Snad je ještě uvidíme. Teoreticky by měly dorazit až po nás a to snad vyjde, protože my přiletíme 11:55am a letecky přepravovaná část tam má být ve 12:30pm. Kdy dorazí zbytek nevíme.

Nejvíc vyjevený z toho balení byl Lukáš, kterému zmizel skoro celý pokojíček, a po návratu ze školy ho to docela překvapilo. A taky mu bylo smutno. Všechno bylo zabaleno do bíla a hromady krabic v jiné barvě tu zůstanou. Doufejme, že až hračky a nábytek dorazí, tak mu to zas udělá radost. Gabce určitě udělají radost kalhoty, které prý letět neměly. Jinak jsme snad moc chyb neudělali. Spíše to vypadá, že jsme mohli poslat více věcí. V kontejneru byla zaplněna sotva 1/4.

O víkendu jsme se na Moravě rozloučili a teď už se budeme docela dlouho kontaktovat jen telefonem nebo po síti. Stihli jsme taky převod auta na taťku a já snad doléčím rýmu, která mě začla minulý týden trápit. Nerad bych kazil začátky v Americe tím, že budu studovat jak tam funguje zdravotnictví.

Dneska jde Lukáš naposledy do školy a do skauta a zítra už cestujeme.

Pokračující přípravy

Za poslední týden jsme nestihli udělat skoro nic a seznam úkolů, které máme stihnout do odletu, se nám spíše prodlužuje.

Co jsme dokázali? Zvládli jsme své poslední týdny v práci včetně toho, že jsme odstěhovali své osobní věci. Všichni tři jsme postupně během pondělí (Lukáš), středy (Gabka) a pátku (já) navštívili své zubaře. Gabka uspořádala oslavu ve své práci a ve čtrtek jsme se stali hosty u Jirky a Pavlíny. Lukáš pokračoval v sérii lekcí angličtiny a už jsou na něm vidět znatelné pokroky. Navíc ho začalo bavit.

Taky jsme uspořádali malou akcičku na rozloučení s kamarády. Zajímavé zjištění je, že narozdíl od uvítací party v novém bytě jsme tentokrát potřebovali výrazně více skleniček na víno.

Co nám chybí? Vyplnit a poslat papíry k proclení našich věcí. Očkovací průkazy. Oběhnout banku, zdravotní pojišťovnu, důchodové pojištění. Domluvit pronájem bytu. Sbalit věci, odvézt spousty krámů na Moravu. Prodat auto. Hlavně ale roztřídit už definitivně všechny věci podle toho, jak s nimi naložíme -
poletí s námi, poletí zvlášť letadlem, pojedou lodí, zůstanou v bytě nebo garáži, odvezeme je na Moravu, zbavíme se jich.

Počínaje čtvrtkem budeme skoro jako hoteloví hosté, protože nám zbyde jen pár věcí, se kterými poletíme. Čas do odletu stějne strávíme částečně na cestách, takže to asi nebude tak velký problém.