Lukáš je opičák

Naše dítě baví lezení čím dál víc. Pravidelně chodí na kroužek lezení v pátky a kromě toho vyrážíme na stěnu často i víkendu. Onehdá dokonce šel zkusit nějakou soutěž v boulderování. Vypadal spokojeně a nevadilo, že výsledky ovládli jiní (holkám to šlo líp než klukům). Za poslední rok výrazně porostl a i zesílel. Tím dokázal lízt o něco líp a protože ho to začalo bavit, tak lezl častěji a zlepšil se i technicky.

Zatím ještě dokážu najít nějaké cesty, které mi jdou líp než jemu, ale kvapem jich ubývá. Moje výkony spíše stagnují. Stejně mě to ale taky baví. Možná hlavně proto, že můžeme chodit spolu. To je taková věc, na kterou jsem se těšil od té doby, co byl Lukáš malý. Že budeme něco dohromady dělat. Akorát mě před čtrnácti lety, kdy se narodil, určitě nenapadlo, že to bude právě lezení.