Svátky v Římě

Tenktokrát bez dlouhých keců, protože Gabce se podařilo už dát fotky na web. A z těch je docela vidět, co jsme podnikali. Ve stručnosti napíšu jen, že se nám líbilo. Prolezli jsme různé památky a spousty jsme jich vynechali. Nestihli jsme muzea ani galerie. Žasli jsme nad kostely. Ve frontě na prohlídku baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsme na to měli více času, než bychom si přáli. Koukali jsme, co zvládali Římané a jak se to dá zapomenout na pěkných pár století, aby to teprve středověk znovu objevil. Zaujal nás kostel sv. Klementa, kterému v průvodci věnovali několik stran popisu, aniž by zmínili, že zde byl patrně pohřeben jeden z věrozvěstů: Cyril. Slovanské národy tam teď přidávají jednu děkovnou pamětní desku za druhou. Živili jsme se pizzou, těstovinami a zmrzlinou. Občas jsme našli i něco jiného. Počasí teplounké s odpoledními lijáky bylo OK. Doprava metrem a ne příliš hustou sítí tramvají je bez problému. Horší je vyznat se v autobusové síti. Jak je bohatá množstvím linek, tak je nepřehledná. Domorodci a afro-arabsko-indicky vyhlížející našinci ve většině případů mluví anglicky.
Poslední legráckou byl rezavý připínáček, kterému se zalíbilo v Gabčině botě. Průchod bezpečnostní kontrolou na letišti byl díky němu mnohem zajímavější.