neděle 22. srpna 2010

Slovinsko a Chorvatsko

V krátkosti shrneme dovolenou, protože jsme v jejím průběhu většinou nebyli online. Jako obvykle jsme najeli hromadu kilometrů (2780km), abychom viděli kousek Slovinska a pak jsme se chvíli rekreovali u moře v Chorvatsku.

Pro Slovinskou část jsme zarezervovali ubytování v Bledu. To je pěkné lázeňsky vypadající městečko s přilehlým jezerem, na kterém je ostrůvek s kostelem, a nad jezerem všemu dominuje hradní silueta. Jezero jsme obešli, k ostrůvku doveslovali a zpátky na břeh vesloval otrok Lukáš (v místním jazyce se dítě řekně "otrok"). Na hradě nás pak zastihla běhěm představení místního ochotnického kroužku bouřka. Další výlet už byl do Triglavského parku. Autem jsme se vyvezli kus nad Bohinjské jezero a pak pokračovali dále do kopce a z kopce...Cestou jsme se stavili na několika horských "kučách", jak se místně řekne chatě, dotazem zjistili, že v zimě zde napadá hromada sněhu (prý až 6 metrů, kupodivu - že by jsme byli v Alpách?), pochutnali si na místní "juha" (polívce) a zpátky k autu dorazili (aspoň někteří) zdecimovaní.
Ve středu opět Bohinjské jezero a vodopád na řece Savica, která se do něho vlévá. Pěkné i díky průzračnému jezírku vytvořeném malou přehradou pro elektrárnu, která před více než 100 lety pomáhala stavitelům železnice. Odpoledne pak soutěska Vintgar. Zase jednou moc fotogenické místo, kde se líbilo nejvíc Gabce. A znovu čistá voda a spousty rybiček a skály.
Původní plán na přesun do Chorvatska průjezdem přes západní část Triglavského NP jsme kvůli dešti změnili a jeli do Postojenské jeskyně. Ta je opravdu úchvatná. Tak ohromující velikostí a výzdobou, že to přebije i tu masovost, která zde panuje. Frontou pro lístek, vláčkem svižně k pěší části prohlídky. Už tam člověku padá čelist, když kouká na tu nádheru, která se míhá před očima. Do skupinek podle jazyka i když průvodce toho zas tak moc neřekne a po hodině a půl jsme venku.

Odpoledne jsme přejížděli do Chorvatska a věděli jsme, že nás čeká hledání vhodného ubytování. Původní plán jet na některý z ostrovů poblíž Zadaru nefungoval moc dobře, a protože už bylo dost hodin, zakotvili jsme na noc v kempu a rozbalili stan. V noci bylo velmi teplo, opodál vyhrávala diskotéka, některé trápili komáři a ani pláž nás ráno nepřesvědčila a tak jsme z Vodice vyrazili dál na jih. Skončili jsme v malé vesnici v apartmánu s výhledem na moře (požadavek Gabky) a k vodě bylo kousek. Kromě poflakování se u vody, která se občas vlnila víc než nám bylo milé, jsme navštívili Primošten a Šibenik. Smysl cedulí "Šibenický hrad - přítel dětí" jsme nepochopili, hrad jsou vlastně jen pospravované zbytky obvodových zdí. Procházka městem OK, zmrzlina míň a celkový dojem nemastný, neslaný. O poznání lepší to bylo v NP Krka na stejnojmenné řece. Spousty vodopádů, meandrů, rybičky, koupání. Zbytky hydroelektrárny spuštěné jen dva dny po Teslově elektrárně na Niagara Falls. Bohužel žádné detaily o tom jak to fungovalo apod. Paní v tkalcovně patrně mluvila jen chorvatsky, kovárna byla taky jen na kouknutí. Po přejezdu do jiné části parku (naše GPS více cest neznala než znala) byly další kaskády, koupání a taky vodní mlýny a prádelny. Celkově je to moc pěkné a příjemná změna od vylehávání u vody. Jen mě trochu deptá porovnání - vstup do Yosemite je $25 za auto na týden. Tzn. asi 500Kč, park je obrovský a připadá mi, že rangers toho nabízí víc a ochotněji. Vstup do NP Krka je 260 kuna (asi 800Kč) na den a občas je to takové nedotažené. Je to vlastně podobné pozorování jako s tou jeskyní.

V Chorvastku jsme byli po čtyřech letech a úrověň služeb se pomalu zlepšuje. Nastavit ceny je jednoduché, přidat odpovídající kvalitu složitější. Zajímavé bylo pro nás Slovinsko. Kulturně a mentalitou jsme si připadali mnohem více doma než v jižnějším Chorvatsku. Asi je ta Habsburská monarchie taky dost ovlivnila. Jejich první volba pro cizí jazyk je angličtina, což bylo taky prima. Je tam o něco dráž, ale např. v restauraci vyšší ceny jistě odpovídají velikým porcím, které jsme dostávali. Ve výsledku jsme pak dovolenou zvládli bez problémů s výjimkou pakárny zvané data roaming - 25 minut poté, co jsem jej zapnul mi přišla zpráva, že jsem hluboko v minusu a odpojují mě od všech služeb. Výhoda předplacené karty je, že místo abych doplácel ji teď vyhodím. Nová vyjde levněji jen to bude otrava. Akorát to naštvání nad tím, jak v Evropě operátoři účtují nehorázné prachy za něco, co je prakticky nic nestojí (za prvé jsou to mnohdy pobočky téže nadnárodní firmy a za druhé složitost jejich billing systému je dána jen marketingovou politikou). Zbývá zpracovat hromadu fotek a vrátit se do ovyklého režimu. Gabka půjde v pondělí do práce a Lukinova škola už se taky blíží.

neděle 1. srpna 2010

Rozloučení s Mnichovem

Hotovo a basta. Poslední dny v Mnichově jsou pryč a s tím i celé jedno dobrodružství.

Abych si udělal aspoň malou radost při tom loučení, konečně jsem navštívil tamní Pinakothek der Moderne. Wikipedia o tomhle muzeu říká "... is deemed one of the most important and popular museums of modern art in Europe." Řekl bych, že zaslouženě. Kromě obrazových galerií, stojí pro našince za zmínku taky expozice věnovaná designu. V nepřehlédnutelné části věnované autům a motorkám má totiž prominentní místo Tatra 87. To prosím v zemi, která se pyšní svým automobilovým průmyslem, ve městě, kde sídlí BMW (v muzeu zastoupeno motorkami).