Tuolumne Meadows

V Yosemitech už jsme byli několikrát a stále jsme se nestačili dostatečně nakochat tou krásou, ani vidět všechno, co nabízí. A protože je to náš místní favorit, zamluvili jsme kempovací místo u jezera June na východní straně Yosemite a v pátek ráno vyjeli směr východ. První zastávka Visitor center, abychom se poradili, kam se nejlépe kolem Tuolumne Meadows vydat. Yosemite kromě vodopádů nabízí také spousty horských jezírek a jezer. V pátek jsme tedy vybrali Lukens Lake. Po dlouhé cestě autem z rozpáleného údolí to byla příjemná procházka lesem. Po cestě ke kempu jsme ještě zastavili na vyhlídce Olmsted Point, kde je poslední možnost krásně vidět ikonu Yosemite - Half Dome.

V sobotu ráno mě vzbudil Radim v 6:27, že mám jít vyfotit svítání. Prý sám by to vyfotil špatně, otočil se na druhý bok a spokojeně usnul. Než jsem se já stačila přemluvit vylézt ze spacáku, bylo sluníčko vysoko na obloze. Nesměli jsme se moc loudat s balením a snídaní, protože jsme měli sraz na Tuolumne Meadows s Vendulou. Pavel s Michalem horolezili, ale ona raději chtěla s náma vyrazit na výšlap.
Vendula zná okolí TM jako své boty a radila jít ke Cathedral lakes. Jedno velké a spousty malých jezírek leží pod vrcholem Cathedral Peak. Při pohledu na vrchol není těžké pochopit, proč se jmenujem právě Cathedral - vršek krásně asociuje střechu katedrály. Prý jsou jediné dva vrcholy v Yosemitech špičaté, protože jedině tyhle dva vyčuhovaly z moře a ledovce. Zbytek obrousila voda pěkně dokulata. Trasa vede svižně do kopce, ale přesto jsme se rozhodli jezero ještě celé obejít dokola. Odměnou byl úžasný výhled na celé Yosemitské údolí a další jezero dole pod námi.

Zlatokopecké městečko duchů Bodie byl cíl v neděli. Po cestě nešly vynechat tufy na Mono Lake. Až hladina vody dosáhne hodnoty z roku 1963, což je cíl podle soudního procesu, budou všechny tufy znovu zaplaveny. Pro ekologii okolí to bude určitě super, ale už to zdaleka nebude tak fotogenické. S malou zastávkou u lávového kopce, na jehož vrcholu měla být zajímavá průrva a v ní ještě zajímavější geocache (hledání tohoto pokladu jsme vzdali v polovině, museli jsme se rozhodnout - buď poklad nebo Bodie), jsme pokračovali po prašné cestě do Bodie.

Bodie je asi nejzachovalejší ze zlatokopeckých měst, kterých vznikaly při zlaté horečce v Kalifornii mraky. Většina z nich měla krátký život, než se našla další zlatá žíla o kus dál a zlatokopci se hromadně přesunuli. Vrchol slávy Bodie, kdy město mělo asi 10 tis. lidí, trval sice jen několik měsíců, ale ruda se zde těžila a zpracovávala víc než 50 let. Prošli jsme si dokonce prohlídku místního mlýna na rudu. Paní průvodkyně byla člověk na svém místě, patřičně nadšená a tudíž informovaná, a tak prohlídka "fabriky na zlato", která vypadala, že byla opuštěna ze dne na den a od té doby se nikdo moc nenamáhal nic uklidit či odklidit, byla vrcholem návštěvy Bodie.

Independence day

Měli jsme víkend s jedním z největších svátků, které se v Americe slaví. V místní krátké historii má Den nezávislosti důležité místo. Souvisí to s tím, jak moc jsou američani hrdí na svůj stát. Opakovaně to pozorujeme, když někam vyrazíme a míjíme spousty domů ozdobených americkými vlajkami a jinými symboly. Na cestách potkáváme auta vyjadřující svou hrdost podobným způsobem. A o víkendu Dne nezávislosti se připojí i ti méně uvědomělí.

My, jelikož tenhle svátek nepovažujeme za svůj, jsme nic neslavili. Šli jsme do kina na Ice Age 3 a vychytrale jsme to naplánovali tak, aby po kině stačilo jen chvíli počkat na ohňostroj. Takový malý Silvestr. Bylo to pěkné. V neděli jsme konečně vyšlápli v nedelakém San Antonio parku tzv. PG&E trail (nazvaný podle sloupů vysokého napětí firmy Pacific Gas & Electric, které vedou podle stezky, asi 6 km do kopce).

Náš další program na prázdniny taky dostává jasnější obrysy. Lukáš má ještě týden letní školy, kde si hrajou na ekonomy a pracují s dřevem (to ho moc baví). Kromě toho bude mít další týden zábavy v Tech Museum v San Jose a týden fotbalu tady v Los Altos. Pro nás pro všechny jsme zamluvili kempování na prodloužený víkend za 14 dní poblíž Yosemite. A druhá zajímavější rezervace kempování je na začátku srpna v Yellowstone. Odtamtud pak asi vyrazíme na jih do Salt Lake City a možná i dál, znova do Bryce Canyon.

Sequoia NP

... aneb vy si myslíte, že jste viděli pořádný strom?

Udělali jsme si prodloužený víkend a v pátek ráno vyrazili do Sequoia National Park, který je od nás asi pět hodin cesty autem. Na místě jsme byli chvíli po obědě a začali jsme hledáním kempu, abychom měli kde spát. Nakonec se na nás usmálo štěstí a chytili jsme poslední volné místo ve Stone Creek. Do centra parku to nebylo daleko a bylo to stejně vysoko na kopci jako většina míst, kam jsme měli namířeno. Postavili jsme stan a stihli výlet k Tokopah Fall - takový pěkný kaskádovitý vodopád na konci jednoduché procházky.

Druhý den byly na programu stromy. Sekvoje, které jsme viděli v Yosemitech, mi teď připadají jen jako ochutnávka. V tomhle místě je jich daleko víc a vypadají mohutněji. Pochopitelně nešlo vynechat General Sherman Tree, což je ten nejvetší kus, ale je jich tam hodně. Procházkou lesem a loukami jsme se dostali k Moro Rock - skála podobného původu jako Half Dome, na okraji té náhorní plošiny, kde roste nejvíce sekvojí. Výhled je pěkný, i když znečištění z údolí je tady poznat a tak vzdálenějsí kopce pravidelně nejsou vidět.

Celkově jsme nepodnikali nic náročného. Spíše jsme měli radost, že se Lukášovi v neděli moc líbila Crystal Cave. Po všech těch vodopádech ho jeskyně zaujala mnohem víc, než cokoliv jiného. My se trefili do období, kdy v jeskyni není po loňském požáru elektrické světlo. Asi jsme přišli o pár dojmů, ovšem zase to mělo s lampičkami svoji atmosféru. A pak už zase domů rozpáleným údolím.

PS: Když se Lukáš ve třetí třídě poprvé učil o sekvojích, a já už tušil, že se budeme stěhovat, říkal jsem mu, že jestli je chce vidět, bude muset do Kalifornie. Tenkrát ho to zaujalo. Dneska už si na to samozřejmě nepamatuje :-)