Frozen Dragons

Lukáš má za sebou druhý zápas a kluci tentokrát vyhráli. Myslím, že to byl čtvrtý zápas a teprve první vítězství. Tentokrát se jich sešlo míň a tak hrál Lukáš celý zápas. Zahodil tři brejky a byl trochu rozmrzelý, že nedal gól, ale radost z výhry převažovala.

A na mobilu má teď jako tapetu vlajku. Je fakt moc pěkná.

Máme doma fotbalistu

... a nejsem to já. To Lukáš začal znovu hrát fotbal. Nějakou dobu jsme společně vymýšleli, kterému sportu by se mohl věnovat. Lukáš chtěl zkusit baseball, který má sezónu rozdílnou se školním rokem a tak to nešlo teď začít. Navíc jsme si říkali, že by byl proti ostatním spoluhráčům v dost velké nevýhodě. Baseball je tady téměř národním sportem a děti ho hrají cca od 4 let. Lukáš nezná ani podrobněji pravidla, takže by prostě nevěděl, co kdy udělat, aby to bylo správně. Další varianta byla, najít tým do soutěže LEGO robotics. Tam to padlo na nedostatku ochotných rodičů, kteří by tým koučovali. Snad se aspoň půjdeme kouknout na soutěž.

Z knihovny chodíme kolem hřiště, kde se hraje fotbal. Lukáš hrající holky i kluky stále pozoroval a teď vypadal, že by si i dal říct a rád by se k nim připojil. Tohle je Kalifornie a fotbal se tu normálně hrává, většinou teda holky anebo děti. Lukáš má roční zkušenost z první třídy, kdy trénovali dvakrát týdně, a po roce utekl, protože to bylo zbytečně ambiciózní, a my z něj nikdy nechtěli mít ligového hráče. Teď byla zkušenost vhod.

Fotbalové souteže už sice začaly, ale našlo se místo v týmu Frozen Dragons, kam jsme ho mohli zaregistrovat. Kvůli drobným problémům v komunikaci ještě nestihl trénink v týdnu a tak jsme dorazili rovnou na zápas. Hrál 3/4 hry a byl se sebou spokojený. Prohráli sice s lepším soupeřem, ale Lukáš byl šikovnější, než jsme mysleli. Ve svém týmu se neztratil a až potrénuje, bude určitě ještě výrazně lepší. Přece jen se na něm ta přípravka s Motorletem podepsala. V týmu našel kamaráda ze školy a ostatní kluci vypadali taky normálně. Trenér ho pochválil. Zkrátka doufáme, že ho to bude znovu bavit.

Tančíme s hvězdami

Už zase jsem o rok starší. Ale oslavit narozeniny je fajn, zvlášť když člověk dostane hezký dárek. Většinou alespoň malinko tuším, čím mi Radim udělá radost, ale letos to bylo opravdu překvapení. Kluci mi blahopřáli a dostala jsem první velkou krabici - a v ní hrnec :-). Jenže tohle není ledajaký hrnec, ale CrockPot, tzv. pomalý hrnec. (víc info tady), "Šťastné ženy" v něm hojně vaří a všechny si ho moc pochvalují, jednak je v něm vaření jednoduché (všechno se nahází naráz do hrnce a nechá se pěkně pomalu 5-8 hodin dusit) a druhak je v tom jídlo opravdu výborné, protože při tom pomalém vaření se všechny chutě krásně promíchají a tak nějak zvýrazní (už v něm vařím potřetí a je to fakt "yummy" = mňamózní).

Ale tím nebyl všem překvapením konec. Prý pro mě mají ještě jeden dárek a předali mi druhou krabici, na které bylo napsáno Dancing with Stars (Tančení s hvězdami). Je to hra na Playstation 2, kdy se k televizi (playstationu 2) pripojí tzv. taneční koberec (spíš podložka s šipkama) a po něm se potom podle hudby a šipek na obrazovce "tancuje" (rozuměj hopsá). Podobnou hru už jsme si vyzkoušeli u Myškovců, kteří mají na Wii pop music. Tehdy mi připadalo, že kluky to zas tak nenadchlo, ani Radim ani Lukáš mi nikdy nepřišli, že by měli k tančení zvlášť blízký vztah. Ale Dancing with Stars je podle podobné soutěže na BBC (v česku je podobný pořad StarDance... když hvězdy tančí) a tančí se klasické tance, jako tango, mamba, džajv nebo Foxtrot (Radim si se mnou vždycky raději zatančil valčík než disko). A tak už tady týden dusáme nad hlavou sousedům pod náma a snažíme se trefit do rytmu klasických tanců. Se zvládnutými kousky se zvyšuje obtížnost těch následujících, ale taky naše soutěživost.

Už se těšíme, jak si s tančením poradí tanečníci Věrka s dědečkem.

Znova klarinet

Znova jsme cvičili a tentokrát jsem si půjčil do ruky i klarinet. A konečně se mi z něj podařilo dost tón. Žádné klapky jsem nedržel, tak to prý bylo G. U toho nakonec asi i skončím.

Klarinet

Lukáš hraje na klarinet. A zatím ho to baví. Loni hráli ve škole na flétnu a letos pokročili. Mohli si vybrat a pro něj, protože housle a podobné nástroje s jeho sluchem nejsou dobrá volba, se to zúžilo na příčnou flétnu a klarinet. Prý to zkusil a prohlásil, že klarinet je lepší. Především z něj hned od začátku uměl vyloudit zvuk, zatímco flétna se nerozezvučela.

Prý by tomu měli věnovat aspoň dvě hodiny týdně, pokud možno pravidelně. A tak tu doma vyhrává a já ho občas doprovázím na tu flétnu, která nám zůstala.

Autem nebo na kole

Dneska jsme měli příležitost vyzkoušet, jestli je rychlejší jezdit na kole nebo autem. Gabka jezdí do školy autem a já do práce na kole. První dvě třetiny cesty máme skoro stejné. Já jenom projíždím jednu obytnou čtvrt, zatímco Gabka jezdí po El Camino Real, která pro cyklisty vůbec není. Čtyři pruhy, pořád spousta aut, spousta světel a žádný pruh pro cyklisty.

Po pravdě jsem měl trochu štěstí, ale když jsme se rozdělovali, tak jsem byl kousek napřed. To jsem zrovna zase objel ve svém pruhu kolonu aut čekajících na semaforech a mezi nimi i naše Subaru. Takže bych řekl, že je to skoro nerozhodně. Samozřejmě, že mě po příjezdu vždycky čeká sprcha, takže celkově to stojí trochu víc času. I tak je příjemné vědět, že si člověk nepohorší, a ještě z toho má dobrý pocit, že úplně nezlenivěl.

Google Chrome

Jeden zajímavý projekt, prohlížeč Chrome, je čerstvě venku a tak jsem mohl doma prozradit jeden malý úkol, který jsem dostal, zatímco Gabka s Lukášem byli ještě v Česku. Protože prohlížeč mají používat spousty uživatelů po celém světě, bylo potřeba jej lokalizovat do spousty jazyků a mezi nimi i do češtiny. To však bylo málo a chtěli jsme i pár tipů, aby lidi věděli proč by se jim zrovna Chrome mohl hodit. I tyhle věci se lokalizují a protože k nim chceme i zvuk, tak se opět hledat někdo, kdo to v Mountain View namluví česky. A tak tady máte pár funkcí prohlížeče Google Chrome, jak jsem je namluvil já.

Jestli máte Windows, tak si nový browser užijte. Jestli ne, máte smůlu.

Labour day víkend

... jsme vcelku prolenošili. Během týdne bylo docela teplo a tak jsme byli rádi, že se na víkend trochu ochladilo. A aby to bylo ještě lepší, 1. září je svátek (den práce), a tak měl víkend tři dny místo dvou.

V sobotu jsme trochu vylepšovali bydlení. Vyházeli jsme spoustu zbytečností, které se nám stačily nasbírat za necelý rok, a zbavili se několika krabic ze stěhování, které stále sloužily místo nábytku. Nahradili jsme je lepšími či horšími kousky nábytku skutečného. Něco je hotovo, něco se dokončí později, až dorazí další kousky objednané z Amazonu. Vůbec jsme úspěšně utráceli, koupil jsem si boty na lezení a na kolo (za míň než $20 by byl hřích je tam nechat ležet), Gabce helmu na kolo a spousty dalších věcí, bez nichž bychom určitě mohli v klidu žít. V bytě už to teď nevypadá jako ve skladišti, tak snad se tady dědečkovi bude líbit až dorazí.

V neděli, potom co byl nábytek smontován, jsme stihli otestovat helmu při malé vyjížďce a v pondělí i boty na stěně v Planete Granite. Ze stěny jsme zamířili na střelnici, kam nás vytáhli Hroši. Koukali jsme přitom na Lukáše, jak se mu to bude líbit a co to s ním udělá. Nejprve málem pláchnul pryč, protože na střelnici je to samý výstřel a ani špunty v uších mu nebyly dost. Dostal klapky jak traktorista a bylo to. Nakonec vypadal velmi spokojen, choval se normálně, vyzkoušel menší i větší pistoli, aby zjistil jaké to je a celkem se i trefoval. Gabka se trefovala taky slušně. Gabka: Podle mě jsem se z nás tří trefovala nejlépe, ale možná to bylo tím, že jsem na horolezecké stěně dopoledne nelezla, ale jenom běhala na stroji, tak se mi tak neklepaly unavené ruce.