Mount Diablo

Jak už tady bylo napsáno, tak Díkůvzdání je v USA hodně velký svátek, možná i tím, že je víc rodinný a míň komerční než Vánoce. Navíc mají děti týden prázdniny a tak jsme s českým babincem domluvily společný oběd u Ivany ve Walnut Creek (Ivana je původně z Ostravy a Walnut Creek je asi 80 km od Los Altos). Nakonec se nás sešlo 4 ženské a 6 dětí. Nejdříve jsme zkontrolovaly, jak Ivana bydlí (sice v pronajatém domečku, ale moc pěkném) a pak jsme všichni vyrazili na společný oběd do Fresh Choice (což je opět ta restaurace, kde se zaplatí jedno vstupné a pak si každý dá, na co má chuť v jakémkoliv množství - třeba Lukášek 9 kousků pizzy korunovaném velkou dvojitou zmrzlinou).

A když už bylo tak krásné počasí, rozhodly jsme se s Carol, že ještě uděláme výlet na Mount Diablo, asi nejvyšší horu v okolí, která je blízko právě Walnut Creek. Každopádně je to výlet i pro malé děti, protože se vyjede těch 20 km do vrchu autem na parkoviště tak cca 200 m pod vršek a pak se udělá krásná procházka okolo toho vršku, tak cca 3 km. Z každého místa je opravdu úžasný výhled do okolí, do všech údolí, na záliv - jak San Franciský tak deltu řek směrem k Sacramentu, na hory až na Sieru v Nevadě.

Problém nastal, když jsme vyrazili s Lukáškem na cestu zpátky. Výlet do Walnut Creek byl vlastně první větší test našeho nového Subíka, a Mount Diablo je opravdu velký kopec se spoustou serpentin. Jela jsem to dolů opravdu pomalu a pěkně na dvojku brzdila motorem. Tak ve třetině kopce si Lukášek všiml, že začínáme "vařit". Vypadalo to, že teplota oleje je už na vrchní hranici stupnice. Začínalo se stmívat, dolů do civilizace tak cca 15 km, Carol s autem nenávratně pryč a nikde nikdo. Zavolali jsme Radimovi, ten poradil počkat, zchladit a zkusit druhé kolo. Kopec jsme nakonec sjeli na 3x na neutrál, protože kdykoliv jsme zařadili rychlost, teplota okamžitě vyskakovala nahoru. Už za úplné tmy jsme dorazili k první civilizaci a zaparkovali u prvního domu. Pomalu jsem začínala panikařit (domů 70 km, bez mapy jsem pořádně nevěděla kde jsem a s mou angličtinou, jak si požádat o pomoc). Hodná paní z domu, u kterého jsme zůstali stát, namalovala na papír cestu k nejbližší benzinové pumpě a k dálnici. A než jsme dojeli k pumpě, tak jsme měli teplotu na normálu a nakonec jsme dojeli až domů bez další zastávky.

Radim na druhý den dolil vodu do chladiče a vypadá to, že to bude OK. Vystrašilo mě to důkladně, ale ukázalo se, že v nouzi se i domluvím, a že hodní lidé se najdou všude.