V pátek pršelo a tak jsem konečně vyrazil vláčkem a od vlaku autobusem, který zdarma vozí zaměstnance Googlu a Alzy. Vlak je pomalý a rychle bude nudný, tomu jak hlásili jména stanic jsem spíš nerozuměl (v CALTRAINu byli lepší). Autobus jsem našel a nic zvláštního se o něm říct nedá (já tvrdím, že vypadá jako autobus pohřební služby, protože je celý černý - Gabka; tenhle byl zrovna bílý, ale je pravda, že některé jezdí černé - Radim). Ve výsledku to funguje. Jen musí mít člověk drobáky na lístek (automat říká: žádné bankovky) a cesta dlouho trvá (víc než hodinu).
V práci se náš tým přestěhoval do jiné budovy. Stěhování je prý oblíbená kratochvíle, a proto se koná často. OK, firma rychle roste, a proto se týmy často přesunují, aby se vešly. Díky tomu jsme se s Gabkou nemohli najít, když pro mě v pátek odpoledne přijela. Hned v sobotu jsme zareagovali a koupili místní předplacené karty do mobilního telefonu, ať jsme příště na drátě. Celkově jsme v sobotu nic moc nepodnikali. Dopoledne bylo pěkně, Gabka vařila a my s Lukáškem jsme šli ven běhat. A odpoledne, když jsme zařídili karty v AT&T a pumpičku na kolo, jsme si byli prohlédnout v Santa Claře městský park a Lukášek si pohrál na dětském hřišti.
Gabka: Neděle je o něco zajímavější. Tentokrát autem jsme vyrazili na sever a přes San Francisco jsme projeli na druhou stranu Golden Gate, a protože ne všichni jsme ho zatím viděli zblízka, zastavili jsme a vrátili se pěšky na procházku. Bohužel skoro celý most tonul v husté mlze a od oceánu dost foukalo, a tak nedošel Radim s Lukáškem ani do třetiny. Já jsem se probojovala (s cílem získání lepší fotky) přesně do poloviny, ale ten den mi počasí prostě nepřálo.
Další cíl byl maják Point Bonita a nedaleké opevnění. To se Lukášovi líbilo. (Asi nejzajímavější byla mapa s hloupkou vody pod Golden Gate a zobrazením všech ztroskotaných lodí). Cestou zpět jsme udělali malé občerstvení (opravdu bylo jen malé, měli jsme pak brzo znova hlad) a projeli jsme kolem Golden Gate Park k moři. Tam jsme se chvíli poflakovali po pláži, okoukli Dutch Windmill (větrný mlýn) a pak vyrazili domů. Cestou zpátky Lukyno jako obvykle usnul a doma jsme odečetli 120 mil (cca 190 km) natočených při celkem malém výletě.Pár novinek posledního týdne: teď už máme platební karty. Gabka svou aktivovala, já ne, protože tam mám zkomolené jméno (KUBACHI) a budu je muset popohnat, ať to vystaví pořádně. V bance se tvářili, že když na tom trvám, tak to udělají, ale jinak by to normálně fungovalo. Převedli jsme nějaké peníze z Čech (trochu se nám ulevilo, když fakt dorazily a my je na své stránce Bank of Amerika opravdu viděli připsané), ať máme jak zaplatit za byt. Peníze v USA se vypláceji obvykle dvakrát do měsíce nebo každých 14 dní, ale i tak teď potřebujeme nějaké peníze z Čech. Budeme investovat do zařízení (postele, sedačka, stůl a židle, mikrovlnka a televize atd), kupovat auto, platit nájem, elektřinu, plyn a další výdaje.
Příští týden bych měl získat social security number. To nám umožní domluvit zdravotní pojištění a následně budeme muset získat u doktora TB test pro Lukáše, bez kterého ho nepustí do školy. Tady se proti TB totiž neočkuje, protože se domnívají, že většina vakcín nemá dostatečnou účinnost. A tak se naopak testuje a pro jistotu se zřejmě nevěří ani vakcínám očkovaným například v ČR. Taky domluvíme termín zkoušek na DMV (místní dopravní inspektorát). Místní řidičák tu funguje jako občanka. Kdo jej nemá, musí pořád ukazovat pas a to je otrava. Zkouška se dělá podobně jako v ČR v autoškole - test otázek s výběrem odpovědi a,b,c,d a jízda (ve vlastním autě). (Gabka - mám z toho dost strach, i když si teď v tom zákonu snažím slabikovat, pochybuju, že pochopím zadání a při jízdě v autě se mnou nesmí být nikdo jiný než zkušební komisař, jak mu teda budu rozumět, co po mně chce udělat, to fakt netuším :-) ).
Žádné komentáře:
Okomentovat