America vs. my I

Tady bych chtěla popsat pár mých postřehů o věcech, které mi připadají v Americe divné, nesmyslné nebo úplně proti zdravému rozumu, nebo naopak zajímavé a příjemné, z čeho by jsme se v česku mohli třeba poučit :-).

První skupina je samozřejmě jídlo. Že přidávají cukr úplně do všeho a na druhou stranu musí mít všechno "fat free" (bez tuku), mě udivuje vlastně od prvního dne. Někdy bych uvítala raději normálně tučný, ale nepřeslazený jogurt. Radim tvrdí, že jim ještě nikdo neřekl, že i cukr se v těle přeměňuje na tuk. Lednička je 2x tak velká, než u nás, ale kdyby nebyla, asi bych se tam nevešla, i když doma jsme mívali poloprázdno. Ale sýru Philadelphia máme "kyblíček" 1,3 kg, mléka a džusu galon (cca 4 litry), šunky kilový balík a všechno, co má menší balení, než půl kila, je aspoň v osmi kusech. Jako všude ve světě, je pro čecha největší problém chleba. Bohužel jsme zmlsaní našim úžasným chlebem a chleba tady se tomu nemůže ani přiblížit. Je to možná tím, že pro ně je hlavní mouka na pečení pšeničká, kdeždo my chleba děláme napul s žitnou. A tak hledáme a hledáme, a pokud najdeme nějaký, kde žitnou mouku přidávají, většinou už se to dá alespoň chlebem nazvat. Zbytek jsou spíš buchty.

Bydlení = Byty v Americe jsou většinou velké a prostorné a poměrně dobře vyřešené, co se týká např. úložného prostoru. V žádném bytě, na který jsme se byli dívat, nechyběla šatna, nebo aspoň několik vestavěných skříní ke každé ložnici. Ale pohled na jejich postele mě přivádí do úžasu, člověk menší než 1,8 m musí na postel vyskakovat (připadám si vždycky jako ve skoku do výšky), pokud je někdo menší než 1,5 m, už musí na postel doslova vylézt. Systém otevírání oken je známý z různých amerických filmů, ale stejně pro mně, člověka zvyklého na normální kličku, otevření okna jeho vytažením nahoru je něco divného.

Taky v koupelně při sprchování jenom kroutíme hlavou - nechápeme, proč jim není známá normální sprcha, tím myslíme sprchovací hlavici na hadici, tady mají sprchy jako v posilovně a proud se tím vůbec nedá ovládat ... Funguje to tak, že sprcha stříká z hlavice, která je pevně upevněná nahoře a ovládá se pouze poměr studené a teplé. To má ten výborný efekt, že se nedá šetřit vodou, a k tomu navíc, když si člověk vodu na chvíli zastaví, tak jí pak musí znovu pustit otočením, které nejprve pustí proud studené, načež se obvykle hledá ta šikovná poloha, ve které to teklo tak akorát.

Televize je děsná. V našem momentálním doma máme na televizi přes sedmdesát programů, které jsou jeden horší než druhý. Některé jsou španělsky, občas čínsky. Zajímavých je pro Lukáše pár, kde dávají pořady pro děti, my jsme si našli jeden, kde bývá MASH (proložený samozřejmě spoustou reklam). Sport tu moc není, a když dávají fotbal, tak to je vetšinou španělsky. A jedna stanice dává lokální zprávy včetně počasí. Reklam je všude hromada. Filmy jsou hrozné. A to je konec mých pozorování o TV.

Restaurace: Ve všech restauracích, které jsme zatím navštívili, byli ochotní a milí. Většinou se zeptají, jak se dneska máte a jestli máte pěkný den. Při přijímání objednávky čísník vždy celou objednávku zopakuje, asi aby si nikdo pak nestěžoval, že si objednal něco jiného. K pití se dá objednat voda, která je zdarma, nebo jakákoliv jejich přeslazená limonáda, kterou většinou můžete kdykoliv již zdarma doplnit. Pak se chodí pravidelně ptát, jestli vám chutná, jestli máte ještě nějaké přání a jestli už vám můžou donést účet. Což mě teda celkem rozčílilo, když jsem byla v půlce jídla, a už chtěli nést účet. Ale asi je to normální. Taky je pravidlem, že při placení je nutnost dát 15%-20% dýško, mají na to na účtech samostatnou kolonku. Navíc si tip (spropitné) občas rovnou započtou sami. Typicky to dělají při placení větší skupiny lidí, obzvlášť později večer. Je sice teoreticky možné to odmítnout, ale to už by člověk měl mít opravdu dobrý důvod.

Peníze: všechny ceny jsou v obchodech uváděny bez daně. Ta je v Kalifornii asi 8,25%. Pro představu porovnání v českých korunách se současným kurzem koruny se přepočítává dobře. Vynásobit něco 20 není těžké a protože je kurz ve skutečnosti nižší, tak stačí připočíst už jen málo, aby se dorovnala daň. Tip pro počítání "tipu" je vynásobit spočítanou daň dvěmi, příp. něco přidat nahoru.

Toalety - teď myslím ty veřejné. Že najdu čistou toaletu v pěkné restauraci, mě už nepřekvapí, ale když v městském parku najdete na záchodcích i mýdlo a papírové ručníky, tak je to celkem příjemné.

Doprava, tedy především ta automobilová. Musím říct, že řídí se tady dobře, a když se člověk vyhne zácpě (ráno a večer do práce), tak i velmi pohodová. Není to ale úplně jednoduché, protože zácpy jsou denně všude možně. Na české poměry jsou tady dost nízké rychlostní limity, ale když tak jedou všichni okolo vás, tak vám to vlastně ani nepřijde. Celkově je ježdění tady méně stresující. V dopravě je pár pravidel, které mi přijdou dobré a sympatické. Např. na křižovatce, i když vám svítí červená, můžete odbočit doprava, když před tím zastavíte. Zelená naskakuje hned po červené, mezikrok, kdy svítí najednou červená a oranžová, nikdo nepotřebuje. Když končí zelená, naskočí oranžová. Stačí podělit místní max. rychlost 10 a člověk ví, jak dlouho bude ta oranžová svítit.