Vrátíme se?

Spousta lidí se nás ptalo než jsme odjížděli. Často se nás někdo ptá i teď. V zásadě odpovídáme pořád stejně a i tak mnohým připadá, že to, co říkáme, nemyslíme vážně, anebo že to prostě dopadne jinak.

Pro jistotu to teda zopakuju: chceme se vrátit a věříme, že se vrátíme. A pak je tu otázka "proč?". Na tu se dá odpovědět obrácenou otázkou a pak už člověk zvažuje plusy a mínusy. Je toho hodně a tak tu zkusím napsat pár z nich. Rozhodně to není úplný výčet a není nutně ani v pořadí podle důležitosti.

• Naturalizační proces je dlouhý a pro nás v podstatě v tuhle chvíli neexistuje garantovaná cesta jak získat green card, příp. občanství. O to to máme jednoduchší. Zjistit za několik let, že chceme žít jen a jen tady, ale musíme se vrátit, by byla pakárna.
• Česko je momentálně relativně civilizovaná země. Arogance mocných je v ní hrozná, nicméně naivkové doufají, že se to časem bude zlepšovat. Politický systém jako takový je akceptovatelný.
• Ta civilizovanost je i tom, že se tu i tam v podstatě dají sehnat podobné věci. Pravda někdy za nepodobné ceny a s různou kvalitou služeb, a občas si člověk musí na něco chvíli počkat. Jenže není možné chtít mít všechno.
• Já a Gabka se tu nikdy nebudeme cítit úplně jako doma. Lukáš by to časem asi zvládl. Např. návštěvám doktorů se tu rádi vyhneme pokud to jen půjde. Teď je to možná o jazyce, ve stáří by to taky mohlo být výrazněji o penězích.
  
• My se měli v Česku dobře. Sem jsme šli zkusit něco nového a něco se naučit. (A tak se i děje.) Jenže tady jezdíme z výletů domů, ale je to podobné domů, jako když jsme v Praze bydlívali v podnájmu. Ten pocit byl jiný potom, co jsme začali bydlet na Barrandově, a teď jsme zase zpátky v tom nestabilním dočasném stavu.
  
• Mít 3 nebo 5 týdnů dovolené je rozdíl.
  

Budou jistě věci, po kterých se nám bude stýskat a které nám budou chybět.

• Geograficky je tohle místo skvělé. Je tu úžasné podnebí a je tu spousta zajímavých míst na dosah.
• Tohle je Silicon Valley.
  
• Je to tu pěkně kosmopolitní.
• Pořád nás překvapuje, jak je Lukáš spokojený v místní škole.
  

A pak jsou i další věci, které se takhle rozebírají těžko a občas se nedá říct, co je lepší. Především to jsou kamarádi a známí. Máme je tady i tam. Jedni nebo druzí nám budou chybět.

Může se samozřejmě stát, že si tohle jednou po sobě přečteme a řekneme: "ouha, to jsme se spletli." V tuhle chvíli se ale víc než toho, že se nevrátíme, bojím, že až budeme zpátky, tak se nám bude stýskat, a budeme uvažovat, co podniknout příště.