Cesta do Česka

Balení proběhlo bez vetších potíží. Gabka koupila bublinkovou fólii a tak jsme různé kusy kola pozabalovali a strčili do obalu. Naše věci se naskládaly do 4 kufrů. Obětovali jsme pár věcí jako obal na Tomášovu vrtačku a jedeme vcelku nalehko. No zkrátka jako na dovolenou.

Poslední týdny před odletem se zvyšovala nervozita podporovaná řečmi o tom, jak se na některé nedostalo místo v letadle, jak jsou aerolinky hnusné a omezují limity na zavazadla nebo jak se máme třást před celníky, kteří chrání naší republiku před dovozem levného zboží z ciziny. Na letiště nás nakonec vezla Carol (díky) a dojeli jsme opravdu včas. Tím spíš, že Lufthansa nás vítala zprávou o 140 minutách zpoždění. Odbavili jsme zavazadla a tloukli špačky na letišti. K obědu ještě sushi dokud jsme v zemi, kde je to normální jídlo a není s příplatekem pro rozmazlence.

Frankfurt

Do Frankfurtu jsme se dostali o dvě a půl hodiny později. Ani jsme se nepokoušeli stíhat letadlo, které mezitím odletělo do Prahy. Bohužel jsme museli hloupě stát ve frontě, ať nám Lufthahsa vyřídí jiný způsob, jak se dostat do cíle cesty. Stání bylo úmorné, protože vše šlo otřesně pomalu a postup zdržovala spousta Indů. Každý z nich řešil svou náhradní cestu aspoň 15 minut. Spousta z nich zůstávalo ve Franfurtu trčet na celý den. Pokus zkrátit si čekání jinou frontou nevyšel. Dozvědeli jsme se jen, že místo wait listu v 17:45 prý poletíme s OK v 19:05. Jiná snaha, najít frontu u jiného "transfer desk", ztroskotala, protože tuto frontu zahlily davy z letadla z Los Angeles a kdovíodkud ještě. A tak jsme se vrátili. A znovu čekání (protože jsme předtím byli stejně poslední, tak jsme ani neztratili pozici). Pak ještě spousta volného času, než se otevřel check-in pro let s ČSA. Ti se nás pokusili odbýt a tvrdili, že nás dají na wait list, nicméně nakonec se podařilo. A taky jsme zjistili, že na wait listu pro Lufthanu v 17:45 prý bylo pěkně nabito.

Let do Evropy proběhl normálně. Neznám nikoho, kdo by chválil Lufthansu za jídlo na palubě. Otravuje mě ale, že nejsou ani ochotni dostatečně často projít letadlo a nabídnout pití. Zvlášť, když si vymysleli, že přes security nelze pronést pití. Pár turbulencí jsme přežili. U Lukáše se ocvědčila homeopatika, která nám doporučila Vendula.

Letiště ve Frankfurtu je otřesné. Člověk, zvyklý na fontánky k pití všude možně, trpí, když stojí ve frontě a široko daleko nic není (blízké záchody neříkaly, že by v umyvadle tekla pitné voda, na rozdíl od jiných v další části letiště). Celý problém prý způsobila nějaká stávka o den dřív. Mi připadalo, že spousta lidí stávkovala i dnes, jen za to navíc pobírala mzdu. Nějaká ta bezpečnostní kontrola při cestě z jednoho konce letiště na druhý, přes celnici ven a zase zpět, nám zpestřila pobyt.

Praha

První problém: kolo nedorazilo. Budeme čekat a doufat, že se najde. ČSA to prý dopravuje jinak a proto při překládání neletělo s námi. Hmm.

Celnice byla i díky tomu OK. Otázka: "Letíte z USA, koupili jste si nějakou elektroniku?" "Ano, přenosný DVD přehrávač." "V pořádku."

Taxikáři, a zvláště ti, co jezdí z letiště, mi pili krev už dřív. Dispečer nám zavolal taxík - kombík. Poté, co naložil, jsem se ho zeptal na cenu a chtěl jsem se ujistit, že bere karty. Problém. "Karty neberu, já se tu dřu, nakládám a ještě budu brát karty." Nakonec kartu bral za 650 místo za 600. Je to k vzteku. První věc skutečně v ČR, kterou člověk vidí, a je to vždy na blití. Lidi, kteří mi chtějí otlouct o hlavu, že udělali to, za co jsou placení.