Zpátky z cest

Už jsme zase zpátky v našem momentálním doma. Tudíž jsme se neodmlčeli proto, že se nám něco stalo, my jsme prostě jen nestíhali přidávat příspěvky o tom, jak jsem se měli v Zionu. A nakonec jsme viděli i kousek Bryce Canyon.

Po pořádku: na Zion jsme nakonec měli dva dny. To je sakrametsky málo vzhledem k tomu, jak je ten park pěkný. Zjednodušeně je to kaňon kolem řeky Virgin River, jehož stěny tvoří mohutné pískovcové skály. Mohutné znamená, že dno údolí je zhruba 1200-1300 metrů nad mořem, zatímco skály kolem jsou obvykle přes 2000 m.n.m. (některé i více než 2400). A tak ten první den byl spíše oťukávací a vylezli jsme Canyon Overlook Trail. Tahle stezka začíná za tunelem, který vede vedlejším údolím směrem ven z parku, a vrací se zpět aby nabídla pohled na kus hlavního kaňonu.

Po tomhle výletě spolu s Hrochy jsme si přidali ještě jednu procházku kousek od Court of Patriarchs a před setměním dojeli k Temple of Sinehava. V tomhle místě široké údolí končí a skály tu vytváří skoro kruh na jedné straně přerušený úzkou brahou, kde přitéká řeka (touhle roklí vede stezka Narrows, o kterou jsme přišli - zima není na brodění se vodou vhodné období), a na druhé straně je pokračování údolí taky celkem skryté a tak je to místo docela působivé.

Nejlepší část našeho poznávání byla ovšem naplánována na druhý den, kdy jsme vyrazili na Angel's Landings. Výlet tam a zpět měří od parkoviště 5 mil, nicméně je v průvodcích obvykle ohodnocen na 4 hodiny. Cíl je totiž o necelých 1500 stop výš než startovní bod a poslední půl míle vede po hraně skály. Odměnou je potom výhled na velikou část údolí do všech stran. Dolů je to přitom slušná hloubka a skály kolem jsou pořád impozantní. A vůbec, nejlíp kouknout na fotky, a kdo má strach z výšek ať tam neleze. Zvládnout tuhle tůru byl "nej" zážitek pro Lukáše z celého tohohle cestování.

Pak nás čekalo rozhodování, jestli i další den věnovat Zionu, anebo jet asi 80 mil do Bryce Canyon National Park. Nakonec jsme vybrali Bryce, taky proto, že cesta zpátky domů vedla severně napříč Nevadou do Reno a odtud přes Sacramento domů, a tudíž to nebyla zas taková zajížďka. Na Bryce jsme ve finále měli hrozně málo času a to je nám líto i přesto, že tam už panoval slušný mrazík (-25C v noci a denní max. -4C, na dně kaňonu se maximum pochopitelně nevyskytuje). Počasí tu ovlivňuje mj. i vyšší poloha. Okraje parku jsou 2400-2700 m.n.m. a dolní části asi 2100. Celkově pak vypadají vápencové skalní útvary jinak a hlavně je jich tu strašné množství. V kontrastu se sněhem, který tam ležel a krásně modrou oblohou, to bylo skutečně moc pěkné.

Tím jsme strávili náš Silvestr v Bryce Canyon, protože zbytek dne už byl jen dalších několik hodin jízdy do Ely. Cestou jsme si dali burgery v podniku, který byl opravdu stylový. Nutno ovšem říct, že hovězí je v téhle oblasti opravdu výborné. Však zde krávy nechovají na mlíko, ale na maso. Ely samo o sobě nestojí moc za řeč. Městečko v pustině v místě, kde se kříží dvě cesty. Aspoň jsme měli kde přespat před zbývajícími 570 mílemi, které nás na Nový rok dovedly domů.