Lukáškovy narozeniny

Zase utekl rok jako voda a Lukáškovi se přiblížily už desáté narozeniny. Loni si přál narozeninovou oslavu s dětma a letos to odmítl, prý se mu ta loňská moc nelíbila. A to jsem si myslela, jak to bylo fajn. A tak jsme okopírovali nápad Hrochů, kteří pozvali kamarády na Tomovy narozeniny do akvárka, a vymysleli jsme výlet do San Franciské Zoo. Pozvali jsme všechny známé z okolí a nakonec se nás v Zoo sešlo 20.

Ještě v sobotu bylo nádherné počasí a my jsme si byli zaběhat na Standfordském okruhu. Ale na neděli se ochladilo, navíc Zoo je kousek od oceánu a od něj foukal nepříjemný vítr. Ještě že v "autobusu" u Hrochů se najde taková spousta potřebných věcí, a tak Lukášek dostal čepici Tomáška, Radim od Carol (se střapečkem), já čelenku, Ivana krásnou mikynu (asi o 4 čísla větší, dělala jí pod vestou krásnou sukýnku) a děti bundy a mikyny.

San Franciská Zoo není moc velká, ale všichni jsme si v ní našli to "své". Je udělaná tak, aby se líbila hlavně dětem. Výběhy a klece jsou hodně kontaktní, na zvířata je vidět pěkně zblízka, a tam, kde je potřeba velký výběh, se dá projít tunelem do jeho středu (třeba u žiraf). Vydrželi jsme koukat na zvířátka (a naše děti) 4,5 hodiny. Lukáškovi se nejvíc líbili tučňáci, Tomáškovi vlakový přejezd, roční Tiance plot u žiraf a Andrejce česat bílého kozla. Ovšem největší podívanou pro návštěvníky v Tropickém pavilonu byly kočičky Tomášek a Margo, jejichž vzájemné mňoukání přešlo nakonec v líbání (oběma jsou 4 roky). To se všichni odvraceli od nudné zelené anakondy, aby si tuhle zajímavost taky vyfotili, byli fakt roztomilí.

Ale nejspokojenější byl Lukyno, asi i proto, že dostal spoustu dárečků. Ale myslím, že spokojení jsme byli všichni. Děti byly vyběhané a unavené, ale přesto braly jako křivdu, když jsme zaveleli k odchodu. S Hrochy a Břehy jsme ještě zašli na oběd do Chef Chu, aby jsme si spravili chuť po hranolkách ze Zoo, a s velkým díky jsme odjeli odpočívat domů.

V pondělí byl svátek narození M.L.Kinga a tak jsme na Lukáškovy narozeniny byli všichni doma. Přes to nás Lukyno vzbudil už před sedmou, protože se nemohl dočkat, co pro něj máme ještě my. Hned ráno taky volal taťka s Věrkou a babičkou, aby Lukáškovi popřáli všchno nejlepší a povykládali novinky z Čech. Od rána lilo a lilo, a tak jsme za celý den nevytáhli paty z domu, hráli si s Lukáškovou novou stavebnicí, Carcassone a koukali v telce na Limonádového Joe.

23.1. - ještě bych dodala, že Lukášek byl nakonec smutný, že v Praze vždycky na narozeniny přijel Dědeček s Věrkou a byla velká oslava na Moravě. Pripadalo mu, že desáté nározeniny by chtěly pořádnou rodinnou oslavu (a hlavně spoustu dárečků). No jsme to prostě krkavčí rodiče, kteří odvezou dítko někam na konec světa...