Vodopády a Half Dome

Už dlouho jsme plánovali s Lenkou a Miškem, že někdy na přelomu jara a léta vyrazíme do Yosemite na velký výšlap na Half Dome. V tomhle termínu proto, že už sleze sníh a budou průjezdné silnice přes Sierra Nevadu, ale ještě bude hodně vody ve vodopádech.

V pátek odpoledne jsme vyzvedli Lenku a Miška a jedním autem jsme vyrazili směr východ - Yosemite. S jednou zastávkou na večeři jsme po čtyřech hodinách dorazili do Grovelandu, kde jsme měli zamluvený pokoj pro 6 lidí v Groveland Motel. Takhle na poslední chvíli je všechno v okruhu 100 mil od Yosemite úplně plné, a tak jsme se ani moc nedivili, že pokoje (dva propojené, s jednou koupelnou) nejsou zrovna moc luxusní a byli jsme rádi, že nemusíme spát někde ve stanu.

Budíček byl stanoven ráno na 4.30. Výšlap na Half Dome je "procházka" na 12 hodin a tak první půlka výpravy chtěla být na trase nejpozději v šest (ještě jsme měli před sebou hodinu jízdy na parkoviště v Yosemite Valley). Na parkovišti jsme rychle posnídali (Lenka měla přichystané pro všechny sendviče a já jsem napekla bábovku) a první část (Radim, Lenka a Miško) vyrazila k vrcholu. My dva s Lukáškem jsme si stanovili mety pro dnešní den o trochu níž, plánovali jsme vylézt "jen" na Top Nevada Fall (vrchní část vodopádu Nevada), kterýžto bod je v necelé polovině výšlapu na Half Dome.

Procházkovým tempem jsme zvolna postupovali vpřed, všichni nás předbíhali a kamarádili jsme jenom s jedním důchodcovským párem, který byl stejně pomalý jako my. Přes několikanásobnou a opakovanou touhu Lukáše se po prvním (a každém dalším) kopci vrátit zpět k autu, jsme prošli okolo prvního nádherného vodopádu Vernal, a po náročném výstupu se spoustou schodů i na vrchol druhého vodopádu Nevada. Okolo prvního Vernal jsme se dokonce rozhodli nasadit pláštěnky, protože voda v hustém dešti dopadala na pěšinku a někteří kolemjdoucí vypadali jako zmoklé slepice. Na kopci s nádherným výhledem na vršek vodopádu a pohledem do celého údolí jsme dali svačinku a pomalu jsme druhou stranou údolí začali sestupovat zpátky. Tahle cesta byla malinko delší, než ta nahoru, ale zase nebyla tak strmá, a tak jsme za družného vykládání a vymýšlení zlepšováků, jako skluzavky do velkého bazénu u spodního vodopádu nebo lanovky s občerstvením, scházeli níž a níž.

Poslední dva tři kilometry už mě tak příšerně bolely nohy, že jsem si gratulovala k uvážlivému rozhodnutí, že nemusím být úplně všude a nehnala jsem se na Half Dome, doteď mám obavu, že by mě tam museli někde nechat. Než jsme se sešli s druhou půlkou výpravy, ještě jsme stihli dát si zmrzlinu a koupit magnetek na ledničku. Všichni jsme si pochvalovali, jak jsme to dobře zvládli a už jsme se těšili, jak si v Grovelandu dáme dobrou večeři a pivko za odměnu. Bohužel náš Subík si na prvním kopci postavil hlavu a po dlouhých peripetiích jsme byli rádi, že jsme se všichni sešli na motelu o půl jedenácté, poslední dorazili kluci s odtahovou službou a Subíkem. Druhý den, místo pokračování v objevování krás Yosemite, jsme čekali na záchranu od kamaráda Hrocha. Jejich autobus nás všechny dovezl domů, ale našeho Subíka jsme museli nechat na místě a už jenom počítáme, kolik nás ta legrace zase bude stát.