Čeština je hrůza. Neustále dokola problémy s vyjmenovanými slovy a s psaním -i a -y obecně. Těžko se tak dostáváme k dalším věcem jako jsou pády podstatných jmen (Lukáš s oblibou zaměňuje 2. a 4. pád). V zásadě jeho čeština upadá tak rychle, jak se zlepšuje jeho angličtina. Když jsme byli na stěně, tak se mu do českých vět dostávalo "rope", "cliff" a podobné výrazy. Dnes se měl pokoušel přesvědčit o jakémsi slovním spojení, které by znělo správně přeložené slovo od slova do angličtiny, ale česky to byl naprostý nesmysl.Vlastivěda je další boj. Během roku jsme probrali historii českých zemí. Neděláme si ovšem iluze. Víme, že "gold rush" začala 1848 a o tom, jak se osidlovala Kalifornie podél řetězu misijí. Jenže Přemyslovci, Lucemburkové a Habsburci jsou jedna velká změť. (Dějiny, které trvají 300 let se učí snáz.)
Tento týden jsme s tím bojovali statečně. Dopoledne byl vždycky na táboře, kde se mu líbilo a ve zbytku dne s mamkou aspoň chvíli cvičili. Příští týden máme smůlu, protože Lukáš bude celou dobu na táboře. A tak příští víkend začneme zase nanovo. Snad se aspoň v každém kole uchytí.
1 komentář:
Můžu se zeptat, kolik je Lukášovi let? Často slýchávám, že děti do 10 let nemají problém se vstřebáním dvou (a někdy i tří) jazyků. Důležitá prý ovšem je konzistence. To znamená, že rodiče by vždy měli používat jen jeden jazyk (může to být třeba tak, že máma používá jeden a táta druhý z jazyků). Ale něměli by to míchat.
Okomentovat