Rozloučení s Mnichovem

Hotovo a basta. Poslední dny v Mnichově jsou pryč a s tím i celé jedno dobrodružství.

Abych si udělal aspoň malou radost při tom loučení, konečně jsem navštívil tamní Pinakothek der Moderne. Wikipedia o tomhle muzeu říká "... is deemed one of the most important and popular museums of modern art in Europe." Řekl bych, že zaslouženě. Kromě obrazových galerií, stojí pro našince za zmínku taky expozice věnovaná designu. V nepřehlédnutelné části věnované autům a motorkám má totiž prominentní místo Tatra 87. To prosím v zemi, která se pyšní svým automobilovým průmyslem, ve městě, kde sídlí BMW (v muzeu zastoupeno motorkami).

Leaving Google

Zbývá posledních 10 dnů, kdy o sobě budu moct říkat, že jsem Googler. Zítra se vracím z návštěvy Mountain View, která je pravděpodobně nadlouho poslední cestou do USA, další dny strávíme společně doma (než zas Lukáš odjede na tábor) a příští čtvrtek a pátek pojedu dát sbohem Mnichovu.

Byla to skvělá zkušenost a především dva roky v Kalifornii nám daly strašně moc. Mnichovská anabáze byla trochu o něčem jiném, ale holt taky jsme se poučili. Když jsme na podzim 2007 přijeli, tak jsme se rozkoukávali a učili co a jak. Časem se to stabilizovalo a my si mohli víc užívat. Byli jsme rádi, když za námi občas někdo přijel kouknout (tady nebo tady), jak se nám tu existuje. Lukáš si tu rychle zvyknul a během tří měsíců byl schopen mluvit anglicky. Teď ja zase v Česku a je zase spokojený. Jeho angličtina se sice zřejmě zhoršuje, ale základy už mu zůstanou. Gabka to tu měla nejtěžší - starala se, abychom tu měli svoje "doma" přitom bojovala s jazykem. Snad si teda aspoň nejvíc užila na našich cestách. Spíše než některé návraty, mám na mysli třeba Hawaii nebo Yellowstone.

Profesně to bylo taky super. Bay area je pro programátora Mekka a Google firma, kterou je těžké odmítnout. Byl jsem moc spokojený s prací a lidmi okolo, jenže nakonec převážilo rozhodnutí se vrátit. Bude to pro mě smutné loučení než odletím. Raději bych to měl už za sebou. Co se týká práce, už jsem myšlenkami jinde. Celkově ale zapomenout nepůjde. Však přece není proč a byla by to hloupost.

Budoucnost už se rýsuje a až bude jasná i s detaily, tak se tu zřejmě nějaká zmínka objeví. Pro nás je teď momentálně hlavní být pohromadě. A pak vlastně jsem to jenom já, kdo si oddaloval konec v Google a tím o nový začátek, zatímco Lukáš už má za sebou celý rok na gymnáziu a Gabka ve své nové práci už taky není uplně nová. Teď je řada na mně.

Paříž - lesk a bída

O prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Gabkou do Paříže. Lukáš byl na dovolené s dědečkem a nás čekaly necelé čtyři dny poznávání. Paříž určitě stojí za to - spousty historických památek, hromada muzeí, eiffelovka, a když už jsme byli uchození, taky jsme poseděli v nějaké té kavárně nebo japonské restauraci. Na druhou stranu je potřeba říct, že nás zklamalo, kolik je tam špinavých a smradlavých zákoutí (včetně míst na samotném nádvoří Louvre) a jak umí být Francouzi líní a neochotní.

Počasí nám bylo nakloněno, protože při příjezdu sice pršelo, ale do odpoledne se vyčasilo a pak už bylo vesměs slunečno. Někdy až příliš a když zas nesvítilo, tak si Gabka stěžovala, že nebudou hezké fotky. Absolvovali jsme prohlídku většiny největších lákadel prezentovaných v průvodcích, kterými jsme si pomáhali. Vynechali jsme sice prohlídku Louvre (po té, co nám manager fronty oznámil, že se dovnitř dostaneme zřejmě za dvě a půl hodiny) a o to víc si užili muzeum D´Orsey, které je věnované hlavně impresionismu. Viděli jsme Vítězné oblouky, Pantheón, Sacré-Cour, Notre-Dame a prošli uličkama Montmartru. A samozřejmě jsme nevynechali vyhlídku na Paříž z nejvyšší terasy Eiffelovy věže. Čtení průvodců taky pomůže, když místní systematicky ignorují jiné jazyky než francouzštinu. Ale přes všechny "nedostatky" je Paříž nádherné město a byly to čtyři fajn dny.

RC auto

Včera večer Lukáš vytáhl auto a nabil baterky. Dneska s nim vyrazil ven. Jen by to chtělo silnější sadu baterií, aby to vydrželo jezdit trochu déle.

Hurá, prázdniny

Lukášovi skončila škola o něco dříve než obvykle a tak už má prázdniny. Já dal výpověď a vybírám dovolenou, než příští měsíc odletím předat svůj poslední projekt. Tím pádem máme konečně zase jednou na sebe více času. Už jsme to potřebovali. Poslední půlrok byl poznamenaný mým pendlováním mezi Prahou a Mnichovem a nestálo to za moc. Vlastně nevím jak Mnichov vypadá a jsme rádi, že to bude za námi. Časem se tam pojedeme podívat na výlet.

Teď můžeme jít do Národního muzea (dříve, než nám ho zavřou kvůli rekonstrukci) na výstavu na Příběh planety Země. Nebo na bazén, který máme skoro vedle baráku. Dneska jsme byli s Mílou lézt na Smíchoff-ě. V Prokopáku je pořád ještě pár míst, kde jsme zatím nebyli a pár geokeší, které jsme zatím neodlovili (fotka je poblíž jeskyně, ke které jsme došli i s mamkou nedávno). O víkendu byl Lukáš na školním výletě. My s Gabkou jsme toho využili k cestě do Drážďan a na druhý den jsme podnikli malinký cyklovýlet do Brd.

Momentálně máme takové pěkné léto.

Nostalgie

Namísto v Mnichově jsem teď na pár dní zpátky v Kalifornii. Přece jen je potřeba znovu potkat lidi, které jsem tu pár měsícu neviděl a už se mi stýskalo.

Sebou mám teplé oblečení, protože ráno cestou na letiště byla pořádná zima a cestě led. To je tu zbytečné, když už tu je prima jarní počasí. Místní brblají, že ještě minulý týden bylo nepříjemně, což je mi ovšem fuk. Akorát mi chybí sluneční brýle a opalovací krém. Když člověk v Evropě řeší, jak dlouho potrvá, než přezuje zimní pneumatiky, tak na takové věci snadno zapomene.

Odpoledne jsem byl běhat v tričku a mikině. To je o jednu vrstvu víc než bylo potřeba a tak jsem se vrátil pěkně zpocený. Večer uvidíme, jestli je fyzická aktivita správný způsob boje s časovým posunem. Jinak to byl pořádný kontrast s víkendem, kdy jsem naivně vyrazil do Prokopáku, abych se tam horko těžko proplítal mezi zmrzlými zbytky sněhu.

Německo podruhé

Nic nestíhám a trávím pracovní část týdne v Mnichově a víkendy doma v Česku. Pravidelně poslouchám od Lukáše, že to není ono, když jsem pořád pryč, a sám jsem z toho otrávený, že v týdnu akorát chodím do práce a přespávat. O víkendu se pak zbytek života dohání těžko.

Cestování je relativně nejmenší problém. Do Mnichova se z našeho konce Prahy dá dojet tak za 3 a čtvrt hodiny. Pokud člověk dělá více zastávek tak se to o něco prodlouží. Když je někde "Stau" tak pochopitelně taky, ale zatím jsem měl celkem štěstí.

Horší je to s bydlením. V Mnichově je nehorázně draho a moje trable s bydlením jsou asi jedním z důvodů, proč jsem docela rozčarovaný. Momentální podnájem je skoro holobyt za 590EUR, ve kterém měl aspoň fungovat internet, leč nefunguje. Smlouva je cár papíru, který obsahuje nesmyslné věty a hromadu přepisování. Drobné opravy v bytě byly všechny na dlouho. Domácí delegoval na komunikaci se mnou člověka, o kterém řekl, že umí anglicky, ale on neumí. Občas naštěstí přišel jiný člověk, se kterým jsem se aspoň domluvil polsky. Internet nefunguje doteď a protože jsem řekl, že 15. končím tak jsem odmítl trávit celý den čekáním na kohosi z Deutsche Telekom, kdo by to mohl spravit (minule ten člověk nedorazil nebo se neobtěžoval volat, když nenašel jmenovku, protože domovník odmítl zařídit cedulku na zvonek, prý mu to domácí nezaplatí). Kecy o nepružném telekomu a pak vidět, jak přezíravě koukají na celý bývalý východní blok.

Účet v Deutsche Bank stojí 5EUR měsíčně. Alespoň, že má anglický internet banking. Mít tady web v angličtině je pro většinu institucí v této světové velmoci zbytečné. Když jsem účet zakládal, ptal jsem se, jestli mi vydají platební kartu, která bude normálně fungovat i v ČR bez dalších poplatků. Kývali, že jo, a vydali mi cosi, čím si můžu vybrat peníze z jejich bankomatu anebo zaplatit v automatu na cigára a jízdenky. Nakonec jsem z nich vyrazil Maestro, kterou se dá v Česku platit. Platit s ní na internetu asi nepůjde, Amazon.de mi nabízel napsat přímo číslo účtu. Nakonec jsem raději platit americkou kreditkou - amazon taky neumím přesvedčit ať se se mnou baví anglicky.

Už mám zdravotní pojištění, ale zatím mi nedokázali poslat lejstro, se kterým bych mohl k doktorovi v ČR. Několikrát jsem to marně urgoval. Vivat EU.

Mám jednu SIM kartu v Německu (za 10EUR mám 1GB datových přenosů) a druhou v ČR. Neznám řešení s jednou kartou, kde by fungoval data roaming za rozumnou cenu. Upřímně řečeno nevím ani jak pořídit rozumný tarif třeba jen v ČR pro mě a Gabku s daty a pro Lukáše. Jinak je ale Nexus ONE prima telefon.

Naběháno mám letos 2x3.5km, na kole 0km, plavat jsem ještě od návratu z Ameriky nebyl, i když jsem se na to těšil. Abych to trochu spravil, zítra snad vyrazím lézt. Asi někde dělám chybu, práce mě sice baví, jenže když jsem v M. tak nedělám vůbec nic jiného. OK, budu to muset vyřešit.