Tuolumne Meadows

V Yosemitech už jsme byli několikrát a stále jsme se nestačili dostatečně nakochat tou krásou, ani vidět všechno, co nabízí. A protože je to náš místní favorit, zamluvili jsme kempovací místo u jezera June na východní straně Yosemite a v pátek ráno vyjeli směr východ. První zastávka Visitor center, abychom se poradili, kam se nejlépe kolem Tuolumne Meadows vydat. Yosemite kromě vodopádů nabízí také spousty horských jezírek a jezer. V pátek jsme tedy vybrali Lukens Lake. Po dlouhé cestě autem z rozpáleného údolí to byla příjemná procházka lesem. Po cestě ke kempu jsme ještě zastavili na vyhlídce Olmsted Point, kde je poslední možnost krásně vidět ikonu Yosemite - Half Dome.

V sobotu ráno mě vzbudil Radim v 6:27, že mám jít vyfotit svítání. Prý sám by to vyfotil špatně, otočil se na druhý bok a spokojeně usnul. Než jsem se já stačila přemluvit vylézt ze spacáku, bylo sluníčko vysoko na obloze. Nesměli jsme se moc loudat s balením a snídaní, protože jsme měli sraz na Tuolumne Meadows s Vendulou. Pavel s Michalem horolezili, ale ona raději chtěla s náma vyrazit na výšlap.
Vendula zná okolí TM jako své boty a radila jít ke Cathedral lakes. Jedno velké a spousty malých jezírek leží pod vrcholem Cathedral Peak. Při pohledu na vrchol není těžké pochopit, proč se jmenujem právě Cathedral - vršek krásně asociuje střechu katedrály. Prý jsou jediné dva vrcholy v Yosemitech špičaté, protože jedině tyhle dva vyčuhovaly z moře a ledovce. Zbytek obrousila voda pěkně dokulata. Trasa vede svižně do kopce, ale přesto jsme se rozhodli jezero ještě celé obejít dokola. Odměnou byl úžasný výhled na celé Yosemitské údolí a další jezero dole pod námi.

Zlatokopecké městečko duchů Bodie byl cíl v neděli. Po cestě nešly vynechat tufy na Mono Lake. Až hladina vody dosáhne hodnoty z roku 1963, což je cíl podle soudního procesu, budou všechny tufy znovu zaplaveny. Pro ekologii okolí to bude určitě super, ale už to zdaleka nebude tak fotogenické. S malou zastávkou u lávového kopce, na jehož vrcholu měla být zajímavá průrva a v ní ještě zajímavější geocache (hledání tohoto pokladu jsme vzdali v polovině, museli jsme se rozhodnout - buď poklad nebo Bodie), jsme pokračovali po prašné cestě do Bodie.

Bodie je asi nejzachovalejší ze zlatokopeckých měst, kterých vznikaly při zlaté horečce v Kalifornii mraky. Většina z nich měla krátký život, než se našla další zlatá žíla o kus dál a zlatokopci se hromadně přesunuli. Vrchol slávy Bodie, kdy město mělo asi 10 tis. lidí, trval sice jen několik měsíců, ale ruda se zde těžila a zpracovávala víc než 50 let. Prošli jsme si dokonce prohlídku místního mlýna na rudu. Paní průvodkyně byla člověk na svém místě, patřičně nadšená a tudíž informovaná, a tak prohlídka "fabriky na zlato", která vypadala, že byla opuštěna ze dne na den a od té doby se nikdo moc nenamáhal nic uklidit či odklidit, byla vrcholem návštěvy Bodie.