Skoro po roce jsem byl hrát fotbal! Aby se mi to podařilo, šel jsem si o víkendu koupit kopačky. Koupil jsem nejaké laciné otřesné lisovky v supermarketu, ale nakonec jsem ani neplánoval, že bych chodil hrát moc často.
Po pravdě to byla hrůza. Připojil sem se k lidem, kteří takhle hrávají pravidelně na louce u práce a musím říct, že mě to moc nenadchlo. Za prvé jsem pochopitelně skončil s puchýři na obou patách. Za druhé, a to je horší, tohle hraní mě nebavilo. Bylo to jak na základní škole - hráči jsou neustále v jedné ze dvou fází, buď zrovna mají sílu a běhají v chumlu za míčem, nebo jsou zadýchaní a stojí nebo se náhodně pohybují klidnou chůzí po hřišti přibližně v tom prostoru, kde se unavili a zjistili, že míč se dostal příliš daleko od nich. Zkusím vytipovat nějakou rozumnější skupinku anebo se na to zatím vybodnu. Pokřikovat po nich nehodlám, sami se to nenaučí, a když budu jezdit na kole nebo běhat, tak mě takové věci trápit nebudou.
Koneckonců celé to vzniklo tím, že jsem teď slaměný vdovec (angličtina používá výraz "bachelor"), měl jsem víc času, a tak jsem vymýšlel, co bych mohl podniknout. Jak říkám, nejspíše se vrátím se ke kolu a běhání. Však jsem taky kolo trochu očistil a vypral řetěz. Bylo už načase.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat