Napříč Nevadou

Po dvou dnech na Lake Tahoe (okořeněno pokutou $32 za špatné parkovaní) pokračuje naše cesta a další kapitola má jméno Nevada. Po skoro celodenním přesunu jsme dojeli do Ely. Udělali jsme zastávku v Middlegate, které mají v oblibě někteří ex-kolegové. Místo je bývalá zastávka Pony Expresu a dneska tam není prakticky nic, kromě jedné velmi staré restaurace s možností natankovat a dát si (mimochodem velmi dobrého) burgera. Opodál jsme vyfotili nový strom s teniskami, který převzal štafetu po uhořelém předchůdci. Jinak je cesta víceméně nezáživné polykání mil - dálnici I-50 se říká nejopuštěnější / loneliest.

Ely je trochu větší městečko, které přežilo úpadek spousty jiných podobných míst po vytěžení rudných nalezišť, a ve kterém jsme po asi 4 a půl letech znovu spali. V místním hotelu Nevada jsme měli americkou večeři (burger, pizza, snídaňové menu s vajíčky, steakem, hranolkami). Krom toho mají v Ely muzeum železnice a na to jsme si udělali čas další den ráno. Parní mašiny jsou obě funkční a jedna právě nahřívala kotel pro odpolední předváděcí jízdu. Tu už jsme ale nestihli, protože následoval  přesun do Great Basin NP. Park se nám zatím moc líbí. Krátkou procházkou jsme přečkali čas do začátku prohlídky jeskyně, která zabrala hodinu a půl a stála za to. Po večeři v Bakeru jsme se do parku znovu vrátili a tentokrát strávili hodinu a půl koukáním na noční oblohu a posloucháním výkladu místního rangera. Podmínky jsou tu k tomu ideální, jen málo míst v kontinentálních USA má tak malé světelné znečištění jako je tady, a navíc se po odpoledních přeháňkách krásně vyčistila obloha.

Měli jsme původně v plánu spát v kempu v parku ve stanu (který jsme si spolu se spacáky za tím účelem vypůjčili od kamarádů v Bay), ale rozhodli jsme se vyměnit stan za útulný motýlek (téměř pamatující zlatou horečku) v Bakeru. Ono pořádná postel, teplá sprcha a hlavně pořádná večeře a snídaně je k nezaplacení. A ještě internet k tomu :-).