neděle 22. srpna 2010

Slovinsko a Chorvatsko

V krátkosti shrneme dovolenou, protože jsme v jejím průběhu většinou nebyli online. Jako obvykle jsme najeli hromadu kilometrů (2780km), abychom viděli kousek Slovinska a pak jsme se chvíli rekreovali u moře v Chorvatsku.

Pro Slovinskou část jsme zarezervovali ubytování v Bledu. To je pěkné lázeňsky vypadající městečko s přilehlým jezerem, na kterém je ostrůvek s kostelem, a nad jezerem všemu dominuje hradní silueta. Jezero jsme obešli, k ostrůvku doveslovali a zpátky na břeh vesloval otrok Lukáš (v místním jazyce se dítě řekně "otrok"). Na hradě nás pak zastihla běhěm představení místního ochotnického kroužku bouřka. Další výlet už byl do Triglavského parku. Autem jsme se vyvezli kus nad Bohinjské jezero a pak pokračovali dále do kopce a z kopce...Cestou jsme se stavili na několika horských "kučách", jak se místně řekne chatě, dotazem zjistili, že v zimě zde napadá hromada sněhu (prý až 6 metrů, kupodivu - že by jsme byli v Alpách?), pochutnali si na místní "juha" (polívce) a zpátky k autu dorazili (aspoň někteří) zdecimovaní.
Ve středu opět Bohinjské jezero a vodopád na řece Savica, která se do něho vlévá. Pěkné i díky průzračnému jezírku vytvořeném malou přehradou pro elektrárnu, která před více než 100 lety pomáhala stavitelům železnice. Odpoledne pak soutěska Vintgar. Zase jednou moc fotogenické místo, kde se líbilo nejvíc Gabce. A znovu čistá voda a spousty rybiček a skály.
Původní plán na přesun do Chorvatska průjezdem přes západní část Triglavského NP jsme kvůli dešti změnili a jeli do Postojenské jeskyně. Ta je opravdu úchvatná. Tak ohromující velikostí a výzdobou, že to přebije i tu masovost, která zde panuje. Frontou pro lístek, vláčkem svižně k pěší části prohlídky. Už tam člověku padá čelist, když kouká na tu nádheru, která se míhá před očima. Do skupinek podle jazyka i když průvodce toho zas tak moc neřekne a po hodině a půl jsme venku.

Odpoledne jsme přejížděli do Chorvatska a věděli jsme, že nás čeká hledání vhodného ubytování. Původní plán jet na některý z ostrovů poblíž Zadaru nefungoval moc dobře, a protože už bylo dost hodin, zakotvili jsme na noc v kempu a rozbalili stan. V noci bylo velmi teplo, opodál vyhrávala diskotéka, některé trápili komáři a ani pláž nás ráno nepřesvědčila a tak jsme z Vodice vyrazili dál na jih. Skončili jsme v malé vesnici v apartmánu s výhledem na moře (požadavek Gabky) a k vodě bylo kousek. Kromě poflakování se u vody, která se občas vlnila víc než nám bylo milé, jsme navštívili Primošten a Šibenik. Smysl cedulí "Šibenický hrad - přítel dětí" jsme nepochopili, hrad jsou vlastně jen pospravované zbytky obvodových zdí. Procházka městem OK, zmrzlina míň a celkový dojem nemastný, neslaný. O poznání lepší to bylo v NP Krka na stejnojmenné řece. Spousty vodopádů, meandrů, rybičky, koupání. Zbytky hydroelektrárny spuštěné jen dva dny po Teslově elektrárně na Niagara Falls. Bohužel žádné detaily o tom jak to fungovalo apod. Paní v tkalcovně patrně mluvila jen chorvatsky, kovárna byla taky jen na kouknutí. Po přejezdu do jiné části parku (naše GPS více cest neznala než znala) byly další kaskády, koupání a taky vodní mlýny a prádelny. Celkově je to moc pěkné a příjemná změna od vylehávání u vody. Jen mě trochu deptá porovnání - vstup do Yosemite je $25 za auto na týden. Tzn. asi 500Kč, park je obrovský a připadá mi, že rangers toho nabízí víc a ochotněji. Vstup do NP Krka je 260 kuna (asi 800Kč) na den a občas je to takové nedotažené. Je to vlastně podobné pozorování jako s tou jeskyní.

V Chorvastku jsme byli po čtyřech letech a úrověň služeb se pomalu zlepšuje. Nastavit ceny je jednoduché, přidat odpovídající kvalitu složitější. Zajímavé bylo pro nás Slovinsko. Kulturně a mentalitou jsme si připadali mnohem více doma než v jižnějším Chorvatsku. Asi je ta Habsburská monarchie taky dost ovlivnila. Jejich první volba pro cizí jazyk je angličtina, což bylo taky prima. Je tam o něco dráž, ale např. v restauraci vyšší ceny jistě odpovídají velikým porcím, které jsme dostávali. Ve výsledku jsme pak dovolenou zvládli bez problémů s výjimkou pakárny zvané data roaming - 25 minut poté, co jsem jej zapnul mi přišla zpráva, že jsem hluboko v minusu a odpojují mě od všech služeb. Výhoda předplacené karty je, že místo abych doplácel ji teď vyhodím. Nová vyjde levněji jen to bude otrava. Akorát to naštvání nad tím, jak v Evropě operátoři účtují nehorázné prachy za něco, co je prakticky nic nestojí (za prvé jsou to mnohdy pobočky téže nadnárodní firmy a za druhé složitost jejich billing systému je dána jen marketingovou politikou). Zbývá zpracovat hromadu fotek a vrátit se do ovyklého režimu. Gabka půjde v pondělí do práce a Lukinova škola už se taky blíží.

neděle 1. srpna 2010

Rozloučení s Mnichovem

Hotovo a basta. Poslední dny v Mnichově jsou pryč a s tím i celé jedno dobrodružství.

Abych si udělal aspoň malou radost při tom loučení, konečně jsem navštívil tamní Pinakothek der Moderne. Wikipedia o tomhle muzeu říká "... is deemed one of the most important and popular museums of modern art in Europe." Řekl bych, že zaslouženě. Kromě obrazových galerií, stojí pro našince za zmínku taky expozice věnovaná designu. V nepřehlédnutelné části věnované autům a motorkám má totiž prominentní místo Tatra 87. To prosím v zemi, která se pyšní svým automobilovým průmyslem, ve městě, kde sídlí BMW (v muzeu zastoupeno motorkami).

čtvrtek 22. července 2010

Leaving Google

Zbývá posledních 10 dnů, kdy o sobě budu moct říkat, že jsem Googler. Zítra se vracím z návštěvy Mountain View, která je pravděpodobně nadlouho poslední cestou do USA, další dny strávíme společně doma (než zas Lukáš odjede na tábor) a příští čtvrtek a pátek pojedu dát sbohem Mnichovu.

Byla to skvělá zkušenost a především dva roky v Kalifornii nám daly strašně moc. Mnichovská anabáze byla trochu o něčem jiném, ale holt taky jsme se poučili. Když jsme na podzim 2007 přijeli, tak jsme se rozkoukávali a učili co a jak. Časem se to stabilizovalo a my si mohli víc užívat. Byli jsme rádi, když za námi občas někdo přijel kouknout (tady nebo tady), jak se nám tu existuje. Lukáš si tu rychle zvyknul a během tří měsíců byl schopen mluvit anglicky. Teď ja zase v Česku a je zase spokojený. Jeho angličtina se sice zřejmě zhoršuje, ale základy už mu zůstanou. Gabka to tu měla nejtěžší - starala se, abychom tu měli svoje "doma" přitom bojovala s jazykem. Snad si teda aspoň nejvíc užila na našich cestách. Spíše než některé návraty, mám na mysli třeba Hawaii nebo Yellowstone.

Profesně to bylo taky super. Bay area je pro programátora Mekka a Google firma, kterou je těžké odmítnout. Byl jsem moc spokojený s prací a lidmi okolo, jenže nakonec převážilo rozhodnutí se vrátit. Bude to pro mě smutné loučení než odletím. Raději bych to měl už za sebou. Co se týká práce, už jsem myšlenkami jinde. Celkově ale zapomenout nepůjde. Však přece není proč a byla by to hloupost.

Budoucnost už se rýsuje a až bude jasná i s detaily, tak se tu zřejmě nějaká zmínka objeví. Pro nás je teď momentálně hlavní být pohromadě. A pak vlastně jsem to jenom já, kdo si oddaloval konec v Google a tím o nový začátek, zatímco Lukáš už má za sebou celý rok na gymnáziu a Gabka ve své nové práci už taky není uplně nová. Teď je řada na mně.

neděle 11. července 2010

Paříž - lesk a bída


O prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Gabkou do Paříže. Lukáš byl na dovolené s dědečkem a nás čekaly necelé čtyři dny poznávání. Paříž určitě stojí za to - spousty historických památek, hromada muzeí, eiffelovka, a když už jsme byli uchození, taky jsme poseděli v nějaké té kavárně nebo japonské restauraci. Na druhou stranu je potřeba říct, že nás zklamalo, kolik je tam špinavých a smradlavých zákoutí (včetně míst na samotném nádvoří Louvre) a jak umí být Francouzi líní a neochotní.

Počasí nám bylo nakloněno, protože při příjezdu sice pršelo, ale do odpoledne se vyčasilo a pak už bylo vesměs slunečno. Někdy až příliš a když zas nesvítilo, tak si Gabka stěžovala, že nebudou hezké fotky. Absolvovali jsme prohlídku většiny největších lákadel prezentovaných v průvodcích, kterými jsme si pomáhali. Vynechali jsme sice prohlídku Louvre (po té, co nám manager fronty oznámil, že se dovnitř dostaneme zřejmě za dvě a půl hodiny) a o to víc si užili muzeum D´Orsey, které je věnované hlavně impresionismu. Viděli jsme Vítězné oblouky, Pantheón, Sacré-Cour, Notre-Dame a prošli uličkama Montmartru. A samozřejmě jsme nevynechali vyhlídku na Paříž z nejvyšší terasy Eiffelovy věže. Čtení průvodců taky pomůže, když místní systematicky ignorují jiné jazyky než francouzštinu. Ale přes všechny "nedostatky" je Paříž nádherné město a byly to čtyři fajn dny.

středa 30. června 2010

RC auto

Včera večer Lukáš vytáhl auto a nabil baterky. Dneska s nim vyrazil ven. Jen by to chtělo silnější sadu baterií, aby to vydrželo jezdit trochu déle.
Posted by Picasa

úterý 29. června 2010

Hurá, prázdniny

Lukášovi skončila škola o něco dříve než obvykle a tak už má prázdniny. Já dal výpověď a vybírám dovolenou, než příští měsíc odletím předat svůj poslední projekt. Tím pádem máme konečně zase jednou na sebe více času. Už jsme to potřebovali. Poslední půlrok byl poznamenaný mým pendlováním mezi Prahou a Mnichovem a nestálo to za moc. Vlastně nevím jak Mnichov vypadá a jsme rádi, že to bude za námi. Časem se tam pojedeme podívat na výlet.

Teď můžeme jít do Národního muzea (dříve, než nám ho zavřou kvůli rekonstrukci) na výstavu na Příběh planety Země. Nebo na bazén, který máme skoro vedle baráku. Dneska jsme byli s Mílou lézt na Smíchoff-ě. V Prokopáku je pořád ještě pár míst, kde jsme zatím nebyli a pár geokeší, které jsme zatím neodlovili (fotka je poblíž jeskyně, ke které jsme došli i s mamkou nedávno). O víkendu byl Lukáš na školním výletě. My s Gabkou jsme toho využili k cestě do Drážďan a na druhý den jsme podnikli malinký cyklovýlet do Brd.

Momentálně máme takové pěkné léto.

středa 17. března 2010

Nostalgie

Namísto v Mnichově jsem teď na pár dní zpátky v Kalifornii. Přece jen je potřeba znovu potkat lidi, které jsem tu pár měsícu neviděl a už se mi stýskalo.

Sebou mám teplé oblečení, protože ráno cestou na letiště byla pořádná zima a cestě led. To je tu zbytečné, když už tu je prima jarní počasí. Místní brblají, že ještě minulý týden bylo nepříjemně, což je mi ovšem fuk. Akorát mi chybí sluneční brýle a opalovací krém. Když člověk v Evropě řeší, jak dlouho potrvá, než přezuje zimní pneumatiky, tak na takové věci snadno zapomene.

Odpoledne jsem byl běhat v tričku a mikině. To je o jednu vrstvu víc než bylo potřeba a tak jsem se vrátil pěkně zpocený. Večer uvidíme, jestli je fyzická aktivita správný způsob boje s časovým posunem. Jinak to byl pořádný kontrast s víkendem, kdy jsem naivně vyrazil do Prokopáku, abych se tam horko těžko proplítal mezi zmrzlými zbytky sněhu.