Co mi vadí na UPC

Přijímáme televizní signál a k internetu nás připojuje UPC. Jde o nějvětšího poskytovatele připojení v ČR o podle toho to občas vypadá. Pozitivní je, že po technické stránce je internet docela stabilní. Dokonce byl řekl, že má výpadky méně často, než měl Comcast, který nás připojoval v Silicon Valley. Podobně i televize prostě funguje. No a tím pozitiva asi končí.

Co mi fakt vadí:

• Ta firma je opravdu nepřátelská ke svým zákazníkům. To se projevuje například tím, že dodnes odrazuje lidi od volání na zákaznickou podporu tím, že si není ochotná zřídit 0800 linku. Mě nebaví poslouchat věčnost plechovou hubu a při čekání na operátora uvažovat o tom, jak se to odrazí na mém účtu za mobil. Ty peníze se dají protelefonovat líp. Tady to ale nekončí, protože webové formuláře pro kontakt jsou opět nesmyslné. Jsou pro ty, kdo je vyřizují. Ani náhodou ne pro uživatele. Já nikdy nemůžu najít, do kterých škatulek můj dotaz, stížnost patří.
• Smlouvy a neustálé akce, aby znesnadnili orientaci v ceníku, to je asi evergreen podobných firem. Já vlastně ani neumím zjistit, kterou nabídku jsme vymohli posledně, a dokdy trvá. A tak ani nevím, kdy budu mít možnost udělat změnu. Do toho se nepochopitelně každých několik měsíců změní částka na faktuře. Občas se pak dozvíme, že jakási služba pro nás není dostupná, ale už se nedá najít alternativa.
• Moje UPC je prostě směšné. Hlavně, že se musíme přihlásit opravdu bezpečným heslem. A pak se nic nedozvím ani nic neudělám.
• V poslední době mi navíc připadá, že internet dostává hroznou latenci, při spuštění BitTorrentu (to je pak jednoduchší si stáhnout Linuxové image přímým downloadem).

Výlet do Rakouska

Stihli jsme s Lukášem o víkendu vyjet do Rakouska a společně s Andreiem a Honzou užít poslední slušné letošní dny k lezení. Vzhledem k naší lenosti jsme vyrazili až v sobotu ráno a kolem poledne dojeli na Kampermauer. Vylezli jsme Hermeline (v sobotu) a několik prvních délek Superdiagonale (v neděli) no a pak už zase zpátky do civilizace, k signálu mobilních sítí, abychom mohli o sobě podat zprávu mamince, a do inverze, která mezitím zavládla nad níže položenou částí Rakouska a Čechami.
Tímto máme za sebou první vícedélkové lezení a Lukáš si to pochvaloval a vypadal spokojeně. Jen Gabka si přestává být jistá tím, jestli se ji naše lezení líbí.

Běh o Únětickou desítku

Unavený, ale spokojený. Takhle jsem vypadal dneska kolem poledne v cíli Běhu o Únětickou desítku. Čas 35:50 na 6,75km nabízí možnost pokusit se v některém dalším ročníku o zlepšení. Musím poděkovat Dudlovi, že mě vytáhl, a Gabce s Lukášem za podporu. Celkem se nás sešlo z práce dost a tak to byla docela zábava. A Únětická desítka na zahrádce pořadatelského pivovaru pak chutnala.
Asi bych mohl takové věci provozovat častěji, když poslední podobná akce, které jsem se účastnil, byl Juana run před více než 4 roky. Gabka nebežela a chybějící pohyb šla nahradit s Lenkou na squash. Lukáš to bude dohánět lezením jindy, i když ho na dalším podobném závodě asi přihlásím.

Tunel Blanka

O víkendu jsme si byli prohlídnout tu díru, co v ní končí hromada miliard z rozpočtu. Je to prostě taková díra v zemi.

Lukášovo lezení

Z dovolené jsme se vrátili před týdnem a Lukáš, kromě toho, že už zase chodí normálně do školy, dohání lezení, které během prázdnin trochu zanedbával. Na umělé stěně už si dávno zvykl lízt "na prvního", ale venku zatím pokaždé lezl cesty po někom, kde už bylo lano a jištění. Prolomil to dneska na Rovišti, když vytáhl své první dvě cesty - Lucie V Noci Nepije a Babagliding. Fotka je z té první. V následující, těžší, Pověste ho vejš už byl pořádně unavený. Asi toho na něj bylo tento týden dost: v pondělí na stěně v Ryzyni s Carol, která byla v Česku na návštěve, ve čtvrtek boulder v Lokalbloku, v pátek opět stěna, tentokrát na Smíchově a nakonec sobotní vltavská žula.

PS: Pokud někomu chybí více poznámek z dovolené, má (zatím?) smůlu. Prozatím můžeme nabídnout jen fotky, které Gabka nahrála na web.

Nyní už Utah

 I druhý den v Great Basin parku splnil očekávání a výlet kolem malých ledovcových jezírek a dál k borovicím Bristlecone pines, které rostou i tisíce let, se nám líbil. A to jsme si ho prodloužili o procházku dál do kopce, kde už byl vidět kus ledovce v rokli pod Mt. Wheeler (nejvyšší kopec Nevady). Cestou do Zionu jsme se zastavili na burger ve stejné restauraci Penny's Dinner, v jaké jsme večeřeli na Silvestra s Hrochama před téměř pěti lety, při našem prvním návratu ze Zionu.

První den v Zionu jsme zopakovali šplhání na Angel's Landing. Rozdíl byl, že Lukáš tentokrát vyšel i sešel kopec bez problému, protože teď tempo určovala maminka (pozn.Gabka: myslela jsem, že to bude moje poslední hodina. Kombinace prudkého stoupání a téměř 40 st. horka je poměrně vražedná). Oproti posledně bylo pěkné vedro, a proto jsme místo další procházky zvolili dobrou večeři a protáhnutí unavených údů v bazénu našeho motelu. Ještě jsme si stihli zapůjčit pořátné boty a k tomu neoprénové fusekle, aby jsme bezpečně a v teple zvládli výlet do Narrows korytem řeky Virgin River. (Narrows = úzký a znamená procházku proti a po proudu řeky Virgin úzkým kaňonem, většinou přímo řekou). Tuto procházku je lépe absolvovat dopoledne, protože k večeru hrozí bouřky a to může znamenat nenadálou povodeň, kdy se hladina řeky dokáže zvednout v sekundách i o několik metrů.

Canyonlands

Než napíšeme pořádný příspěvek, tady je aspoň ochutnávka z mobilu. Vyhlídka z Island in the sky.