Výlet do Rakouska

Stihli jsme s Lukášem o víkendu vyjet do Rakouska a společně s Andreiem a Honzou užít poslední slušné letošní dny k lezení. Vzhledem k naší lenosti jsme vyrazili až v sobotu ráno a kolem poledne dojeli na Kampermauer. Vylezli jsme Hermeline (v sobotu) a několik prvních délek Superdiagonale (v neděli) no a pak už zase zpátky do civilizace, k signálu mobilních sítí, abychom mohli o sobě podat zprávu mamince, a do inverze, která mezitím zavládla nad níže položenou částí Rakouska a Čechami.
Tímto máme za sebou první vícedélkové lezení a Lukáš si to pochvaloval a vypadal spokojeně. Jen Gabka si přestává být jistá tím, jestli se ji naše lezení líbí.

Běh o Únětickou desítku

Unavený, ale spokojený. Takhle jsem vypadal dneska kolem poledne v cíli Běhu o Únětickou desítku. Čas 35:50 na 6,75km nabízí možnost pokusit se v některém dalším ročníku o zlepšení. Musím poděkovat Dudlovi, že mě vytáhl, a Gabce s Lukášem za podporu. Celkem se nás sešlo z práce dost a tak to byla docela zábava. A Únětická desítka na zahrádce pořadatelského pivovaru pak chutnala.
Asi bych mohl takové věci provozovat častěji, když poslední podobná akce, které jsem se účastnil, byl Juana run před více než 4 roky. Gabka nebežela a chybějící pohyb šla nahradit s Lenkou na squash. Lukáš to bude dohánět lezením jindy, i když ho na dalším podobném závodě asi přihlásím.

Tunel Blanka

O víkendu jsme si byli prohlídnout tu díru, co v ní končí hromada miliard z rozpočtu. Je to prostě taková díra v zemi.

Lukášovo lezení

Z dovolené jsme se vrátili před týdnem a Lukáš, kromě toho, že už zase chodí normálně do školy, dohání lezení, které během prázdnin trochu zanedbával. Na umělé stěně už si dávno zvykl lízt "na prvního", ale venku zatím pokaždé lezl cesty po někom, kde už bylo lano a jištění. Prolomil to dneska na Rovišti, když vytáhl své první dvě cesty - Lucie V Noci Nepije a Babagliding. Fotka je z té první. V následující, těžší, Pověste ho vejš už byl pořádně unavený. Asi toho na něj bylo tento týden dost: v pondělí na stěně v Ryzyni s Carol, která byla v Česku na návštěve, ve čtvrtek boulder v Lokalbloku, v pátek opět stěna, tentokrát na Smíchově a nakonec sobotní vltavská žula.

PS: Pokud někomu chybí více poznámek z dovolené, má (zatím?) smůlu. Prozatím můžeme nabídnout jen fotky, které Gabka nahrála na web.

Nyní už Utah

 I druhý den v Great Basin parku splnil očekávání a výlet kolem malých ledovcových jezírek a dál k borovicím Bristlecone pines, které rostou i tisíce let, se nám líbil. A to jsme si ho prodloužili o procházku dál do kopce, kde už byl vidět kus ledovce v rokli pod Mt. Wheeler (nejvyšší kopec Nevady). Cestou do Zionu jsme se zastavili na burger ve stejné restauraci Penny's Dinner, v jaké jsme večeřeli na Silvestra s Hrochama před téměř pěti lety, při našem prvním návratu ze Zionu.

První den v Zionu jsme zopakovali šplhání na Angel's Landing. Rozdíl byl, že Lukáš tentokrát vyšel i sešel kopec bez problému, protože teď tempo určovala maminka (pozn.Gabka: myslela jsem, že to bude moje poslední hodina. Kombinace prudkého stoupání a téměř 40 st. horka je poměrně vražedná). Oproti posledně bylo pěkné vedro, a proto jsme místo další procházky zvolili dobrou večeři a protáhnutí unavených údů v bazénu našeho motelu. Ještě jsme si stihli zapůjčit pořátné boty a k tomu neoprénové fusekle, aby jsme bezpečně a v teple zvládli výlet do Narrows korytem řeky Virgin River. (Narrows = úzký a znamená procházku proti a po proudu řeky Virgin úzkým kaňonem, většinou přímo řekou). Tuto procházku je lépe absolvovat dopoledne, protože k večeru hrozí bouřky a to může znamenat nenadálou povodeň, kdy se hladina řeky dokáže zvednout v sekundách i o několik metrů.

Canyonlands

Než napíšeme pořádný příspěvek, tady je aspoň ochutnávka z mobilu. Vyhlídka z Island in the sky.

Napříč Nevadou

Po dvou dnech na Lake Tahoe (okořeněno pokutou $32 za špatné parkovaní) pokračuje naše cesta a další kapitola má jméno Nevada. Po skoro celodenním přesunu jsme dojeli do Ely. Udělali jsme zastávku v Middlegate, které mají v oblibě někteří ex-kolegové. Místo je bývalá zastávka Pony Expresu a dneska tam není prakticky nic, kromě jedné velmi staré restaurace s možností natankovat a dát si (mimochodem velmi dobrého) burgera. Opodál jsme vyfotili nový strom s teniskami, který převzal štafetu po uhořelém předchůdci. Jinak je cesta víceméně nezáživné polykání mil - dálnici I-50 se říká nejopuštěnější / loneliest.

Ely je trochu větší městečko, které přežilo úpadek spousty jiných podobných míst po vytěžení rudných nalezišť, a ve kterém jsme po asi 4 a půl letech znovu spali. V místním hotelu Nevada jsme měli americkou večeři (burger, pizza, snídaňové menu s vajíčky, steakem, hranolkami). Krom toho mají v Ely muzeum železnice a na to jsme si udělali čas další den ráno. Parní mašiny jsou obě funkční a jedna právě nahřívala kotel pro odpolední předváděcí jízdu. Tu už jsme ale nestihli, protože následoval  přesun do Great Basin NP. Park se nám zatím moc líbí. Krátkou procházkou jsme přečkali čas do začátku prohlídky jeskyně, která zabrala hodinu a půl a stála za to. Po večeři v Bakeru jsme se do parku znovu vrátili a tentokrát strávili hodinu a půl koukáním na noční oblohu a posloucháním výkladu místního rangera. Podmínky jsou tu k tomu ideální, jen málo míst v kontinentálních USA má tak malé světelné znečištění jako je tady, a navíc se po odpoledních přeháňkách krásně vyčistila obloha.

Měli jsme původně v plánu spát v kempu v parku ve stanu (který jsme si spolu se spacáky za tím účelem vypůjčili od kamarádů v Bay), ale rozhodli jsme se vyměnit stan za útulný motýlek (téměř pamatující zlatou horečku) v Bakeru. Ono pořádná postel, teplá sprcha a hlavně pořádná večeře a snídaně je k nezaplacení. A ještě internet k tomu :-).