Nyní už Utah

 I druhý den v Great Basin parku splnil očekávání a výlet kolem malých ledovcových jezírek a dál k borovicím Bristlecone pines, které rostou i tisíce let, se nám líbil. A to jsme si ho prodloužili o procházku dál do kopce, kde už byl vidět kus ledovce v rokli pod Mt. Wheeler (nejvyšší kopec Nevady). Cestou do Zionu jsme se zastavili na burger ve stejné restauraci Penny's Dinner, v jaké jsme večeřeli na Silvestra s Hrochama před téměř pěti lety, při našem prvním návratu ze Zionu.

První den v Zionu jsme zopakovali šplhání na Angel's Landing. Rozdíl byl, že Lukáš tentokrát vyšel i sešel kopec bez problému, protože teď tempo určovala maminka (pozn.Gabka: myslela jsem, že to bude moje poslední hodina. Kombinace prudkého stoupání a téměř 40 st. horka je poměrně vražedná). Oproti posledně bylo pěkné vedro, a proto jsme místo další procházky zvolili dobrou večeři a protáhnutí unavených údů v bazénu našeho motelu. Ještě jsme si stihli zapůjčit pořátné boty a k tomu neoprénové fusekle, aby jsme bezpečně a v teple zvládli výlet do Narrows korytem řeky Virgin River. (Narrows = úzký a znamená procházku proti a po proudu řeky Virgin úzkým kaňonem, většinou přímo řekou). Tuto procházku je lépe absolvovat dopoledne, protože k večeru hrozí bouřky a to může znamenat nenadálou povodeň, kdy se hladina řeky dokáže zvednout v sekundách i o několik metrů.

Canyonlands

Než napíšeme pořádný příspěvek, tady je aspoň ochutnávka z mobilu. Vyhlídka z Island in the sky.

Napříč Nevadou

Po dvou dnech na Lake Tahoe (okořeněno pokutou $32 za špatné parkovaní) pokračuje naše cesta a další kapitola má jméno Nevada. Po skoro celodenním přesunu jsme dojeli do Ely. Udělali jsme zastávku v Middlegate, které mají v oblibě někteří ex-kolegové. Místo je bývalá zastávka Pony Expresu a dneska tam není prakticky nic, kromě jedné velmi staré restaurace s možností natankovat a dát si (mimochodem velmi dobrého) burgera. Opodál jsme vyfotili nový strom s teniskami, který převzal štafetu po uhořelém předchůdci. Jinak je cesta víceméně nezáživné polykání mil - dálnici I-50 se říká nejopuštěnější / loneliest.

Ely je trochu větší městečko, které přežilo úpadek spousty jiných podobných míst po vytěžení rudných nalezišť, a ve kterém jsme po asi 4 a půl letech znovu spali. V místním hotelu Nevada jsme měli americkou večeři (burger, pizza, snídaňové menu s vajíčky, steakem, hranolkami). Krom toho mají v Ely muzeum železnice a na to jsme si udělali čas další den ráno. Parní mašiny jsou obě funkční a jedna právě nahřívala kotel pro odpolední předváděcí jízdu. Tu už jsme ale nestihli, protože následoval  přesun do Great Basin NP. Park se nám zatím moc líbí. Krátkou procházkou jsme přečkali čas do začátku prohlídky jeskyně, která zabrala hodinu a půl a stála za to. Po večeři v Bakeru jsme se do parku znovu vrátili a tentokrát strávili hodinu a půl koukáním na noční oblohu a posloucháním výkladu místního rangera. Podmínky jsou tu k tomu ideální, jen málo míst v kontinentálních USA má tak malé světelné znečištění jako je tady, a navíc se po odpoledních přeháňkách krásně vyčistila obloha.

Měli jsme původně v plánu spát v kempu v parku ve stanu (který jsme si spolu se spacáky za tím účelem vypůjčili od kamarádů v Bay), ale rozhodli jsme se vyměnit stan za útulný motýlek (téměř pamatující zlatou horečku) v Bakeru. Ono pořádná postel, teplá sprcha a hlavně pořádná večeře a snídaně je k nezaplacení. A ještě internet k tomu :-).

A jsme zase zpátky

Už je to skoro týden, co jsme znovu v Americe. Přece jen na dva roky, které jsme tu strávili, se nedá jen tak zapomenout. A tak jsme naplánovali třítýdenní dovolenou, abychom navštívili známé a trochu pocestovali.
Máme za sebou prvních pár dní, během kterých nám poskytli útočiště Vendula s Pavlem. Stihli jsme potkat spoustu známých a navštívit pár míst v údolí. Taky jsme vyřídili nějaké drobnosti (která česká banka vám na počkání vystaví dočasnou platební kartu, ať máte čím platit, když stará vypršela a novou vám neměli jak doručit?).
Teď se poflakujeme na Lake Tahoe a připravujeme se na pokračování výletu směrem do Utahu. Udělali jsme si krátký hike do Smaragdové zátoky, Lukáš byl nadšený z kajakování po jezeře a nenašli jsme odvahu se v něm vykoupat, přece jenom je v těch 2 000 mnm trochu studené. Cestou do Utahu zamýšlíme udělat zastávku v Nevadě v Great Basin NP.

Hlubočepské plotny

V týdnu jsme s Honzou, s kolegou z práce Pavlem a jeho kamarádkou Julií stihli zaskočit na nejbližší lezeckou oblast, kterou máme asi 5km od baráku - Hlubočepské plotny. Je to bývalý vápencový lom, který se nachází těsně vedle trati pražského Semmeringu, po níž se čas od času řítí nějaký ten vláček. To je pak třeba mít se na pozoru a jistit hned u skály. Místo je pěkné. Tím spíš, že je tam i pár cest přijatelné obtížnosti. A protože už byl skoro večer, přišla se na nás procházkou z domu podívat i Gabka a udělala nám pár fotek. Bohužel až dodatečně jsme zjistili, že objektiv byl umazaný a na foťák byl nastavený nějaký nevhodný režim.

Minecraft

Lukáš si v Minecraft-u postavil počítač. Umí sčítat dvě tříbitová binární čísla. Byla to docela legrace. Chvíli jsme spolu řešili jak funguje half-adder a jak adder a jak tyhle věci udělat v Minecraftu. Svítící redstone je jako vodič, který vede proud (1), a když nesvítí (redstone dust), tak je to jako když proud chybí (0). Udělat NOT a OR je jednoduché, ale všechno ostatní už jsou kombinace, kterými se vyrobí AND, NAND, XNOR apod. Teoreticky je přidání dalších bitů jen další "adder". Po pravdě to ale vypadá, že už teď mu to přerůstá přes hlavu a přestává se v tom orientovat. Nicméně tohle je funkční.

Zeměpisná nej

Stihli jsme o víkendu několik zajímavostí. Byli jsme na nejsevernějším místě ČR, které je ve Šluknovském výběžku. Cestou jsme našli dvě geocache, pozorovali užovku a Lukáš si vyzkoušel jak funguje elektrický ohradník (jednou mu to stačilo). V Hřensku jsme pak několikrát projížděli kolem nejnižšího místa ČR. To proto, abychom si z Hřenska vyšli na Pravčickou bránu, která je unikátní i v Evropském měřítku.