Fíkus v garáži

Tak jsme zase mobilní. Pořídili jsme auto a ono se nám málem nevešlo do garáže. Díky našim proklatě úzkým vratům, je třeba tam nacouvat velmi opatrně a cestou sklopit zrcátko. Čím víc jsme odvykli couvání a parkování v Americe, tím opatrněji je třeba tam jet. Starý Peugeot 405 byl skoro stejně velký, takže si asi zvyknem. Teď si to pro jistotu komplikujeme hromadami krabic a jinými věcmi (především koly), které vyplňují místo v garáži. Část těch krabic tam nepotřebně leží od chvíle, kdy jsme je sbalili před cestou do Kalifornie. Další přibyly po návratu a už tři měsíce se vystačíme bez nich. A pochopitelně jen tam i hromádka věcí, které takhle zabíraly místo už dávno předtím.

Pro zvědavce: po benzínovém Subaru s náhonem na všechny čtyři už máme zase normální diesel. Ford Focus TDCi1.8.

17. listopad

Jsem teď zpátky v Česku a proto denně slyším připomínky toho, že je to právě 20 let od chvíle, kdy zde začal padat starý režim. Za sebe proto říkám: ano, je co slavit.

Pár poznámek přidám. Tak za prvé mi připadá, že spousta lidí, kteří hulákají, že za komunistů bylo líp, zapomíná, že by si v tom starém státě nedovolili ani hlasitě diskutovat o tom, které zřízení je lepší. Svoboda projevu je obrovský pokrok.

Svoboda pohybu je další obrovská změna. Možnost porovnat jak to funguje u nás s tím, jak to vypadá jinde, je k nezaplacení.

Starý režim nám tvrdil, že jsme si všichni rovni, akorát že někteří si byli rovnější. Je težké vysvětlovat Lukášovi, proč se řezník, zelinář a taxikář měli líp než vetšina ostatních, a co byl Tuzex, a proč byl problém sehnat pořádné kolo, a proč se přes noc stály potupné fronty na pořadník na novou Škodovku. Proč režim korumpoval havíře zatímco "pracující inteligence" byla nadávka. Proč byla spousta knih zakázaná. Mně připadá Masarykovo "Nebát se a nekrást." rozhodně lepší, než "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu." Stůjte v řadě, poslouchejte, nevyskakujte a čekejte až vám režim hodí kost. Jestli chcete na vysoikou školu, přihlaste se do SSM (a vyhlížejte vstup do strany).

Co bylo 5 nebo 10 let před námi, se nám před dvaceti lety zdálo strašně daleko. Pořád je spousta práce před námi. I tak to ale stálo za to.

Podzim

Máme tady podzim. V Bay area to znamená, že bazén nevypadá tak lákavě, protože není až takové horko, aby člověk cítil potřebu se zchladit. V práci pak cestou na oběd lidi komentují počasí slovy "To je hrozné, teď abych přemýšlel jestli stačí tričko nebo raději dvě vrstvy."

Před odletem do Prahy budu muset víceméně včechny svoje teplejší věci nechat někde po ruce. Přiletím až večer a na teploty kolem nuly už nejsem zvyklý ani já ani můj šatník.

Prodávám

Blíží se čas odletu, a tak je potřeba se zbavit posledních věcí, které nepovezu do Evropy. Dávám inzeráty na craigslist a postupně se to tu vyprazdňuje. Taky je poznat, že jsme spoustu věcí mohli pořídit levněji. Stačilo trochu počkat na správné inzeráty nebo prodeje. Bohužel, když jsme sem přijeli, tak jsme u některých věcí postrádali odhad, co je dobrá cena a co ne.

Ještě v září jsem prodal sedačku Indům. Musel jsem mu pomoct to naložit a vyložit z trucku půjčeného z U-haul. Bylo mi ho docela líto, zjevně nikdy moc fyzicky nepracoval a dost ho to vyčerpalo. Navíc si hned na úvod rozedřel ruku.

O 14 dní později jsem prodal auto. Na autě jsme tratili obzvlášť hodně díky těm peripetiím, které jsme s ním měli. Na druhou stranu kdybychom zůstali, nebyl by důvod se ho zbavovat. Poslední rok sloužilo už spolehlivě. Auta se tu snadno ocení pomocí Kelly Blue Book. Podle značky, modelu, stáří, výbavy, místa a přibližného stavu se člověk dozví ceny. Kolik může čekat při osobním prodeji, prodeji přes bazar nebo při koupi z bazaru. Protože jsem to chtěl mít rychle z krku, šel jsem s cenou níž. Nejvíc mě ale překvapil přístup Indů, kteří to kupovali - já s tím dojel do servisu kde jim to prohlídli a projeli. Pak chtěli smlouvat, načež jsem je poslal domů (už jsem měl v tu chvíli další tři zájemce). Večer se ozvali, že to berou, a po podpisu převodu jsem jim to odvezl. Koupili staré auto aniž by si do něj třeba jen sedli. Nakonec šek je proplacený a to stačí. Opět jezdím půjčenou Cecilkou.

Nyní probíhá další etapa a na řadě jsou menší věci. Mikrovlnku za deset dolarů si odnesl Egypťan, který přibral ještě větrák. Člověk, který na tenhle inzerát odpověděl dlouhým seznamem otázek má smůlu. Prodej proběhl zhruba takto: "Tamhle je." "OK, funguje?" "Jo." "Něco zvláštního?" "Ne." "Dobrá, však je to jen mikrovlnka." Zájemci o vysavač si nakonec odnesli i kolo (nášlapné pedály jsem si nechal a byli jen rádi) a lampu. Z větších věcí zbývá malá televize, kterou jsem zakoupil potom, co G. s L. odletěli, stojan pod tu televizi. To snad vyřeším během týdne. Stůl, židle by se hodily i na víkend a futon, na kterém spím, jakbysmet. Co se neprodá nebo nerozdá půjde nekompromisně vyhodit a pak už odlet domů. Tady je prima, ale doma je tam, kde je Gabka a Lukáš.

Car show v Los Altos

Ford T - dědeček automobil. V Česku ho člověk moc neuvidí a i proto se mi líbil ze všech aut, které bylo o víkendu v Los Altos k vidění nejvíc. Tohle auto změnilo historii a tenhle kousek vypadal moc hezky.

Jinak mi bylo na přehlídce spíše smutno, protože zatímco loni jsme tu byli všichni tři a ještě dědeček s Věrkou, letos jsem byl sám. Během týdne to tak nevadí a abych se zabavil chodít lézt. O víkendu to bývá horší, taky proto, že jsem hrozně líný něco podniknout.

Vracíme se

Do Ameriky jsme odjíždeli s plánem vrátit se po dvou letech, pokud se náhodou nerozhodnem jinak. A protože k žádné zásadní změně nedošlo, postupně se teď vracíme. Některým se chce více, jiným méně a Lukáš je naštěstí zatím ve věku, kdy nás v těchle věcech poslouchá. Pravda je, že je zřejmě nejvyšší čas k návratu. Za další rok nebo dva by to bylo pravděpodobně mnohem težší.

Gabka s Lukášem jsou už v Česku, aby Lukáš začal nový školní rok od začátku. Před odjezdem jsme zase balili a nakládali věci do kontejneru. Tentokrát toho bylo více, žádné krabice neletěly zvlášť letecky a nějak nám tu za ty dva roky přibylo pár věcí. A to nemluvím o tom, že spoustu jiných věcí jsme vyhodili, protože za dva roky se pokaždé stihneme obklopit hromadou zbytečností.

A tak je nám teď smutno. Já chodím do práce a domů mě to moc neláká, protože je to tam jak holobyt. Díky aspoň za pár vypůjčených věcí, abych měl jak spát, mohl si něco udělat k jídlu a měl si kde sednout. Popravdě jsem toho zatím moc neuvařil a nějak se mi do ničeho nechce.

Výlet v heslech

Od minulé neděle jsme toho stihli opravdu hodně. Takže jenom krátce než dorazíme domů.

Neděle: ráno jsme v Salt Lake vyjeli ke Capitolu, který je fakt pěkný. Mramorem se na něm nešetřilo. Pak ještě zastávka v leteckém muzeu, které jsme jen proběhli a potom cesta přes Idaho a večeře ve West Yellowstone, Montana a nakonec jsme usínali ve stanu v Yellowstonském parku.

Pondělí: jižní část parku s velikým Grand Geyser a slavným Old Faithfull a spoustou dalších gejzírů, úžasně zbarvená jezírka, koupání v řece, jeleni a bizoni.

Úterý: kaňon řeky Yellowstone s vodopády, cesta na sever, viděli jsme medvědy, kaskádovitá jezírka u Big Mamoth.

Středa: další bizoni, jezero v parku a cesta přes Grand Teton park - fotky z tohohle parku jsme kdysi skládali jako puzzle o 4000 dílků. Realita je lepší i když bylo pod mrakem. Dojezd do Idaho Falls provázela bouřka s impozantními blesky.

Čtvrtek: Craters of the Moon jsou lávová pole a taky lávové jeskyně. Zajímavé místo a Lukáš získal odznáček Junior Ranger. Zbytek dne na cestě do Boise hrozně foukalo nebo lilo (příp. obojí).

Pátek: z Idaho jsme se přesunuli do Oregonu. Stihli jsme jen za 40 minut v muzeu proběhnout ukázky z přistěhovaleckého období, kousek indiánské expozice a viděli škorpiony a pár dalších zvířátek, která se vyskytují v okolních pouštích.

Sobota: Crater Lake byl pěkný, objeli jsme ho dokola na lodi i autem (autem jen skoro). Lukáš si vysloužil druhý odznak Junior Ranger, na což se hrozně těšil.