Vracíme se

Do Ameriky jsme odjíždeli s plánem vrátit se po dvou letech, pokud se náhodou nerozhodnem jinak. A protože k žádné zásadní změně nedošlo, postupně se teď vracíme. Některým se chce více, jiným méně a Lukáš je naštěstí zatím ve věku, kdy nás v těchle věcech poslouchá. Pravda je, že je zřejmě nejvyšší čas k návratu. Za další rok nebo dva by to bylo pravděpodobně mnohem težší.

Gabka s Lukášem jsou už v Česku, aby Lukáš začal nový školní rok od začátku. Před odjezdem jsme zase balili a nakládali věci do kontejneru. Tentokrát toho bylo více, žádné krabice neletěly zvlášť letecky a nějak nám tu za ty dva roky přibylo pár věcí. A to nemluvím o tom, že spoustu jiných věcí jsme vyhodili, protože za dva roky se pokaždé stihneme obklopit hromadou zbytečností.

A tak je nám teď smutno. Já chodím do práce a domů mě to moc neláká, protože je to tam jak holobyt. Díky aspoň za pár vypůjčených věcí, abych měl jak spát, mohl si něco udělat k jídlu a měl si kde sednout. Popravdě jsem toho zatím moc neuvařil a nějak se mi do ničeho nechce.