Vracíme se

Do Ameriky jsme odjíždeli s plánem vrátit se po dvou letech, pokud se náhodou nerozhodnem jinak. A protože k žádné zásadní změně nedošlo, postupně se teď vracíme. Některým se chce více, jiným méně a Lukáš je naštěstí zatím ve věku, kdy nás v těchle věcech poslouchá. Pravda je, že je zřejmě nejvyšší čas k návratu. Za další rok nebo dva by to bylo pravděpodobně mnohem težší.

Gabka s Lukášem jsou už v Česku, aby Lukáš začal nový školní rok od začátku. Před odjezdem jsme zase balili a nakládali věci do kontejneru. Tentokrát toho bylo více, žádné krabice neletěly zvlášť letecky a nějak nám tu za ty dva roky přibylo pár věcí. A to nemluvím o tom, že spoustu jiných věcí jsme vyhodili, protože za dva roky se pokaždé stihneme obklopit hromadou zbytečností.

A tak je nám teď smutno. Já chodím do práce a domů mě to moc neláká, protože je to tam jak holobyt. Díky aspoň za pár vypůjčených věcí, abych měl jak spát, mohl si něco udělat k jídlu a měl si kde sednout. Popravdě jsem toho zatím moc neuvařil a nějak se mi do ničeho nechce.

Výlet v heslech

Od minulé neděle jsme toho stihli opravdu hodně. Takže jenom krátce než dorazíme domů.

Neděle: ráno jsme v Salt Lake vyjeli ke Capitolu, který je fakt pěkný. Mramorem se na něm nešetřilo. Pak ještě zastávka v leteckém muzeu, které jsme jen proběhli a potom cesta přes Idaho a večeře ve West Yellowstone, Montana a nakonec jsme usínali ve stanu v Yellowstonském parku.

Pondělí: jižní část parku s velikým Grand Geyser a slavným Old Faithfull a spoustou dalších gejzírů, úžasně zbarvená jezírka, koupání v řece, jeleni a bizoni.

Úterý: kaňon řeky Yellowstone s vodopády, cesta na sever, viděli jsme medvědy, kaskádovitá jezírka u Big Mamoth.

Středa: další bizoni, jezero v parku a cesta přes Grand Teton park - fotky z tohohle parku jsme kdysi skládali jako puzzle o 4000 dílků. Realita je lepší i když bylo pod mrakem. Dojezd do Idaho Falls provázela bouřka s impozantními blesky.

Čtvrtek: Craters of the Moon jsou lávová pole a taky lávové jeskyně. Zajímavé místo a Lukáš získal odznáček Junior Ranger. Zbytek dne na cestě do Boise hrozně foukalo nebo lilo (příp. obojí).

Pátek: z Idaho jsme se přesunuli do Oregonu. Stihli jsme jen za 40 minut v muzeu proběhnout ukázky z přistěhovaleckého období, kousek indiánské expozice a viděli škorpiony a pár dalších zvířátek, která se vyskytují v okolních pouštích.

Sobota: Crater Lake byl pěkný, objeli jsme ho dokola na lodi i autem (autem jen skoro). Lukáš si vysloužil druhý odznak Junior Ranger, na což se hrozně těšil.

Boneville Salt Flats

Dneska nás čekala hlavně dlouhá cesta. Vyjeli jsme na dálnici a GPS-ka řekla jeďte 510 mil a jste skoro na místě v Salt Lake.

Jedinou zajímavou zastávku jsme udělali podle plánu na solných pláních. Lukášovi se to moc líbilo, protože si tam poprvé zkusil řídit auto. Pokus je zdokumentován a vcelku se podařil.

V Salt Lake jsme stihli na chvíli vlézt do hotelového bazénku protáhnout se po cestě a večer kouknout na mormonský chrám v centru. Pěkná stavba. Od zítřka se jsme v kempu v Yellowstone a tudíž na pár dní bez internetu. Takže pokračování až později.

Směr Yellowstone NP

V pátek odpoledne asi ve čtyři hodiny jsme vyrazili na cestu do Reno, NV. GPS-ka naivně hlásila plánovaný příjezd před osmou a my jsme po hodině a půl měli průměrnou rychlost 22 mil za hodinu. Nakonec jsme stihli povečeřet a dorazit před jedenáctou. Jdeme hned spát, ať můžeme zítra pokračovat do Salt Lake v Utahu. Cestou se chceme zastavit na solné plání, kde se jezdí pokusy o rychlostní rekordy. Samotné Salt Lake je prý taky pěkné, tak uvídíme, co stihneme.

Tuolumne Meadows

V Yosemitech už jsme byli několikrát a stále jsme se nestačili dostatečně nakochat tou krásou, ani vidět všechno, co nabízí. A protože je to náš místní favorit, zamluvili jsme kempovací místo u jezera June na východní straně Yosemite a v pátek ráno vyjeli směr východ. První zastávka Visitor center, abychom se poradili, kam se nejlépe kolem Tuolumne Meadows vydat. Yosemite kromě vodopádů nabízí také spousty horských jezírek a jezer. V pátek jsme tedy vybrali Lukens Lake. Po dlouhé cestě autem z rozpáleného údolí to byla příjemná procházka lesem. Po cestě ke kempu jsme ještě zastavili na vyhlídce Olmsted Point, kde je poslední možnost krásně vidět ikonu Yosemite - Half Dome.

V sobotu ráno mě vzbudil Radim v 6:27, že mám jít vyfotit svítání. Prý sám by to vyfotil špatně, otočil se na druhý bok a spokojeně usnul. Než jsem se já stačila přemluvit vylézt ze spacáku, bylo sluníčko vysoko na obloze. Nesměli jsme se moc loudat s balením a snídaní, protože jsme měli sraz na Tuolumne Meadows s Vendulou. Pavel s Michalem horolezili, ale ona raději chtěla s náma vyrazit na výšlap.
Vendula zná okolí TM jako své boty a radila jít ke Cathedral lakes. Jedno velké a spousty malých jezírek leží pod vrcholem Cathedral Peak. Při pohledu na vrchol není těžké pochopit, proč se jmenujem právě Cathedral - vršek krásně asociuje střechu katedrály. Prý jsou jediné dva vrcholy v Yosemitech špičaté, protože jedině tyhle dva vyčuhovaly z moře a ledovce. Zbytek obrousila voda pěkně dokulata. Trasa vede svižně do kopce, ale přesto jsme se rozhodli jezero ještě celé obejít dokola. Odměnou byl úžasný výhled na celé Yosemitské údolí a další jezero dole pod námi.

Zlatokopecké městečko duchů Bodie byl cíl v neděli. Po cestě nešly vynechat tufy na Mono Lake. Až hladina vody dosáhne hodnoty z roku 1963, což je cíl podle soudního procesu, budou všechny tufy znovu zaplaveny. Pro ekologii okolí to bude určitě super, ale už to zdaleka nebude tak fotogenické. S malou zastávkou u lávového kopce, na jehož vrcholu měla být zajímavá průrva a v ní ještě zajímavější geocache (hledání tohoto pokladu jsme vzdali v polovině, museli jsme se rozhodnout - buď poklad nebo Bodie), jsme pokračovali po prašné cestě do Bodie.

Bodie je asi nejzachovalejší ze zlatokopeckých měst, kterých vznikaly při zlaté horečce v Kalifornii mraky. Většina z nich měla krátký život, než se našla další zlatá žíla o kus dál a zlatokopci se hromadně přesunuli. Vrchol slávy Bodie, kdy město mělo asi 10 tis. lidí, trval sice jen několik měsíců, ale ruda se zde těžila a zpracovávala víc než 50 let. Prošli jsme si dokonce prohlídku místního mlýna na rudu. Paní průvodkyně byla člověk na svém místě, patřičně nadšená a tudíž informovaná, a tak prohlídka "fabriky na zlato", která vypadala, že byla opuštěna ze dne na den a od té doby se nikdo moc nenamáhal nic uklidit či odklidit, byla vrcholem návštěvy Bodie.

Independence day

Měli jsme víkend s jedním z největších svátků, které se v Americe slaví. V místní krátké historii má Den nezávislosti důležité místo. Souvisí to s tím, jak moc jsou američani hrdí na svůj stát. Opakovaně to pozorujeme, když někam vyrazíme a míjíme spousty domů ozdobených americkými vlajkami a jinými symboly. Na cestách potkáváme auta vyjadřující svou hrdost podobným způsobem. A o víkendu Dne nezávislosti se připojí i ti méně uvědomělí.

My, jelikož tenhle svátek nepovažujeme za svůj, jsme nic neslavili. Šli jsme do kina na Ice Age 3 a vychytrale jsme to naplánovali tak, aby po kině stačilo jen chvíli počkat na ohňostroj. Takový malý Silvestr. Bylo to pěkné. V neděli jsme konečně vyšlápli v nedelakém San Antonio parku tzv. PG&E trail (nazvaný podle sloupů vysokého napětí firmy Pacific Gas & Electric, které vedou podle stezky, asi 6 km do kopce).

Náš další program na prázdniny taky dostává jasnější obrysy. Lukáš má ještě týden letní školy, kde si hrajou na ekonomy a pracují s dřevem (to ho moc baví). Kromě toho bude mít další týden zábavy v Tech Museum v San Jose a týden fotbalu tady v Los Altos. Pro nás pro všechny jsme zamluvili kempování na prodloužený víkend za 14 dní poblíž Yosemite. A druhá zajímavější rezervace kempování je na začátku srpna v Yellowstone. Odtamtud pak asi vyrazíme na jih do Salt Lake City a možná i dál, znova do Bryce Canyon.

Sequoia NP

... aneb vy si myslíte, že jste viděli pořádný strom?

Udělali jsme si prodloužený víkend a v pátek ráno vyrazili do Sequoia National Park, který je od nás asi pět hodin cesty autem. Na místě jsme byli chvíli po obědě a začali jsme hledáním kempu, abychom měli kde spát. Nakonec se na nás usmálo štěstí a chytili jsme poslední volné místo ve Stone Creek. Do centra parku to nebylo daleko a bylo to stejně vysoko na kopci jako většina míst, kam jsme měli namířeno. Postavili jsme stan a stihli výlet k Tokopah Fall - takový pěkný kaskádovitý vodopád na konci jednoduché procházky.

Druhý den byly na programu stromy. Sekvoje, které jsme viděli v Yosemitech, mi teď připadají jen jako ochutnávka. V tomhle místě je jich daleko víc a vypadají mohutněji. Pochopitelně nešlo vynechat General Sherman Tree, což je ten nejvetší kus, ale je jich tam hodně. Procházkou lesem a loukami jsme se dostali k Moro Rock - skála podobného původu jako Half Dome, na okraji té náhorní plošiny, kde roste nejvíce sekvojí. Výhled je pěkný, i když znečištění z údolí je tady poznat a tak vzdálenějsí kopce pravidelně nejsou vidět.

Celkově jsme nepodnikali nic náročného. Spíše jsme měli radost, že se Lukášovi v neděli moc líbila Crystal Cave. Po všech těch vodopádech ho jeskyně zaujala mnohem víc, než cokoliv jiného. My se trefili do období, kdy v jeskyni není po loňském požáru elektrické světlo. Asi jsme přišli o pár dojmů, ovšem zase to mělo s lampičkami svoji atmosféru. A pak už zase domů rozpáleným údolím.

PS: Když se Lukáš ve třetí třídě poprvé učil o sekvojích, a já už tušil, že se budeme stěhovat, říkal jsem mu, že jestli je chce vidět, bude muset do Kalifornie. Tenkrát ho to zaujalo. Dneska už si na to samozřejmě nepamatuje :-)