Dlouho jsme nic nenapsali na blog, protože jsme měli návštěvu z Čech - přiletěli dědeček s Věrkou. Gabka nechodila do školy, aby se jim mohla věnovat a ukázala jim, jak si tady žijeme. Byli tady na 14 dní a tak jsme na jeden víkend naplánovali opět výlet do Yosemite.
Zamluvili jsme na internetu bydlení kousek od jezera u Grovelandu a těšili se, že ve čtvrtek odpoledne vyrazíme, pátek a sobotu strávíme v parku a v neděli přejdeme k Mono Lake a do Bodie a pak už rovnou domů. V týdnu pozlobilo auto a řeklo si o výměnu těsnění na pedálu spojky. Chvíli jsme přemýšleli, jestli raději nepůjčit auto na výlet z půjčovny, protože předchozí výprava do Yosemite skončila celkem neslavně. Nakonec to Tony ve středu promptně opravil a prohlásil, že auto je OK. A tak jsme zavolali, že dojedeme až ve čtvrtek večer, a vyrazili s plně naloženým Subaru. Dojeli jsme do Grovelandu a začali hledat, kde je kancelář, u které nás měly čekat klíče od pronajatého bydlení ve skřínce, hlídané kódem. Skřínku jsme našli, po chvíli se nám podařilo ji i otevřít, ale byla prázdná. Zkusili jsme z hospody telefonovat (vzkaz v hlasové schránce, že jsme bez klíčů a mobily nám nefungují pro nás nic neřešil). Hledali jsme marně jakousi adresu, o které jsme mysleli, že je to jinde, než kancelář, a někoho bychom mohli najít. Marně a jen se potvrdilo, že Google maps jsou zde zmatené, stejně jako většina GPS. Tak jsme zkusili jet přímo na místo. To jsme nebyli schopní najít, až jsme se už celí neštastní zkusili zeptat domorodců. Paní vypadala sice polekaně tak pozdní návštěvou, ale poradila, kde najít bránu do areálu, na které už měli spojení na realitní agenturu, z které přijel někdo do kanceláře nám konečně vydat klíče. S asi dvouhodinovým zpožděním jsme kolem desáté bydleli.
V pátek jsme vyrazili do parku a udělali procházku k Vernal Falls. Bohužel náš výlet připadl na příchod studené fronty a místo cesty na Glacier Point jsme kolem páté prchali z údolí před sněhovou vánicí. Největší výhra bylo naše auto, které tentokrát zvládlo kopec bez problémů. Večer jsme si dali večeři v místním saloonu, který byl založen v roce 1852, za časů zlaté horečky.
Další program jsme museli improvizovat. V sobotu cestou do parku se ukázalo, že cesta na Glacier Point je zavřená, stejně jako Tioga Road, která nás měla v neděli vézt na východní stranu Sierry. Šli jsme proto okukovat sekvoje na Tuolumne Grove a k vodopádu Bridavail Fall, ve kterém je voda celý rok. Strom s tunelem byl pro Lukáše trochu zklamání, ale celkově to stálo za to. Sekvoje jsou skutečně impozantní. Vody ve vodopádu bylo už jen málo. Pak jsme zkontrolovali, že cesty jsou pořád zavřené, prošli indiánské muzeum a vyrazili opět zpátky. Naše návštěva i tak měla chození až až.
A tak jsme nakonec museli vynechat zlatokopecké Bodie a Mono Lake. I v neděli byly zavřené 108 přes Sonora pass, Highway 120 přes Yosemite. Ale i přes nepřízeň počasí a počáteční problémy s bydlením byly Yosemity krásný výlet, a tak doufáme, že dědeček s Věrkou budou mít na 14 dní v Kalirofnii jenom hezké vzpomínky.
Tenhle víkend jsme to napravili. Už jen ve třech (dědeček s Věrkou už jsou zpátky v česku) jsme vyjeli v sobotu ráno, v REI přikoupili spacák a přes Sonora summit po malé procházce na Kennedy Meadows dojeli na východní stranu Sierry. Našli jsme místo na spaní, rozdělali stan a jeli hledat hospodu a večeři. Hospodu jsme našli u Twin Lakes, přejedli jsme se a pak už bylo nocování v asi 1800 m.n.m. s vyhlídkou na 2 stupně celsia. Nakonec bylo asi tepleji a zvládli jsme to i s nohama v teple. 
Druhá zastávka bylo Mono Lake - veliké slané jezero, které se vlivem odčerpávání vody dost zmenšilo. Tím se ohrozil život spousty ptáků a jiných zvířat, kteří tam žijí. Na druhou stranu se tím odkryly spousty tufů, které vypadají moc zajímavě. Hladina se zase postupně zvedá, protože Los Angeles už odebírá vody méně. 
.jpg)
