... a nejsem to já. To Lukáš začal znovu hrát fotbal. Nějakou dobu jsme společně vymýšleli, kterému sportu by se mohl věnovat. Lukáš chtěl zkusit baseball, který má sezónu rozdílnou se školním rokem a tak to nešlo teď začít. Navíc jsme si říkali, že by byl proti ostatním spoluhráčům v dost velké nevýhodě. Baseball je tady téměř národním sportem a děti ho hrají cca od 4 let. Lukáš nezná ani podrobněji pravidla, takže by prostě nevěděl, co kdy udělat, aby to bylo správně. Další varianta byla, najít tým do soutěže LEGO robotics. Tam to padlo na nedostatku ochotných rodičů, kteří by tým koučovali. Snad se aspoň půjdeme kouknout na soutěž.
Z knihovny chodíme kolem hřiště, kde se hraje fotbal. Lukáš hrající holky i kluky stále pozoroval a teď vypadal, že by si i dal říct a rád by se k nim připojil. Tohle je Kalifornie a fotbal se tu normálně hrává, většinou teda holky anebo děti. Lukáš má roční zkušenost z první třídy, kdy trénovali dvakrát týdně, a po roce utekl, protože to bylo zbytečně ambiciózní, a my z něj nikdy nechtěli mít ligového hráče. Teď byla zkušenost vhod.
Fotbalové souteže už sice začaly, ale našlo se místo v týmu Frozen Dragons, kam jsme ho mohli zaregistrovat. Kvůli drobným problémům v komunikaci ještě nestihl trénink v týdnu a tak jsme dorazili rovnou na zápas. Hrál 3/4 hry a byl se sebou spokojený. Prohráli sice s lepším soupeřem, ale Lukáš byl šikovnější, než jsme mysleli. Ve svém týmu se neztratil a až potrénuje, bude určitě ještě výrazně lepší. Přece jen se na něm ta přípravka s Motorletem podepsala. V týmu našel kamaráda ze školy a ostatní kluci vypadali taky normálně. Trenér ho pochválil. Zkrátka doufáme, že ho to bude znovu bavit.
Žádné komentáře:
Okomentovat