Výlet do Španěl

Dovolená je za námi. 16 dní jsme byli v Katalánsku a Andaluzii. Najeli jsme přitom přes 2600km, viděli toho docela dost, stihli se okoupat párkrát v moři a teď už jsme zpátky doma. Bude potřeba zpracovat fotky a zase se vrátit do normálního koloběhu - my k práci a Lukáš zpátky do školy.

Několik drobných poznámek:

Bydlení jsme letos převážně zamlouvali na AirBnB a jsme s tím velmi spokojení. Čtyři noci v Barceloně a pak po dvou v Cartageně, Granadě, Seville a Tarragoně. Mezitím několik normálních noclehů přes booking.com. Potkat na cestách šváby se asi jednou musí stát každému, kdo více cestuje (bungalov kousek od mokřiny u mořkého zálivu).

Bylo teplo. Co jiného taky čekat v srpnu ve Španělsku. Ale docela jsme to ustáli bez spálenin. Přizpůsobili jsme a když to šlo, drželi jsme siestu. Bydlení bylo většinou v centru a tak to šlo. Spávat jsme chodili později, když už nebylo takové horko.

Jazyk je oříšek. Pomohlo, že se Lukáš už dva roky španělštinu učí. V Katalánsku sice maji všude první jejich jazyk, ale španělsky umí a mluví možná trochu pomaleji. Na jihu to bývalo horší. S angličtinou to býva často docela problém. Muzea mívají anglické popisky nebo audio průvodce, ale není to pravidlo.

Navštívili jsme i Gibraltar, který nás překvapil. Je to opravdu výrazná skála, která se tyčí více než 400 metrů nad úrověn moře. Akorát na Afriku jsme stejně skrz dopolední oblačnost nedohlídli. I tak se nám tam ale líbílo.

Alhambra v Granadě a královský palác Alcazar v Seville byly opravdu zážitek - maurská historie je pro nás něco nezvyklého. K tomu katedrála v Seville prezentující bohatství z dobývání Nového Světa. Barcelona to je především Gaudí. Podepsal se tam na spoustě věcí. Kousek od Cartageny je Mar Menor - veliká zátoka s klidným mořem a veeelice zvolna se prohlubujícími se plážemi. O Tarragoně jsem se tu už zmínil u fotky.

Jídlo byla občas loterie a pravidelně zábavný boj o to, co to vlastně objednáváme, když se horko těžko domlouváme. Dobré byly tapas, zkoušeli jsme paellu, jen některým chutnalo gazpacho ... Jiným naopak zachutnala sangria.

Tarragona

Moc pěkné město. Římský amfiteátr, katedrála, pláže ke koupání, ...

Gibraltar

Pohled z jižního konce Gibraltaru na vskutku impozantní skálu nad městem.

Alhambra

2013 aneb co se nevešlo

Poslední dobou příspěvky moc nepřibývají, protože se nám příliš do psaní nechce a vlastně ani nemáme moc důvod sem přidávat. A tak jenom v rychlosti shrnu, co všechno jsme postupně přešli. Ukazuje se totiž, že by bylo o čem psát.

• Není tady vůbec dovolená na Sardinii, ze které jsme alespoň zveřejnili fotky. Pečlivé komentáře chybějící článek na blogu bohatě vynahradily.
• Po prázdninách přišlo obvyklé období, kdy je třeba opakovaně přesvědčovat Lukáše, že už zase musí věnovat pozornost škole, a vůbec na něj zase více dohlížet.
• Mimo školních povinností začlo naše dítě chodit do tanečních. I pořídili jsme oblek, boty a košile a po půlkoloně a předvánoční lekci v Lucerně se teď těšíme i na záverečnou.
• Gabce v srpnu oznámili, že ji propustí. Skončila v září a poslední tři měsíce byla doma, než si našla práci novou.
• Já byl na podzim v Kalifornii na JavaONE. Od roku 2007 uteklo dost času a chtěl jsem se podívat, co je nového a potkat zase nějaké známé a poznat nové lidi. Obojí se povedlo, mj. jsem stihl potkat i Lenku s Miškem, Hrochy a Kováře a taky spoustu lidí z NetBeans a Sun-u. To druhé se pak postupně proměnilo na mou novou současnou práci.
• S posledním bodem souvisí výlet s Gabkou (bez Lukáše) do Londýna, kde jsem měl příležitost sejít se s budoucím týmem. K tomu jsme přidali prohlídku Londýnského muzea, letmé proběhnutí Národní galerie, Tower Bridge a různé toulání se po městě.
• Během toho všeho stále ještě se střídavou intenzitou chodíme lézt. Po otevření Big-Wall ve Vysočanech se nám výběr zase trochu rozšířil. Lukáš se stále zlepšuje (7 i 7+, začíná zkoušet 8-)
• Po neúspěšném jednání o koupi bytu v Hlubočepském údolí (docela vyčerpávající) jsme si dali pauzu a nakonec domluvili minimalistické úpravy v bytě, abych se mohl zase pustit do práce z domova. Ty zatím probíhají.
• A pak už byly Vánoce, po kterých následovalo krátké zastavení v Budapešti. Fotky jsme zatím ani nestáhli. Snad se k nim vrátíme.

Oživlá malina

K narozeninám jsem dostal Raspberry Pi - minipočítač. Chvíli ležel v šuplíku, ale už na něj přišla řada. Mimo jiné jsme si koupili Raspberry Pi Manual, který docela lidsky popisuje, jak a co se s tím dá dělat. V podstatě podle toho může experimentovat i Lukáš.

Na počest úspěchu jsem si při následné rodinné procházce rozpáleným sídlištěm do cukrárny a zpět vybral malinovou zmrzlinu.

Svátky v Římě

Tenktokrát bez dlouhých keců, protože Gabce se podařilo už dát fotky na web. A z těch je docela vidět, co jsme podnikali. Ve stručnosti napíšu jen, že se nám líbilo. Prolezli jsme různé památky a spousty jsme jich vynechali. Nestihli jsme muzea ani galerie. Žasli jsme nad kostely. Ve frontě na prohlídku baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsme na to měli více času, než bychom si přáli. Koukali jsme, co zvládali Římané a jak se to dá zapomenout na pěkných pár století, aby to teprve středověk znovu objevil. Zaujal nás kostel sv. Klementa, kterému v průvodci věnovali několik stran popisu, aniž by zmínili, že zde byl patrně pohřeben jeden z věrozvěstů: Cyril. Slovanské národy tam teď přidávají jednu děkovnou pamětní desku za druhou. Živili jsme se pizzou, těstovinami a zmrzlinou. Občas jsme našli i něco jiného. Počasí teplounké s odpoledními lijáky bylo OK. Doprava metrem a ne příliš hustou sítí tramvají je bez problému. Horší je vyznat se v autobusové síti. Jak je bohatá množstvím linek, tak je nepřehledná. Domorodci a afro-arabsko-indicky vyhlížející našinci ve většině případů mluví anglicky.
Poslední legráckou byl rezavý připínáček, kterému se zalíbilo v Gabčině botě. Průchod bezpečnostní kontrolou na letišti byl díky němu mnohem zajímavější.

Léto

Navzdory očekávání jsme letos nezvádli vyrazit na žádné lezení ven. Podivné rozmary počasí a plánované akce nám doteď vystavovaly stopku. Napravili jsme to až o tomto víkendu. Na Hlubočepských plotnách Lukáš vylez on sight 5- a 5 a já si to v klidu vylezl za ním. Cestou se potvrdilo, že jistí. To když mi vypadl zpod ruky asi dvoukilový šutr.

Žádné šílené výkony. Nakonec v téhle sestavě to byla premiéra. A Lukáš tu ještě nelezl. Tak jsme raději dávali bacha ať se nic zvláštního nestane. Pohoda a bylo to zajímavější, než jít zase třeba na stěnu na SmíchOFF.

Čočky

Kontaktní čočky jsou úžasný vynález. Díky vynálezu Oty Wichterleho se rozšířily masově a Lukáš onehdá přišel s tím, že by je chtěl taky. Jeho motivace je jednoduchá a ryze praktická - některé činnosti se s nimi dají provozovat snáze než v brýlích. Zejména třeba lyžování, ale i jiné sporty jako lezení, budou větší pohoda.

A tak jsme v pondělí spolu absolvovali hodinu, během které mu bylo vysvětleno, jak to funguje a jak se používají a hlavně většinu času zabraly pokusy o nasazení, vytažení a opětovné nasazení. Fakt se snažil a bylo vidět, že chce, aby se to naučil. Očařka i Lukáš měli trpělivost a nakonec se to povedlo. Pozitivní bylo, že ani po nasazení se neobjevily žádné problémy a oči se s tím vypořádávají dobře. Lukáš vypadal spokojeně. Horší to bylo o dva dny později, když si je měl nasadit sám doma. V koupelně to nešlo tak dobře a nebyl u něj nikdo, kdo by mu poradil, co se mu nedaří. Dneska ráno už to bylo lepší. Našli jsme vhodnější místo a trochu jsem mu napovídal, aby věděl, proč se některé pokusy nepovedly. S čočkami pak vydržel skoro dvanáct hodin. Během příštího týdne pak budeme znovu cvičit, protože cíl je, zvládnout to uspokojivě před odjezdem na lyžák další sobotu.

Tak jak jsme si před pár lety zvykali na jeho brýle, tak nás teď trochu zaráží, když je nemá. Fotku s nasazováním čočky ale nepřidám. Asi bych musel fotit s bleskem, a to by Lukáš mrkl a bylo by to háji.

Vánoční program

V krátkosti o tom, co jsme podnikali o Vánocích. Především je třeba říct, že Gabka se starala o Vánoce jako takové. Jako obvykle vyřešila dárky, naplánovala logistiku a všechno řídila.

Já jsem doufal, že stihnu dělat nějaké svoje nepracovní programátorské projekty, ale nakonec jsem byl líný se do nich pustit a víceméně jsem se poflakoval. Výjimek z lenošení je dohromady jen pár: v sobotu před Vánoci jsem v doprovodu Lukáše vyrazil na Předvánoční běh Prokopským údolím, kde jsem obsadil pěkné předposlední místo. Následující den po přejezdu na Moravu jsme vylezli na Pustevny a někteří popošli i o kousek dál prohlídnout si, jak vypadá Radegast v zimě.

Pak už naše aktivita poklesla. Vyhecovali jsme se s Lukášem pouze ke dvěma návštěvám boulderu ve Vítkovicích a všichni společně spolu s Havířovským dědou k prohlídce NKP Dolní Vítkovice. Vysoká pec je moc zajímavá věc. Fakt se nám to líbilo.

Co mi vadí na UPC

Přijímáme televizní signál a k internetu nás připojuje UPC. Jde o nějvětšího poskytovatele připojení v ČR o podle toho to občas vypadá. Pozitivní je, že po technické stránce je internet docela stabilní. Dokonce byl řekl, že má výpadky méně často, než měl Comcast, který nás připojoval v Silicon Valley. Podobně i televize prostě funguje. No a tím pozitiva asi končí.

Co mi fakt vadí:

• Ta firma je opravdu nepřátelská ke svým zákazníkům. To se projevuje například tím, že dodnes odrazuje lidi od volání na zákaznickou podporu tím, že si není ochotná zřídit 0800 linku. Mě nebaví poslouchat věčnost plechovou hubu a při čekání na operátora uvažovat o tom, jak se to odrazí na mém účtu za mobil. Ty peníze se dají protelefonovat líp. Tady to ale nekončí, protože webové formuláře pro kontakt jsou opět nesmyslné. Jsou pro ty, kdo je vyřizují. Ani náhodou ne pro uživatele. Já nikdy nemůžu najít, do kterých škatulek můj dotaz, stížnost patří.
• Smlouvy a neustálé akce, aby znesnadnili orientaci v ceníku, to je asi evergreen podobných firem. Já vlastně ani neumím zjistit, kterou nabídku jsme vymohli posledně, a dokdy trvá. A tak ani nevím, kdy budu mít možnost udělat změnu. Do toho se nepochopitelně každých několik měsíců změní částka na faktuře. Občas se pak dozvíme, že jakási služba pro nás není dostupná, ale už se nedá najít alternativa.
• Moje UPC je prostě směšné. Hlavně, že se musíme přihlásit opravdu bezpečným heslem. A pak se nic nedozvím ani nic neudělám.
• V poslední době mi navíc připadá, že internet dostává hroznou latenci, při spuštění BitTorrentu (to je pak jednoduchší si stáhnout Linuxové image přímým downloadem).

Výlet do Rakouska

Stihli jsme s Lukášem o víkendu vyjet do Rakouska a společně s Andreiem a Honzou užít poslední slušné letošní dny k lezení. Vzhledem k naší lenosti jsme vyrazili až v sobotu ráno a kolem poledne dojeli na Kampermauer. Vylezli jsme Hermeline (v sobotu) a několik prvních délek Superdiagonale (v neděli) no a pak už zase zpátky do civilizace, k signálu mobilních sítí, abychom mohli o sobě podat zprávu mamince, a do inverze, která mezitím zavládla nad níže položenou částí Rakouska a Čechami.
Tímto máme za sebou první vícedélkové lezení a Lukáš si to pochvaloval a vypadal spokojeně. Jen Gabka si přestává být jistá tím, jestli se ji naše lezení líbí.

Běh o Únětickou desítku

Unavený, ale spokojený. Takhle jsem vypadal dneska kolem poledne v cíli Běhu o Únětickou desítku. Čas 35:50 na 6,75km nabízí možnost pokusit se v některém dalším ročníku o zlepšení. Musím poděkovat Dudlovi, že mě vytáhl, a Gabce s Lukášem za podporu. Celkem se nás sešlo z práce dost a tak to byla docela zábava. A Únětická desítka na zahrádce pořadatelského pivovaru pak chutnala.
Asi bych mohl takové věci provozovat častěji, když poslední podobná akce, které jsem se účastnil, byl Juana run před více než 4 roky. Gabka nebežela a chybějící pohyb šla nahradit s Lenkou na squash. Lukáš to bude dohánět lezením jindy, i když ho na dalším podobném závodě asi přihlásím.

Tunel Blanka

O víkendu jsme si byli prohlídnout tu díru, co v ní končí hromada miliard z rozpočtu. Je to prostě taková díra v zemi.

Lukášovo lezení

Z dovolené jsme se vrátili před týdnem a Lukáš, kromě toho, že už zase chodí normálně do školy, dohání lezení, které během prázdnin trochu zanedbával. Na umělé stěně už si dávno zvykl lízt "na prvního", ale venku zatím pokaždé lezl cesty po někom, kde už bylo lano a jištění. Prolomil to dneska na Rovišti, když vytáhl své první dvě cesty - Lucie V Noci Nepije a Babagliding. Fotka je z té první. V následující, těžší, Pověste ho vejš už byl pořádně unavený. Asi toho na něj bylo tento týden dost: v pondělí na stěně v Ryzyni s Carol, která byla v Česku na návštěve, ve čtvrtek boulder v Lokalbloku, v pátek opět stěna, tentokrát na Smíchově a nakonec sobotní vltavská žula.

PS: Pokud někomu chybí více poznámek z dovolené, má (zatím?) smůlu. Prozatím můžeme nabídnout jen fotky, které Gabka nahrála na web.

Nyní už Utah

 I druhý den v Great Basin parku splnil očekávání a výlet kolem malých ledovcových jezírek a dál k borovicím Bristlecone pines, které rostou i tisíce let, se nám líbil. A to jsme si ho prodloužili o procházku dál do kopce, kde už byl vidět kus ledovce v rokli pod Mt. Wheeler (nejvyšší kopec Nevady). Cestou do Zionu jsme se zastavili na burger ve stejné restauraci Penny's Dinner, v jaké jsme večeřeli na Silvestra s Hrochama před téměř pěti lety, při našem prvním návratu ze Zionu.

První den v Zionu jsme zopakovali šplhání na Angel's Landing. Rozdíl byl, že Lukáš tentokrát vyšel i sešel kopec bez problému, protože teď tempo určovala maminka (pozn.Gabka: myslela jsem, že to bude moje poslední hodina. Kombinace prudkého stoupání a téměř 40 st. horka je poměrně vražedná). Oproti posledně bylo pěkné vedro, a proto jsme místo další procházky zvolili dobrou večeři a protáhnutí unavených údů v bazénu našeho motelu. Ještě jsme si stihli zapůjčit pořátné boty a k tomu neoprénové fusekle, aby jsme bezpečně a v teple zvládli výlet do Narrows korytem řeky Virgin River. (Narrows = úzký a znamená procházku proti a po proudu řeky Virgin úzkým kaňonem, většinou přímo řekou). Tuto procházku je lépe absolvovat dopoledne, protože k večeru hrozí bouřky a to může znamenat nenadálou povodeň, kdy se hladina řeky dokáže zvednout v sekundách i o několik metrů.

Canyonlands

Než napíšeme pořádný příspěvek, tady je aspoň ochutnávka z mobilu. Vyhlídka z Island in the sky.

Napříč Nevadou

Po dvou dnech na Lake Tahoe (okořeněno pokutou $32 za špatné parkovaní) pokračuje naše cesta a další kapitola má jméno Nevada. Po skoro celodenním přesunu jsme dojeli do Ely. Udělali jsme zastávku v Middlegate, které mají v oblibě někteří ex-kolegové. Místo je bývalá zastávka Pony Expresu a dneska tam není prakticky nic, kromě jedné velmi staré restaurace s možností natankovat a dát si (mimochodem velmi dobrého) burgera. Opodál jsme vyfotili nový strom s teniskami, který převzal štafetu po uhořelém předchůdci. Jinak je cesta víceméně nezáživné polykání mil - dálnici I-50 se říká nejopuštěnější / loneliest.

Ely je trochu větší městečko, které přežilo úpadek spousty jiných podobných míst po vytěžení rudných nalezišť, a ve kterém jsme po asi 4 a půl letech znovu spali. V místním hotelu Nevada jsme měli americkou večeři (burger, pizza, snídaňové menu s vajíčky, steakem, hranolkami). Krom toho mají v Ely muzeum železnice a na to jsme si udělali čas další den ráno. Parní mašiny jsou obě funkční a jedna právě nahřívala kotel pro odpolední předváděcí jízdu. Tu už jsme ale nestihli, protože následoval  přesun do Great Basin NP. Park se nám zatím moc líbí. Krátkou procházkou jsme přečkali čas do začátku prohlídky jeskyně, která zabrala hodinu a půl a stála za to. Po večeři v Bakeru jsme se do parku znovu vrátili a tentokrát strávili hodinu a půl koukáním na noční oblohu a posloucháním výkladu místního rangera. Podmínky jsou tu k tomu ideální, jen málo míst v kontinentálních USA má tak malé světelné znečištění jako je tady, a navíc se po odpoledních přeháňkách krásně vyčistila obloha.

Měli jsme původně v plánu spát v kempu v parku ve stanu (který jsme si spolu se spacáky za tím účelem vypůjčili od kamarádů v Bay), ale rozhodli jsme se vyměnit stan za útulný motýlek (téměř pamatující zlatou horečku) v Bakeru. Ono pořádná postel, teplá sprcha a hlavně pořádná večeře a snídaně je k nezaplacení. A ještě internet k tomu :-).

A jsme zase zpátky

Už je to skoro týden, co jsme znovu v Americe. Přece jen na dva roky, které jsme tu strávili, se nedá jen tak zapomenout. A tak jsme naplánovali třítýdenní dovolenou, abychom navštívili známé a trochu pocestovali.
Máme za sebou prvních pár dní, během kterých nám poskytli útočiště Vendula s Pavlem. Stihli jsme potkat spoustu známých a navštívit pár míst v údolí. Taky jsme vyřídili nějaké drobnosti (která česká banka vám na počkání vystaví dočasnou platební kartu, ať máte čím platit, když stará vypršela a novou vám neměli jak doručit?).
Teď se poflakujeme na Lake Tahoe a připravujeme se na pokračování výletu směrem do Utahu. Udělali jsme si krátký hike do Smaragdové zátoky, Lukáš byl nadšený z kajakování po jezeře a nenašli jsme odvahu se v něm vykoupat, přece jenom je v těch 2 000 mnm trochu studené. Cestou do Utahu zamýšlíme udělat zastávku v Nevadě v Great Basin NP.

Hlubočepské plotny

V týdnu jsme s Honzou, s kolegou z práce Pavlem a jeho kamarádkou Julií stihli zaskočit na nejbližší lezeckou oblast, kterou máme asi 5km od baráku - Hlubočepské plotny. Je to bývalý vápencový lom, který se nachází těsně vedle trati pražského Semmeringu, po níž se čas od času řítí nějaký ten vláček. To je pak třeba mít se na pozoru a jistit hned u skály. Místo je pěkné. Tím spíš, že je tam i pár cest přijatelné obtížnosti. A protože už byl skoro večer, přišla se na nás procházkou z domu podívat i Gabka a udělala nám pár fotek. Bohužel až dodatečně jsme zjistili, že objektiv byl umazaný a na foťák byl nastavený nějaký nevhodný režim.