New York

Vyjeli jsme tentokrát do New Yorku. Taková spousta lidí nám říkala, že ho musíme vidět, až jsme podlehli a naplánovali cestu. Vybrali jsme dobu těsně po konci Lukášovy školy, dokud ještě v N.Y. není příliš vedro, objednali letenky, zamluvili ubytování a plánovali. Odlet ze San Francisca ve čtvrtek ráno znamenal, že na místě jsme byli odpoledne (5,5 hodiny letu a o další 3 hodiny více díky časovnému posunu). Návrat potom v úterý s odletem v 7 večer a příletem po desáté.

Co jsme stihli mezitím a jak se nám to líbilo? Za prvé: libílo se nám to hodně. Z Prahy nebo San Francisca máme jakousi představu jak vypadá město. Tohle je velkoměsto. A stihli jsme, co nám nožičky dovolily. Celý den jsme strávili v Metropolitním Muzeu. To je veliké a má spoustu různých expozic. My procházeli Starý Egypt (američani si toho natahali domů opravdu hodně), středověké zbraně, obrazy, obrazy, obrazy a ještě několikrát obrazy. A taky kultury staré Ameriky a Oceánie nebo hudební nástroje. Zdaleka se to nedá stinhout za den, když jsme vypadli ven, byli jsme rádi za procházku v přilehlém Central parku.

Nešlo vynechat Sochu Svobody. Ta je fakt docela velká. I když je to vlastě jen tenký plech. Z ostrůvku, na kterém je tahle socha, se pak pokračuje na Ellis Island, kde je památník imigrace, který taky stál za to. Po několik desítek let přícházela velká část imigrantů právě skrz tenhle malý kousek země a nebyl to žádný med. Na druhou stranu 98% lidí, které pustili dál, mohlo začít nový život v USA.

Byli jsme nahoře na Empire State Building, který je teď (zase) dominantou Manhattanu, a ten výhled je opravdu zajímavý. Vlastně stejně jako panorama tohohle ostrova, když na něj člověk kouká odjinud.

Další věci, co jsme stihli, byly třeba parodie na Vítězný oblouk, Brooklynský most, museum policie, U.S.S. Interpid (letadlová loď s expozici věnovanou NASA), zkušenost s cestováním v místním metru. Já poznal zběžně jak vypadá náš office Google v NY a stihl Guggenheim Museum s výstavou prací F.L.Wrighta.

Problémů moc nebylo. Snad jen ubytování nás zklamalo - hledali jsme pronájem, který bude trochu zařízený, aby se v něm dalo něco připravit k jídlu a pochopitelně jsme chtěli internet. Že bude byteček malinký, jsme věděli, a dá se to ve městech čekat. Ale jejich představa zařízené kuchyně je mikrovlnka a pár příborů, protože každý si přece koupí jídlo na ulici a maximálně si ho může chtít ohřát. Plynový sporák bez sirek tam pouze zabíral místo a krájet chleba příborovým nožem není nic moc. Internet jsme měli, neboť jsme parazitovali na sousedním hotelu, který měl wifi zdarma. Bohužel se slabým signálem.

Nejvíc nás ovšem vystrašil Lukáš, který poslední noc asi od tří nemohl spát a hrozně ho bolelo bříško. Skoro to vypadalo, že budeme hledat doktora a zpáteční let odložíme. Pak sebou v osm ráno, když únava přeprala bolest a on usnul, několikrát sebou cuknul, probral se a řekl, že už je to v pořádku. Pro jistotu nám to demostroval poskakováním po pokoji, což ostře kontrastovalo s jeho předchozí témeř neschopností dojít na záchod. Takže ve finále se i odlet konal normálně.