Zlomili jsme to minulý víkend výpravou do Lassen Volcanic National Park. Jako obvykle organizaci zvládli Carol se Sidem, kteří vyrazili už v pátek dopoledne, a byl to jen takový víkendový výlet pod stan. Já jsem trochu zkomplikoval odjezd. Místo aby mě Gabka s Lukášem vyzvedli v práci, kde jsme plánovali i oběd, jsem se musel na kole vracet domů, protože jsem hloupě odvezl klíče od auta a tím narušil balení i celý harmonogram cesty. Nakonec jsme vyrazili celkem obstojně, obětovali jsme průjezd parkem a vzali to jinou cestou, abychom stihli sraz. Jeli jsme sice na sever, ale cesta do vnitrozemí znamená, že jsme si na každé zastávce užili pořádné horko. Bylo asi 35 ve stínu, jenže stín se moc nevyskytoval. Trochu nám zatrnulo potom, co jsme sjeli z Highway 5 na vedlejší cestu a asi po deseti mílích za odbočkou do nikam na nás koukala cedule "ROAD CLOSED AHEAD" (cesta vpředu zavřená). Tak jsme si řekli, že to risknem, naštestí o kus dál jsme potkali domorodce, který nás uklidnil a vysvětlil, že za cca 2 km se spravuje most, který ale v pohodě přejedeme. Pán zrovna někam vyrážel svým džípem se dvěma malými holkami, puškou a třemi psy. Taková pohoda.
V sobotu jsme udělali výlet na Bumpass Hell. To jsme z tábořiště (5600 stop nad mořem - 1700 mnm) jeli do parku, kde procházka začíná na parkovišti, které je asi 8100 stop nad mořem - cca 2500 mnm, a pěknou asi 2km stezkou se dojde k jezírkům, které tam vytváří vyvěrající voda a pára. Smrdí to správně sírou a je to celé moc prima. Pan Bumpass, když to objevil, z toho chtěl udělat atrakci a taky tam něco těžit. Bohužel ještě neměl chodníčky, po kterých jsme šlapali my, a tak kdesi zapadl a jeden z pramenů mu popálil nohu tak, že o ni přišel.
Jako další cíl jsme zvažovali přímo vrchol sopky, ale Gabka se moc necítila, protože ji ta převýšení nedělají dobře. A tak jsme udělali jinou procházku, která se jako obvykle trochu protáhla. Nějak mám dojem, že tady nikdy neplatí obejdeme jen tenhle kopeček. Vždycky se objeví aspoň jeden další nebo se to obcházení natáhne víc než člověk čeká.
Pak už jen asi šest hodin cesty domů i s obědo/večeří. Jsme spokojeni, že jsme zase něco podnikli a štastní, že nás nevyšplouchlo auto (zvládlo asi 700 mil). Medvědi nás nesežrali a jediné zklamání je chybějící magnetek na ledničku. V parku byly všechny vyprodané.
Žádné komentáře:
Okomentovat