Minecraft

Lukáš si v Minecraft-u postavil počítač. Umí sčítat dvě tříbitová binární čísla. Byla to docela legrace. Chvíli jsme spolu řešili jak funguje half-adder a jak adder a jak tyhle věci udělat v Minecraftu. Svítící redstone je jako vodič, který vede proud (1), a když nesvítí (redstone dust), tak je to jako když proud chybí (0). Udělat NOT a OR je jednoduché, ale všechno ostatní už jsou kombinace, kterými se vyrobí AND, NAND, XNOR apod. Teoreticky je přidání dalších bitů jen další "adder". Po pravdě to ale vypadá, že už teď mu to přerůstá přes hlavu a přestává se v tom orientovat. Nicméně tohle je funkční.

Zeměpisná nej

Stihli jsme o víkendu několik zajímavostí. Byli jsme na nejsevernějším místě ČR, které je ve Šluknovském výběžku. Cestou jsme našli dvě geocache, pozorovali užovku a Lukáš si vyzkoušel jak funguje elektrický ohradník (jednou mu to stačilo). V Hřensku jsme pak několikrát projížděli kolem nejnižšího místa ČR. To proto, abychom si z Hřenska vyšli na Pravčickou bránu, která je unikátní i v Evropském měřítku.

Jarní výlety

Nestíháme přidávat příspěvky. Vlastně ani nestíháme udělat pořádek ve fotkách a psát na blog bez nich není to pravé.

A tak tady chybí dlouhý příspěvek o cestě do Vídně, kam jsme tentokrát jeli i s Lukášem. Minulý výlet byl bez něj a nám zbylo pár starých fotek. Tentokrát jsme vynechali Schoenbrunn a místo toho v nevlídném počasí navštívili Kunsthistorische Museum, v Hoffburgu výstavu brnění a klenotnici (Schatzkammer). Lukáš kupodivu moc neprotestoval při prohlídce obrazů. Vyšlapali jsme schody a město jsme si prohlídli z věže Stephansdomu, který je úplně v samém středu. Před odjezdem jsme neodolali a šli zase okouknout, jestli Hundredwasserův dům pořád stojí.

O víkend později jsme se vyjeli s Andrejem a Honzou péct na Svatošské skály (moc pěkná Diretisima na závěr v otevřeném koutě) a v úterý znovu i s Lukášem na Srbsko, kam za námi Gabka dorazila na kole pěknou 30-ti kilometrovou vyjížďkou. Bylo fakt teplo a síly ubývaly rychle. Cesty nám vytáhli převážně kluci. Lukáš vylezl 5- a 5 celkem bez potíží, ale Poločas Rozpadu byl za 6, a pěkně se tam trápil, takže po něm už toho měl docela dost.

Na další prodloužený víkend Gabka naplánovala velkou výpravu do Krušných hor. Stihli jsme kola i vycházky, projížďku parním vlakem na německé straně hranice i návštěvu hradu Hauenštejn. Navíc jsme přidali bazén a taky muzeum letecké bitvy na Krušnými horami v září 1944.

Gutovka

Tak to vypadá, že všechny poslední příspěvky jsou s Lukášem a lezením. Protože například o posledním víkendu jsme sice byli všichni tři na společné cyklistické vyjížďce, ale tady jsme to zamlčeli.

Nicméně tady je opět Lukáš na stěně. Není to tak dávno, co by předcházející krok a tohle jen tak nevymyslel. Dneska to vysekl celkem v pohodě. K tomu bylo víc cest, kde já jsem se trápil a on byl v pohodě. Těch obrácených případů stále ubývá.

Jak zlomit Lukáše?

Ukazuje se, že to není tak těžké a že to vlastně Lukáš zvládne sám. V pátek na lezení vylezl nečekaně hodně cest, aby trénoval vytrvalost. Tím se důkladně zničil, což byla velká chyba. Minulý víkend totiž bylo moc krásně a na sobotu jsme naplánovali lezení venku. Vyjeli jsme i s Hoznou a Evou na Bořeň. A tam se ukázalo, že neregeneruje moc rychle, a už první cesta mu dala pořádně zabrat. Později vylezl ještě i něco dalšího, ale byl to pro něj pořádný boj. Pár fotek pro zvídavé vystavil Honza na svém webu.

Dokonce takový, že se nezpamatoval ani v neděli, kdy jsme vyrazili vyzkoušet nové kolo, které dostal opožděně k narozeninám (Trek 4500, koupený u Maxova bráchy). Celkových 15km na oběd do Jinočan a zpátky Prokopským údolím se zdálo blízko maxima, které by zvládnul. Holt, bude muset víc trénovat.

Lukáš je opičák

Naše dítě baví lezení čím dál víc. Pravidelně chodí na kroužek lezení v pátky a kromě toho vyrážíme na stěnu často i víkendu. Onehdá dokonce šel zkusit nějakou soutěž v boulderování. Vypadal spokojeně a nevadilo, že výsledky ovládli jiní (holkám to šlo líp než klukům). Za poslední rok výrazně porostl a i zesílel. Tím dokázal lízt o něco líp a protože ho to začalo bavit, tak lezl častěji a zlepšil se i technicky.

Zatím ještě dokážu najít nějaké cesty, které mi jdou líp než jemu, ale kvapem jich ubývá. Moje výkony spíše stagnují. Stejně mě to ale taky baví. Možná hlavně proto, že můžeme chodit spolu. To je taková věc, na kterou jsem se těšil od té doby, co byl Lukáš malý. Že budeme něco dohromady dělat. Akorát mě před čtrnácti lety, kdy se narodil, určitě nenapadlo, že to bude právě lezení.

Devoxx v Antverpách

Předminulý týden jsem si udělal výlet do Belgie na Java konferenci Devoxx. Technické detaily tady vynechám, je jich na internetu dost. Stačí říct, že jsem měl pocit, že už jsem dlouho na podobné akci nebyl a měl bych to napravit, abych nezakrněl. No a Devoxx má pověst největší evropské konference pro Java vývojáře.

Belgie v listopadu není co se počasí týká ani o moc lepší ani o moc horší než Praha. Letěl jsem přes Vídeň do Bruselu, kde jsem našel skupinku Dánů, kteří zjevně měli stejný cíl a měli domluvený odvoz do Antwerp. Tak jsem se k nim přidal. Našel jsem svoje zamluvené bydlení, které po pravdě bylo o něco slabší než jsem očekával. Hlavně mě štval nefungující internet. Celý týden pak proběhl víceméně stejně, ráno na konferenci, tam strávit celý den a večer někde jídlo a vyspat se na další den. Dvakrát jsme zkusili jakési mexiko, které docela ušlo. Vetší sranda byla autentická místní hospoda. Domácí štamgasti, jídelní lístek v podivném jazyce, který se podobá trochu němčině, a samozřejmě nějaké to belgické pivo.

Kousek města jsem viděl v pátek. Nebylo toho ale moc. Nakonec nejzajímavější se mi zdálo nádraží. Historická budova v sobě schovává několik pater a vlaky zastavují na nástupištích, která jsou rozmístěna na několika z těchto pater. Cestu zpátku mi pak zpestřili ve Vídni, kde letiště přijímalo s takovým zpožděním, že jsem nestihl let do Prahy. A tak jsem nocoval v hotelu a pokračoval domů až ráno.