Stavíme letadla

Lukášův oblíbený pořad v televizi jsou "Letečtí stíhači v boji". A protože tatínek v jeho letech doma lepil plastikové modely, je čas, aby si taky zkusil něco slepit. Několik kitů už pro tento účel leželo dávno v krabici. Dneska jsme je vytáhli a pustili se do díla. Lepidlo, pilníčky, skalpel, kleštičky a pod. pomůcky stále ještě máme.

Samozřejmě nestavíme jen tak něco - Spitfire Mk.V je kus letecké historie. Pamatuju si, že můj první model byl L29-Delfín (to je zase česká historie, která ovšem byla k vidění i v Salinas), zatímco můj taťka skládal Lavočkin La-7. V práci mu ho pak někdo nastříkal a díky téhle barevné úpravě jsem se pak léta snažil než se mi povedlo vyrobit něco srovnatelného.

Cesta do Mnichova

Minulý týden jsme vyrazili do Mnichova. Já už ve středu ráno, protože hlavně jsem jel pracovně, ať ten šok, až tam budu od nového roku pobývat pravidelně, není tak veliký. Gabka s Lukášem potom dorazili v pátek večer.

Díky šikovnému plánování jsem ve čtvrtek stihl Vánoční oslavu s curlingem. To bylo příjemné po těch několika týdnech práce v osamění z domova. V pátek se mi podařilo vyřídit jakési papíry na KRV - úřad, kde je potřeba se přihlásit k pobytu a nechat si vystavit pár dalších papíru. Popravdě ani nevím, co jsou ty papíry zač. Nechal jsem si v práci vysvětlit kam jít a co jim dát a pak to neuvěřitelně zafungovalo a odnesl jsem si, co jsem potřeboval napoprvé. A to jsem jim německy dokázal říct tak akorát "Dobrý den.", "Nerozumím." a "Nashledanou."

Gabka s Lukášem si v sobotu byli prohlídnout město, zatímco já se snažil vzpamatovat z nachlazení. Zdá se, že se jim celkem líbilo. Lukáš remcal, že ho chození nebaví. Odměnil se za útrapy malou stavebnicí letadla a přemýšlel jak to udělat, aby se domluvil. Po zkušenosti z Kalifornie už neřeší problém jestli se má ten jazyk naučit. Zajímá ho jak, protože ve škole má zatím jen jeden cizí jazyk a to je angličtina a my mu zatím s nemčinou moc nepomůžem.

Fíkus v garáži

Tak jsme zase mobilní. Pořídili jsme auto a ono se nám málem nevešlo do garáže. Díky našim proklatě úzkým vratům, je třeba tam nacouvat velmi opatrně a cestou sklopit zrcátko. Čím víc jsme odvykli couvání a parkování v Americe, tím opatrněji je třeba tam jet. Starý Peugeot 405 byl skoro stejně velký, takže si asi zvyknem. Teď si to pro jistotu komplikujeme hromadami krabic a jinými věcmi (především koly), které vyplňují místo v garáži. Část těch krabic tam nepotřebně leží od chvíle, kdy jsme je sbalili před cestou do Kalifornie. Další přibyly po návratu a už tři měsíce se vystačíme bez nich. A pochopitelně jen tam i hromádka věcí, které takhle zabíraly místo už dávno předtím.

Pro zvědavce: po benzínovém Subaru s náhonem na všechny čtyři už máme zase normální diesel. Ford Focus TDCi1.8.

17. listopad

Jsem teď zpátky v Česku a proto denně slyším připomínky toho, že je to právě 20 let od chvíle, kdy zde začal padat starý režim. Za sebe proto říkám: ano, je co slavit.

Pár poznámek přidám. Tak za prvé mi připadá, že spousta lidí, kteří hulákají, že za komunistů bylo líp, zapomíná, že by si v tom starém státě nedovolili ani hlasitě diskutovat o tom, které zřízení je lepší. Svoboda projevu je obrovský pokrok.

Svoboda pohybu je další obrovská změna. Možnost porovnat jak to funguje u nás s tím, jak to vypadá jinde, je k nezaplacení.

Starý režim nám tvrdil, že jsme si všichni rovni, akorát že někteří si byli rovnější. Je težké vysvětlovat Lukášovi, proč se řezník, zelinář a taxikář měli líp než vetšina ostatních, a co byl Tuzex, a proč byl problém sehnat pořádné kolo, a proč se přes noc stály potupné fronty na pořadník na novou Škodovku. Proč režim korumpoval havíře zatímco "pracující inteligence" byla nadávka. Proč byla spousta knih zakázaná. Mně připadá Masarykovo "Nebát se a nekrást." rozhodně lepší, než "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu." Stůjte v řadě, poslouchejte, nevyskakujte a čekejte až vám režim hodí kost. Jestli chcete na vysoikou školu, přihlaste se do SSM (a vyhlížejte vstup do strany).

Co bylo 5 nebo 10 let před námi, se nám před dvaceti lety zdálo strašně daleko. Pořád je spousta práce před námi. I tak to ale stálo za to.

Podzim

Máme tady podzim. V Bay area to znamená, že bazén nevypadá tak lákavě, protože není až takové horko, aby člověk cítil potřebu se zchladit. V práci pak cestou na oběd lidi komentují počasí slovy "To je hrozné, teď abych přemýšlel jestli stačí tričko nebo raději dvě vrstvy."

Před odletem do Prahy budu muset víceméně včechny svoje teplejší věci nechat někde po ruce. Přiletím až večer a na teploty kolem nuly už nejsem zvyklý ani já ani můj šatník.

Prodávám

Blíží se čas odletu, a tak je potřeba se zbavit posledních věcí, které nepovezu do Evropy. Dávám inzeráty na craigslist a postupně se to tu vyprazdňuje. Taky je poznat, že jsme spoustu věcí mohli pořídit levněji. Stačilo trochu počkat na správné inzeráty nebo prodeje. Bohužel, když jsme sem přijeli, tak jsme u některých věcí postrádali odhad, co je dobrá cena a co ne.

Ještě v září jsem prodal sedačku Indům. Musel jsem mu pomoct to naložit a vyložit z trucku půjčeného z U-haul. Bylo mi ho docela líto, zjevně nikdy moc fyzicky nepracoval a dost ho to vyčerpalo. Navíc si hned na úvod rozedřel ruku.

O 14 dní později jsem prodal auto. Na autě jsme tratili obzvlášť hodně díky těm peripetiím, které jsme s ním měli. Na druhou stranu kdybychom zůstali, nebyl by důvod se ho zbavovat. Poslední rok sloužilo už spolehlivě. Auta se tu snadno ocení pomocí Kelly Blue Book. Podle značky, modelu, stáří, výbavy, místa a přibližného stavu se člověk dozví ceny. Kolik může čekat při osobním prodeji, prodeji přes bazar nebo při koupi z bazaru. Protože jsem to chtěl mít rychle z krku, šel jsem s cenou níž. Nejvíc mě ale překvapil přístup Indů, kteří to kupovali - já s tím dojel do servisu kde jim to prohlídli a projeli. Pak chtěli smlouvat, načež jsem je poslal domů (už jsem měl v tu chvíli další tři zájemce). Večer se ozvali, že to berou, a po podpisu převodu jsem jim to odvezl. Koupili staré auto aniž by si do něj třeba jen sedli. Nakonec šek je proplacený a to stačí. Opět jezdím půjčenou Cecilkou.

Nyní probíhá další etapa a na řadě jsou menší věci. Mikrovlnku za deset dolarů si odnesl Egypťan, který přibral ještě větrák. Člověk, který na tenhle inzerát odpověděl dlouhým seznamem otázek má smůlu. Prodej proběhl zhruba takto: "Tamhle je." "OK, funguje?" "Jo." "Něco zvláštního?" "Ne." "Dobrá, však je to jen mikrovlnka." Zájemci o vysavač si nakonec odnesli i kolo (nášlapné pedály jsem si nechal a byli jen rádi) a lampu. Z větších věcí zbývá malá televize, kterou jsem zakoupil potom, co G. s L. odletěli, stojan pod tu televizi. To snad vyřeším během týdne. Stůl, židle by se hodily i na víkend a futon, na kterém spím, jakbysmet. Co se neprodá nebo nerozdá půjde nekompromisně vyhodit a pak už odlet domů. Tady je prima, ale doma je tam, kde je Gabka a Lukáš.

Car show v Los Altos

Ford T - dědeček automobil. V Česku ho člověk moc neuvidí a i proto se mi líbil ze všech aut, které bylo o víkendu v Los Altos k vidění nejvíc. Tohle auto změnilo historii a tenhle kousek vypadal moc hezky.

Jinak mi bylo na přehlídce spíše smutno, protože zatímco loni jsme tu byli všichni tři a ještě dědeček s Věrkou, letos jsem byl sám. Během týdne to tak nevadí a abych se zabavil chodít lézt. O víkendu to bývá horší, taky proto, že jsem hrozně líný něco podniknout.