Zpátky z Havaje

Už jsme doma a máme konečně čas něco napsat a dát na web fotky. Na Hawaii sme se snažili dovolenou si co nejvíce užít a neměli jsme ani chvilku sedět u počítače. Týden je málo a bylo by mnohem lepší strávit tam víc času. Moc se nám líbilo, že jsme stihli spoustu různých věcí a není to dovolená jen o ležení na pláži.

Jeli jsme šnorchlovat na nedaleký ostrůvek Molokini, kde je na korálovém dně spousta ryb, a pak pokračovali o kus dál, abychom si prohlídli mořské želvy. Cesta byla pro Gabku a Lukáše obtížnější, ale snažily se nám ji zpříjemnit velryby, které sem v zimě připlují vyvádět mladé. Výlet na sopku jsem už popisoval a je to docela kontrast. Pak jsme jeli znovu očumovat rybičky, tentokrát z ponorky. A zase jsme cestou koukali na velryby kolem.

Celý čtvrtek nám zabrala cesta do Hana po severním pobřezí ostrova. Na téhle straně hodně prší a cesta je plná zatáček a uzounkých můstků. Odměnou jsou různé vodopády kolem cesty, výhledy a různé jiné věci, které jsme nestihli, protože jsme chtěli dojet za Hana do parku. Tam nám vyšel čas na procházku bambusovým lesem k vodopádu a dole prohlídku pěkné kaskády jezírek. Cestu zpět jsme zpestřili výletem k červené pláži z lávových kamínků. Černé pláže jsme museli vynechat a viděli jsme je jen z dálky. Zpátky jsme ty zatáčky kroutili za tmy (šlo to o něco rychleji, protože Lukáš spal a protijedoucí auty byla poznat podle světel).

V pátek jsme byli zase u vody - to jsme se učili surfovat. Hawaii je pro surfaře ráj a my jsme to museli taky zkusit. Zvládli jsme popojet na malé vlnce a Lukášovi se to tak líbilo, že jsme mu na sobotu naplánovali opakování. To už nejezdil ve skupince, ale sám. Strašně se mu to líbilo a taky z toho byl pořádně unavený. Mezitím ještě Luau - trocha místní tradice. Před odletem jsme stihli kouknout na Iao Valley v kopcích na východní straně ostrova a pak už domů. Víme, že jsou další věci, které by se daly podniknout (např. pamatník v Pearl Harbor, výlet na delfíny a vůbec další ostrovy). I tak jsme hrozně spokojení.

Haleakala

Dneska ráno jsme vstávali o půl čtvrté, abychom stihli východ slunce na nejvyšším místě ostrova. Bylo něco přes dvě hodiny cesty autem a vyjeli jsme do výšky 3055m.n.m., čímž jsme se dostali i nad mraky. Pak jsme chvíli stáli a čekali a zkoušeli foťák a poskakovali, abychom se zahřáli, a v 6:48 svítalo. Moc pěkné.

Pak jsme sjeli o kousek níž a po půlhodinovém odpočinku jsme vyrazili na procházku směrem do kráteru. Ta byla nakonec náročnější než jsme čekali. Sice jen málo přes 8km, ale šešli jsme o 400 metrů níž a pak se zase vraceli po cestě, která se jmenuje "Sliding Sands Trail". Nakonec jsme žízní nepadli, protože jsme měli pití tak akorát, a probrodili se tím pískem/popelem zpět. Tenhle kráter je jiný než Lassen a taky moc pěkný. Pak jsme sjížděli zase zpět spoustou serpentin dolu a koukali ja se krajina mění. Pod mraky už zase bylo zeleno a středem ostrova pofukoval vítr nad poli čehosi, co by mohla být cukrová třtina. Večer Lukáš nemohl být bez pláže a mistní obloha bez duhy a my teď chystáme dospat.

Maui, Hawaii

Včera jsme sem dorazili a celý dnešní den jsme se rozkoukávali. Maui je jeden z Havajských ostrovů a zatím se nám na něm moc líbi. Pro mě něco jako splněný sen. Vlastně těžko říct jestli to byl sen, když si člověk říkal, že by to bylo skvělé se sem podívat, ale přitom si myslel, že se takové věci nestávají. Když mi bylo tolik co je teď Lukášovi a četl jsem jak James Cook objevoval tyhle ostrovy, tak byl problém vycestovat do jakékoliv ciziny. Dnes je to jinak a z Kalifornie je to jen dalších pět hodin letu. Ve škole mají prázdniny a tak my jsme na dovolené.

Fotky budou později. Momentálně opět nestíháme a před námi je docela nabitý program.

Jsem nemehlo

Nastal čas doplnit inkoust do tiskárny. Minule se toho ujala Věrka a celá operace proběhla bez potíží. Tentokrát tu žádný dobrovolník nebyl a tak jsem se do toho musel pustit sám.

Jenomže jsem to zpackal a inkoust jsem rozlil. Pochopitelně černou náplň, které je nejvíc. V mžiku toho byl plný stůl, steklo mi to na kalhoty, na židli, rozprsklo se to na koberec. Prostě pěkné nadělení. Takže jsem uklízel a zachraňoval co se dalo a snažil to nadělení neroznést dál do kuchyně, na další části oděvu apod. To jsem zvědav, co uslyšíme, až se odsud budeme jednou stěhovat. Koberec sice nebyl nic moc už předtím, ale teď je to dílo. Je takový kropenatý. S barevnými lahvičkami jsme si dával mnohem větší pozor. Příště se z toho zkusím vyvlíknout nebo to snad půjdu dělat před barák. Holt je to hardwarový problém a vůbec jsem se neměl snažit to řešit.

Geocaching

Objevili jsme novou zábavu - geocaching. V podstatě je to povedená lest, díky které je s námi Lukáš ochotný jít na procházku. Před cestou najdeme na internetu a nahrajeme do GPS-ky souřadnice a ty pak po cestě hledáme. Když máme štěstí najdeme malou krabičku nebo ještě menší geocache. Pak se můžeme podepsat, máme radost, že jsme našli, a jdeme (hledat) dál.

V našem okolí jich mapa ukazuje spoustu. Ty, co jsou přímo v civilizaci, jsou obvykle menší, aby je nenašli ti, co je nehledají. Jindy jsou k vidění i větší, ve kterých pak jsou i drobnosti na výměnu. Nebo se dojde někam, kde je potřeba vyřešit nějakou hádanku, a teprve ta nás zavede k cíli. Lukáše ale stejně nejvíc baví hrát si s hodinkami a najít místo a potom dohledávat. Na začátku to bylo težké, protože jsme nevěděli, co přesně hledat. Teď už trochu tušíme. Snad se teda bude dařit čím dál líp.

Lukáš je zase o rok starší

Dneska je 21. ledna a tak jsem vzpomínala, jak jsme před 11 lety vyjížděli ráno do porodnice. Zdá se, jako by to bylo včera, když jsme si o týden později přivezli domů malý uzlíček. A už je to zatím velký kluk, který dneska oslavil jedenácté narozeniny.

V poslední době se s Lukáškem trochu zlobíme. I tak jsem nafoukla balónky, koupila dort a svíčky a zabalila alespoň pár drobností, protože tak hodný, aby dostal vysněné auto na dálkové ovládání, skutečně nebyl. Lukášek je vlastně dost skromný, z chybějícího auta si moc nedělal (tudíž výchovný efekt veškerý žádný) a opravdu se radoval z pár maličkostí, které dostal. Ale možná, když bude chvíli sekat dobrotu a jeho vysvědčení bude alespoň tak hezké jako v prvním trimestru, se auta ještě dočká.

Cyklistika podruhé

 Ještě jeden příspěvěk o kolech a už s tím dám na chvíli pokoj. Je víkend a tak jsme vyrazili všichni tři a přibalil jsem i foťák ať se můžeme pochlubit. Počasí jak stvořené, zkrátka paráda.