NHL

Hokejové mistrovství světa mi letos uniklo, prestože se hrálo v Kanadě. Prostě to v televizi nedávali. Pro lidi tady, je to turnaj pro ty, co vypadnou ze hry o Stanley Cup.

A Stanley Cup už pro místní zajímavý je. A tak běží i domácí nabídce programů. (Máme druhou nejmenší sadu programů, ať je tam nějaký sport a něco pro děti. V podstatě 50 kanálů volovin - jaký pokrok od 80. let, kdy Pink Floyd zpívali "13 channels of shits to choose from".) Po pravdě jsem až doteď viděl v podstatě jen západní konferenci. Zápasy na východě běží obvykle od čtyř a to je šílené, koukat denně od čtyř do devítí na hokej. Sledoval jsem San José a vůbec se nedivím Hadamczykovi, že chtěl na soupisku Michálka. Ovšem koukat na jejich zápasy mi přijde nervy. Ten tým umí vytvořit obrovský tlak a vyrábět šance. Bohužel tohle umí jen v určitých úsecích zápasů a 60 minut se takhle hrát nedá. Pak mají naprosto hluchá místa, která typicky končí zcela zmatenou hrou ve své obranné třetině a často i gólem. Na druhou stranu mají nejlepší třetí třetinu v celé soutěži a umí otáčet zápasy. Jejich druhá série s Dallasem, kde vypadli, byla neobvyklá tím, že nikdo nevyhrál zápas, ve kterém dal první gól.

Dallas se mi moc nelíbí. Je to takový americký tým. Moc kombinace tam není, spíše nahodit a tlačit se do brány. Občas nějaká přetlačovaná nebo bitka.

Detroit je jiné kafe. Když teď porovnávali jejich třetí třetiny s Pittsburghem, tak se zdálo, že jsou mnohem horší. Jenže to ve vetšině zápasů je koukání, jak se soupeř lopotí něco udělat s nepříznivým stavem, a Detroit čeká na příležitost ke zvýšení náskoku. Spousta zkušeností, hrají s přehledem a většinou je problém je odstavit od puku. Takže ten puk často podrží a počkají na pořádnou nahrávku. K tomu, jak to hrají takhle profesorsky, navíc pravidelně a obvykle docela regulérně někoho zmastí. Je mnhem jednoduchší sestříhat šoty, jak hráči Pittsburghu lítají k zemi, než jak se dostávají do šancí. Hudler hraje pěkně, bývá vidět na přesilovkách, kde má dost prostoru a často se to hraje přes něj. Česká média neustále melou o Haškovi, ale ten prostě začátek nezvládl a má prakticky po sezóně. Osgood chytá dobře a basta. Vadí mi na něm akorát, že je hrozný simulant.

Doufám, že Tučňáci něco doma zahrají. Jinak to skončí nudným výpraskem.

Indiana Jones 4

Je to radost dělat ve firmě jako je Google. Poslední mimořádnost, kterou naši šéfové vymysleli, byla hromada lístků pro zaměstnance na premiéru nového dílu Indiana Jonese. Takovou věc by bylo škoda si nechat ujít a tak jsem sebral dva lístky a mohli jsme se těšit. Problém byl, kdo se vlastně měl těšit, protože jsme museli vyřešit, kdo půjde. Nakonec se rozhodl Lukáš a Černý Petr zůstal Gabce. Budeme jí to muset někdy vynahradit.

Film byl pěkný - Indiana je už dědek, ale film je podobný jako ty předtím. Trochu to vypadá, že ze Spielberga buda na stará kolena další Däniken. Zápletka s ruskými agenty je slušná. Lukáš rozdýchal mravence i rozpadající se mumii. Až si to půjčíme na DVD, tak pochytíme i pár dalších vtipů, co nám zatím utekly.

Pokud někoho baví chodit do kina, tak na tohle klidně jděte. Mimochodem: lístek tu stojí necelých $9, což je při současném kurzu míň, než spousta kin v ČR.

Garmin Forerunner

Mám novou hračku. Při pravidelné výprodejové akci, kterou REI dělá každý rok jsem si pořídil Garmin Forerunner 305. Jsou to trochu přerostlé hodinky. Tak velké, že se do nich vejde GPS. Kromě toho je k tomu pás na snímání tepové frekvence a přibrali jsme i sensor na kolo na měření rychlosti a frekvence šlapání.

První výsledky jsou na motionbased.com. Prostě to měří a po připojení k počítači se stáhnou data do nainstalované aplikace anebo na web (plugin pro Windows a snad pro Mac, z Linuxu lze uploadovat soubor). Výškoměr asi trochu kecá, jinak to je OK. Funkcí to má spoustu. Skoro ze zdá, že je vhodné si přečíst návod. Nastavení pro běhání i pro kolo zvlášť. Až 4 informace na displeji. Tréninky sestavené na počítači. Grafy (rychlost, vzdálenost, čas, tep, nadm. výška, ...). Export do Google Maps či Google Earth.

Takové moje předčasné narozeniny.

Mapy Google česky

Česky mluvících lidí není v Google mnoho a zvláště pak jich není moc v Mountain View. Abychom se neztratili, máme svůj mailing list, na kterém si můžeme poradit nebo pomoct. Nedávno začala akce "hledá se hlas" pro několik klipů o Google Maps, které se právě lokalizovaly pro ČR. A protože se natáčelo právě v Mountain View, konkurence se zmenšila a dostal jsem šanci, dělat něco jiného než obvykle.



V kalendáři mi přibyla hodina pro natáčení a v mailu skripty s tím, co budu povídat. Nahrávalo se v profesionálním studiu. Pomohlo, že na moje povídání dohlížela Mariana. Kluci sice vyrábění videí rozumí, ale česky neumí, a tak dávala pozor, jestli mluvím normálně, jestli v textu nejsou kraviny, a dávala mi rady, co se musí opravit. Já se mezitím snažil. Zavřeli mě do malé, temné nahrávací komůrky. Na uši jsem nasadil sluchátka, ať slyším rady, pustil lampičku, ať vidím, co mám povídat, a pak se soustředil na povídání. Nakonec to zabralo přes dvě hodiny, protože některé kousky jsme nahrávali na několikrát, něco jsme předělali, a pak jsme poslouchali a vybírali, co je správně a co blbě.



Oznámení o spuštění českých map je dostupné na českém blogu Google.

Gabka
Mě od začátku přišlo legrační, že si vybrali Radima. Ale moc jsem mu to přála, zvlášť když jsem viděla, jakou z toho má radost. A výsledek mě příjemně překvapil. Je to fakt Radimův hlas a je na něm vidět, že určitě není školený mluvčí, ale namluvené je to hezky. Hned jsem to taky poslala zkritizovat Šťastlivkám. Holky psaly zpátky, že je to super a Radim vypadal, že ho chvála opravdu těší.

Junior Olympics

Na tento víkend jsme nic velkého neplánovali, protože místní "school district" pořádal olympiádu (Junior Olympics). Nakonec Lukáš je momentálně jediný, kdo je u nás doma schopný něco podnikat. Gabka má nějakou nepříjemnou rýmu a já chromé koleno, které se jen pomalu vzpamatovává z úterního šoku.

Ve škole už pár týdnů poctivě trénovali a Lukáš se nakonec rozhodl závodit ve skoku do dálky (z místa), běhu na 75 yardů a házení softballem. V Česku se obvykle háže něčím, co se vyskytuje jen u tělocvikáře v kabinetu, protože kriket je fakt divná hra, kterou nikdo nehraje. Tady je softball normální a tak hážou něčím, co všichni znají. Další disciplíny jsou například běh na 1 míli. To se L. zdálo moc a vybral si raději kratší vzdálenost a pro jistotu bez překážek. Taky se tu háže na koš, skáče přes švihadlo, dělají shyby.

Jako obvykle, celá akce se pořádá s co největší pompou. Soutěží 4., 5. a 6. ročník 6 škol z Los Altos a Mountain View proti sobě. K slavnostnímu zahájení hraje orchestr složený z dětí. Trubky, bubny, flétny, pozouny, saxofony. Každá škola si nechala vyrobit trička - Covington Coyotes jsou oranžoví, další barvy jsou tyrksová, dvě zelené, modrá, červená. Nástup je s americkou a olympijsou vlajkou, pak přijdou postupně školy vedené principálem (jak tady říkaji řediteli) a pochopitelně nesmí chybět maskot školy - coyote, eagle, bobcat, lion, stinger and bear. Potom ještě kolečko s pochodní, kde se vystřídá ve štafetě každá škola (tohle bez protestů narozdíl od atrakce v San Francisku). Spousta dobrovolíků se na tom podílela a podílí už dlouho dopředu. Do toho všeho pražilo sluníčko a tak jsme rádi za krém s fakorem 50.

Lukáš sice nic nevyhrál, ale několikrát zajásal, když vyhrála jeho škola. Nejlíp mu asi šlo házení a celkově to bylo prima dopoledne.

Smolné časy

Jak už jsme psali, auto bylo rozbité. Starý motor je na fotce. V zásadě se dá říct, že jsme paka, a že za blbost se platí. Teď si budeme dávat více pozor. Jednak proto, že máme ponaučení, a taky proto, že v autě je teď jiný motor, a vlastně nevíme, jak se bude chovat. Jak často bude třeba dolívat olej nebo třeba vodu (s tou už to vypadalo dobře). Jakou to teď bude mít spotřebu taky těžko hádat, ale to jaksi není největší položka v našich nákladech na provoz auta. Bohužel. A to ani při současném dramatickém růstu cen benzínu, který stál po našem příletu těsně přes 3 dolary za galon (občas i méně). Teď je standardní cena kolem 4 dolarů. Sám pamatuju taky tak 2,40 před pár léty, o pamětnících ani nemluvě.

Bohužel toto nebyla jediná pakárna, co nás potkala v poslední době na cestách. Včera se mi dostalo názorné ukázky toho, co je "right hooking". Jedu si v pruhu pro cyklisty, na křižovatce naskočí zelená a tak ani nezpomaluju, jenže hloupá ženská přede mnou hned za křižovatkou začla točit na pumpu skrz ten můj pruh. Naštěstí jsem to opřený o její dveře nějak ubrzdil, ale odnesl jsem si naražené koleno o řidítka. Momentálně jezdím na kole dál, ale není to žádná radost, doufám, že je to jen modřina a bude to potřebovat jen pár dní. Pro zvědavce - bylo to na Shoreline hned za Middlefield.

Příště už to snad bude zase veselejší.

Domácí pomocník

Máme doma novou hračku. Jmenuje se iRobot Roomba a je to vysavač. Taková malá potvůrka, kterou necháme nabít a pak ji jen pustíme ať si jezdí po bytě a vysává. Ona pak začne opravdu jezdit sem a tam, my jí necháme spoustu času, a tak projezdí nakonec celý kus bytu, kam ji vypustíme. Je to jako malé domácí zvířátko, co se toulá po bytě.

Učíme se, jak to vlastně udělat, aby to vysávalo co nejlíp. Při prvním pokusu vysavač utekl z obýváku do jídelny, kde se mu moc líbilo zamotávat se mezi židlemi a zase se odtamtud dostávat na volnější plochu. Když se osvobodil, vetšinou zamířil do kychyně. A pak obvykle zase dokola. Nakonec ale našel i cestu zpět do obýváku a chvíli bojoval i tam. Příště raději židle zvedneme na stůl a podumáme jak nastavit hranici, kam už nemá lézt. To se dělá takovou krabičkou, která vysílá signál, že dál už je zakázáno (mj. se to hodí třeba u schodiště dolů).



Další lumpárna je podstavec psacího stolu, na který umí najet a chvílí sebou škube, aby sjel dolu. Mám podezření, že přitom úspěšně ztratí orientaci a pokračuje dál zcela náhodně. Na druhou stranu robot šikovně umí jet podél zdi a obvykle stihne zpomalit, než dojede ke zdi nebo kusu nábytku, o který se zastaví a otočí.

Celkově je to šikovné. Můžeme to pustit, když jdeme na procházku, a ani to není taková otrava jako normální vysávání. Taky se k tomu prodává "dock station", kam to umí zaparkovat, když dochází baterka nebo když je hotovo. Tu si asi pořídíme. Samozřejmě jsem za tuhle koupi nejvíc loboval já, protože vysávání je moje domácí práce. Koneckonců o žádné krabičce, co umí sama žehlit, nevím. Dodatek: kdybych věděl, že nás čeká zásadní investice do auta, tak jsme dál vysávali starým vysavačem.