Německo podruhé

Nic nestíhám a trávím pracovní část týdne v Mnichově a víkendy doma v Česku. Pravidelně poslouchám od Lukáše, že to není ono, když jsem pořád pryč, a sám jsem z toho otrávený, že v týdnu akorát chodím do práce a přespávat. O víkendu se pak zbytek života dohání těžko.

Cestování je relativně nejmenší problém. Do Mnichova se z našeho konce Prahy dá dojet tak za 3 a čtvrt hodiny. Pokud člověk dělá více zastávek tak se to o něco prodlouží. Když je někde "Stau" tak pochopitelně taky, ale zatím jsem měl celkem štěstí.

Horší je to s bydlením. V Mnichově je nehorázně draho a moje trable s bydlením jsou asi jedním z důvodů, proč jsem docela rozčarovaný. Momentální podnájem je skoro holobyt za 590EUR, ve kterém měl aspoň fungovat internet, leč nefunguje. Smlouva je cár papíru, který obsahuje nesmyslné věty a hromadu přepisování. Drobné opravy v bytě byly všechny na dlouho. Domácí delegoval na komunikaci se mnou člověka, o kterém řekl, že umí anglicky, ale on neumí. Občas naštěstí přišel jiný člověk, se kterým jsem se aspoň domluvil polsky. Internet nefunguje doteď a protože jsem řekl, že 15. končím tak jsem odmítl trávit celý den čekáním na kohosi z Deutsche Telekom, kdo by to mohl spravit (minule ten člověk nedorazil nebo se neobtěžoval volat, když nenašel jmenovku, protože domovník odmítl zařídit cedulku na zvonek, prý mu to domácí nezaplatí). Kecy o nepružném telekomu a pak vidět, jak přezíravě koukají na celý bývalý východní blok.

Účet v Deutsche Bank stojí 5EUR měsíčně. Alespoň, že má anglický internet banking. Mít tady web v angličtině je pro většinu institucí v této světové velmoci zbytečné. Když jsem účet zakládal, ptal jsem se, jestli mi vydají platební kartu, která bude normálně fungovat i v ČR bez dalších poplatků. Kývali, že jo, a vydali mi cosi, čím si můžu vybrat peníze z jejich bankomatu anebo zaplatit v automatu na cigára a jízdenky. Nakonec jsem z nich vyrazil Maestro, kterou se dá v Česku platit. Platit s ní na internetu asi nepůjde, Amazon.de mi nabízel napsat přímo číslo účtu. Nakonec jsem raději platit americkou kreditkou - amazon taky neumím přesvedčit ať se se mnou baví anglicky.

Už mám zdravotní pojištění, ale zatím mi nedokázali poslat lejstro, se kterým bych mohl k doktorovi v ČR. Několikrát jsem to marně urgoval. Vivat EU.

Mám jednu SIM kartu v Německu (za 10EUR mám 1GB datových přenosů) a druhou v ČR. Neznám řešení s jednou kartou, kde by fungoval data roaming za rozumnou cenu. Upřímně řečeno nevím ani jak pořídit rozumný tarif třeba jen v ČR pro mě a Gabku s daty a pro Lukáše. Jinak je ale Nexus ONE prima telefon.

Naběháno mám letos 2x3.5km, na kole 0km, plavat jsem ještě od návratu z Ameriky nebyl, i když jsem se na to těšil. Abych to trochu spravil, zítra snad vyrazím lézt. Asi někde dělám chybu, práce mě sice baví, jenže když jsem v M. tak nedělám vůbec nic jiného. OK, budu to muset vyřešit.

Šeky v Česku

Poněkud opožděně přidávám, co jsem napsal během ledna. Penízy nakonec po 6 týdnech dorazily.

Před časem jsme psali o tom, jak jsme si zvykali na používání šeků v Americe. Poslední legrace, která nás s šeky zatím potkala, bylo proplacení v bance v ČR. Chceme se totiž dostat k penízkům, která nám vrátila realitka z depozitu, když jsme vyklidili náš podnájem v Los Altos.

Šek nám přišel poštou do Prahy, dokonce se nám vrátila rozumná část té kauce, a 17. prosince jsme navštívili banku se slovy "Chceme proplatit šek." Strávili jsme asi 15 minut u přepážky a teď čekáme. Už jsme znejistěli a Gabka nyní zjistila, že prý se peníze objeví 25. ledna. Uff.

Samozřejmě jsme se nečemu takovému chtěli vyhnout, pokus přesvědčit americkou stranu aby ty peníze převedli bezhotovostně ale nevyšel. Odmítli to poslat do ČR (to pochopím), ale prohlásili, že ani na náš americký účet nám to nejsou ochotni poslat.

Německo

Nové příspěvky teď nepřibývají, protože nestíhám. Zvykám si na kočovný život, kdy během týdne jsem v Mnichově, abych mohl chodit do práce, a o víkendu jsme společně doma. Už jsem snad vyřídil všechny základní nutnosti potřebné k přežití v novém prostředí a mohl bych snad mít trochu víc času. Pak snad přibudou i nějaké příspěvky a fotky z Mnichova.

Možná bych ale udělal líp, kdybych se učil německy. Nezanedbatelné procento lidí sice mluví aspoň trochu anglicky, ale např. spousta webů si myslí, že němčina je světový jazyk, a není potřeba ji překládat do angličtiny. Tak s tím bojuju.

Stavíme letadla

Lukášův oblíbený pořad v televizi jsou "Letečtí stíhači v boji". A protože tatínek v jeho letech doma lepil plastikové modely, je čas, aby si taky zkusil něco slepit. Několik kitů už pro tento účel leželo dávno v krabici. Dneska jsme je vytáhli a pustili se do díla. Lepidlo, pilníčky, skalpel, kleštičky a pod. pomůcky stále ještě máme.

Samozřejmě nestavíme jen tak něco - Spitfire Mk.V je kus letecké historie. Pamatuju si, že můj první model byl L29-Delfín (to je zase česká historie, která ovšem byla k vidění i v Salinas), zatímco můj taťka skládal Lavočkin La-7. V práci mu ho pak někdo nastříkal a díky téhle barevné úpravě jsem se pak léta snažil než se mi povedlo vyrobit něco srovnatelného.

Cesta do Mnichova

Minulý týden jsme vyrazili do Mnichova. Já už ve středu ráno, protože hlavně jsem jel pracovně, ať ten šok, až tam budu od nového roku pobývat pravidelně, není tak veliký. Gabka s Lukášem potom dorazili v pátek večer.

Díky šikovnému plánování jsem ve čtvrtek stihl Vánoční oslavu s curlingem. To bylo příjemné po těch několika týdnech práce v osamění z domova. V pátek se mi podařilo vyřídit jakési papíry na KRV - úřad, kde je potřeba se přihlásit k pobytu a nechat si vystavit pár dalších papíru. Popravdě ani nevím, co jsou ty papíry zač. Nechal jsem si v práci vysvětlit kam jít a co jim dát a pak to neuvěřitelně zafungovalo a odnesl jsem si, co jsem potřeboval napoprvé. A to jsem jim německy dokázal říct tak akorát "Dobrý den.", "Nerozumím." a "Nashledanou."

Gabka s Lukášem si v sobotu byli prohlídnout město, zatímco já se snažil vzpamatovat z nachlazení. Zdá se, že se jim celkem líbilo. Lukáš remcal, že ho chození nebaví. Odměnil se za útrapy malou stavebnicí letadla a přemýšlel jak to udělat, aby se domluvil. Po zkušenosti z Kalifornie už neřeší problém jestli se má ten jazyk naučit. Zajímá ho jak, protože ve škole má zatím jen jeden cizí jazyk a to je angličtina a my mu zatím s nemčinou moc nepomůžem.

Fíkus v garáži

Tak jsme zase mobilní. Pořídili jsme auto a ono se nám málem nevešlo do garáže. Díky našim proklatě úzkým vratům, je třeba tam nacouvat velmi opatrně a cestou sklopit zrcátko. Čím víc jsme odvykli couvání a parkování v Americe, tím opatrněji je třeba tam jet. Starý Peugeot 405 byl skoro stejně velký, takže si asi zvyknem. Teď si to pro jistotu komplikujeme hromadami krabic a jinými věcmi (především koly), které vyplňují místo v garáži. Část těch krabic tam nepotřebně leží od chvíle, kdy jsme je sbalili před cestou do Kalifornie. Další přibyly po návratu a už tři měsíce se vystačíme bez nich. A pochopitelně jen tam i hromádka věcí, které takhle zabíraly místo už dávno předtím.

Pro zvědavce: po benzínovém Subaru s náhonem na všechny čtyři už máme zase normální diesel. Ford Focus TDCi1.8.

17. listopad

Jsem teď zpátky v Česku a proto denně slyším připomínky toho, že je to právě 20 let od chvíle, kdy zde začal padat starý režim. Za sebe proto říkám: ano, je co slavit.

Pár poznámek přidám. Tak za prvé mi připadá, že spousta lidí, kteří hulákají, že za komunistů bylo líp, zapomíná, že by si v tom starém státě nedovolili ani hlasitě diskutovat o tom, které zřízení je lepší. Svoboda projevu je obrovský pokrok.

Svoboda pohybu je další obrovská změna. Možnost porovnat jak to funguje u nás s tím, jak to vypadá jinde, je k nezaplacení.

Starý režim nám tvrdil, že jsme si všichni rovni, akorát že někteří si byli rovnější. Je težké vysvětlovat Lukášovi, proč se řezník, zelinář a taxikář měli líp než vetšina ostatních, a co byl Tuzex, a proč byl problém sehnat pořádné kolo, a proč se přes noc stály potupné fronty na pořadník na novou Škodovku. Proč režim korumpoval havíře zatímco "pracující inteligence" byla nadávka. Proč byla spousta knih zakázaná. Mně připadá Masarykovo "Nebát se a nekrást." rozhodně lepší, než "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu." Stůjte v řadě, poslouchejte, nevyskakujte a čekejte až vám režim hodí kost. Jestli chcete na vysoikou školu, přihlaste se do SSM (a vyhlížejte vstup do strany).

Co bylo 5 nebo 10 let před námi, se nám před dvaceti lety zdálo strašně daleko. Pořád je spousta práce před námi. I tak to ale stálo za to.