Lukášův Science Fair Project

 Jeden z velkých projektů, které Lukáš dělal do školy, vypadal takhle. Měřil, počítal, připravoval, na počítači psal co dělat a vyráběl grafy a pak lepil až byl výsledek hotov.

Dneska jsme se byli podívat ve škole, kde jsou vystavené všechny projekty. Páťáci a starší projekt dělat museli, mladší mohli. Spousta různých experimentů a bylo to pěkné. Je to jeden z těch viditelných rozdílů mezi českou školou a místní. Tady se dělá spousta věcí, které trvají třeba několik měsíců, a na konci se prezentují pro třídu a podívat se obvykle může celá škola i rodiče.

Bruslení

Víkend po dovolené bylo nutno trochu pohnout hlavně s Lukynovými školními povinostmi, jak českými tak americkými. Denně poctivě napíšeme diktát, uděláme slovní rozbor, vypočítáme pár příkladů nebo si povykládáme o české historii - přijímací zkoušky se rychle blíží.

Taky se Lukáškovi krátí doba, kterou má na vypracování školního projektu ze "science" (věda). Od páté třídy výš si každý student vybere "vědecký" problém, který musí "odzkoumat" a poté odprezentovat před spolužáky. Lukáš s Radimem vymysleli projekt, kdy bude L. zkoumat, jak daleko dojede na kole na různé převody na předem daný počet šlápnutí. A tak jsme v sobotu vyrazili na nedaleké parkoviště jednoho z místních kostelů, které v tu dobu bylo zcela prázdné, a Lukáš poctivě mnohokrát odšlapal a napočítal do 100.

V neděli se rapidně pokazilo počasí a od rána pršelo a lilo. A tak nám přišel fajn nápad Hrochů návštívit místní zimní stadión a zkusit, jak nám půjde bruslení. My s Radimem jsme sice kdysi na bruslích stáli, ale je už to celá řádka let, a pro Lukáše to byla premiéra. Taky byl ze začátku dost překvapený, že to nejde vůbec tak jednoduše, jak to na první pohled vypadá. Ale na to, že na bruslích stál dneska poprvé, tak po hodině a půl už mu to celkem hezky jelo. Nesměla jsem ho ale pochválit, to ho většinou rozhodilo tak, že sebou hezky mrskl. Jednou tak škaredě, že si bolestivě narazil koleno a ještě večer významně kulhal. Ale tvrdil, že to byla vydařená akce a že by ji rád zopakoval :-).

Zpátky z Havaje

Už jsme doma a máme konečně čas něco napsat a dát na web fotky. Na Hawaii sme se snažili dovolenou si co nejvíce užít a neměli jsme ani chvilku sedět u počítače. Týden je málo a bylo by mnohem lepší strávit tam víc času. Moc se nám líbilo, že jsme stihli spoustu různých věcí a není to dovolená jen o ležení na pláži.

Jeli jsme šnorchlovat na nedaleký ostrůvek Molokini, kde je na korálovém dně spousta ryb, a pak pokračovali o kus dál, abychom si prohlídli mořské želvy. Cesta byla pro Gabku a Lukáše obtížnější, ale snažily se nám ji zpříjemnit velryby, které sem v zimě připlují vyvádět mladé. Výlet na sopku jsem už popisoval a je to docela kontrast. Pak jsme jeli znovu očumovat rybičky, tentokrát z ponorky. A zase jsme cestou koukali na velryby kolem.

Celý čtvrtek nám zabrala cesta do Hana po severním pobřezí ostrova. Na téhle straně hodně prší a cesta je plná zatáček a uzounkých můstků. Odměnou jsou různé vodopády kolem cesty, výhledy a různé jiné věci, které jsme nestihli, protože jsme chtěli dojet za Hana do parku. Tam nám vyšel čas na procházku bambusovým lesem k vodopádu a dole prohlídku pěkné kaskády jezírek. Cestu zpět jsme zpestřili výletem k červené pláži z lávových kamínků. Černé pláže jsme museli vynechat a viděli jsme je jen z dálky. Zpátky jsme ty zatáčky kroutili za tmy (šlo to o něco rychleji, protože Lukáš spal a protijedoucí auty byla poznat podle světel).

V pátek jsme byli zase u vody - to jsme se učili surfovat. Hawaii je pro surfaře ráj a my jsme to museli taky zkusit. Zvládli jsme popojet na malé vlnce a Lukášovi se to tak líbilo, že jsme mu na sobotu naplánovali opakování. To už nejezdil ve skupince, ale sám. Strašně se mu to líbilo a taky z toho byl pořádně unavený. Mezitím ještě Luau - trocha místní tradice. Před odletem jsme stihli kouknout na Iao Valley v kopcích na východní straně ostrova a pak už domů. Víme, že jsou další věci, které by se daly podniknout (např. pamatník v Pearl Harbor, výlet na delfíny a vůbec další ostrovy). I tak jsme hrozně spokojení.

Haleakala

Dneska ráno jsme vstávali o půl čtvrté, abychom stihli východ slunce na nejvyšším místě ostrova. Bylo něco přes dvě hodiny cesty autem a vyjeli jsme do výšky 3055m.n.m., čímž jsme se dostali i nad mraky. Pak jsme chvíli stáli a čekali a zkoušeli foťák a poskakovali, abychom se zahřáli, a v 6:48 svítalo. Moc pěkné.

Pak jsme sjeli o kousek níž a po půlhodinovém odpočinku jsme vyrazili na procházku směrem do kráteru. Ta byla nakonec náročnější než jsme čekali. Sice jen málo přes 8km, ale šešli jsme o 400 metrů níž a pak se zase vraceli po cestě, která se jmenuje "Sliding Sands Trail". Nakonec jsme žízní nepadli, protože jsme měli pití tak akorát, a probrodili se tím pískem/popelem zpět. Tenhle kráter je jiný než Lassen a taky moc pěkný. Pak jsme sjížděli zase zpět spoustou serpentin dolu a koukali ja se krajina mění. Pod mraky už zase bylo zeleno a středem ostrova pofukoval vítr nad poli čehosi, co by mohla být cukrová třtina. Večer Lukáš nemohl být bez pláže a mistní obloha bez duhy a my teď chystáme dospat.

Maui, Hawaii

Včera jsme sem dorazili a celý dnešní den jsme se rozkoukávali. Maui je jeden z Havajských ostrovů a zatím se nám na něm moc líbi. Pro mě něco jako splněný sen. Vlastně těžko říct jestli to byl sen, když si člověk říkal, že by to bylo skvělé se sem podívat, ale přitom si myslel, že se takové věci nestávají. Když mi bylo tolik co je teď Lukášovi a četl jsem jak James Cook objevoval tyhle ostrovy, tak byl problém vycestovat do jakékoliv ciziny. Dnes je to jinak a z Kalifornie je to jen dalších pět hodin letu. Ve škole mají prázdniny a tak my jsme na dovolené.

Fotky budou později. Momentálně opět nestíháme a před námi je docela nabitý program.

Jsem nemehlo

Nastal čas doplnit inkoust do tiskárny. Minule se toho ujala Věrka a celá operace proběhla bez potíží. Tentokrát tu žádný dobrovolník nebyl a tak jsem se do toho musel pustit sám.

Jenomže jsem to zpackal a inkoust jsem rozlil. Pochopitelně černou náplň, které je nejvíc. V mžiku toho byl plný stůl, steklo mi to na kalhoty, na židli, rozprsklo se to na koberec. Prostě pěkné nadělení. Takže jsem uklízel a zachraňoval co se dalo a snažil to nadělení neroznést dál do kuchyně, na další části oděvu apod. To jsem zvědav, co uslyšíme, až se odsud budeme jednou stěhovat. Koberec sice nebyl nic moc už předtím, ale teď je to dílo. Je takový kropenatý. S barevnými lahvičkami jsme si dával mnohem větší pozor. Příště se z toho zkusím vyvlíknout nebo to snad půjdu dělat před barák. Holt je to hardwarový problém a vůbec jsem se neměl snažit to řešit.

Geocaching

Objevili jsme novou zábavu - geocaching. V podstatě je to povedená lest, díky které je s námi Lukáš ochotný jít na procházku. Před cestou najdeme na internetu a nahrajeme do GPS-ky souřadnice a ty pak po cestě hledáme. Když máme štěstí najdeme malou krabičku nebo ještě menší geocache. Pak se můžeme podepsat, máme radost, že jsme našli, a jdeme (hledat) dál.

V našem okolí jich mapa ukazuje spoustu. Ty, co jsou přímo v civilizaci, jsou obvykle menší, aby je nenašli ti, co je nehledají. Jindy jsou k vidění i větší, ve kterých pak jsou i drobnosti na výměnu. Nebo se dojde někam, kde je potřeba vyřešit nějakou hádanku, a teprve ta nás zavede k cíli. Lukáše ale stejně nejvíc baví hrát si s hodinkami a najít místo a potom dohledávat. Na začátku to bylo težké, protože jsme nevěděli, co přesně hledat. Teď už trochu tušíme. Snad se teda bude dařit čím dál líp.