Další týden

Pomalu končí druhý říjnový (a tedy i můj pracovní) týden. Podařilo se mi během něj dvakrát jet do práce na kole. Podruhé jsem to vzal zpět přes obchod se sportovním zbožím, kde jsem v rychlosti popadl přední světlo. To je nutnost, protože tma je teď už chvíli před sedmou. Naštěstí kolo mezitím nikdo neukradl. Stejně mi chybí např. zámek (cestuje lodí). Chybějící pumpičku jsem vyřešil v sobotu. Během vybírání si v Off Ramp Lukáš stihl vyměnit několik vět s prodavačem.

V pátek pršelo a tak jsem konečně vyrazil vláčkem a od vlaku autobusem, který zdarma vozí zaměstnance Googlu a Alzy. Vlak je pomalý a rychle bude nudný, tomu jak hlásili jména stanic jsem spíš nerozuměl (v CALTRAINu byli lepší). Autobus jsem našel a nic zvláštního se o něm říct nedá (já tvrdím, že vypadá jako autobus pohřební služby, protože je celý černý - Gabka; tenhle byl zrovna bílý, ale je pravda, že některé jezdí černé - Radim). Ve výsledku to funguje. Jen musí mít člověk drobáky na lístek (automat říká: žádné bankovky) a cesta dlouho trvá (víc než hodinu).

V práci se náš tým přestěhoval do jiné budovy. Stěhování je prý oblíbená kratochvíle, a proto se koná často. OK, firma rychle roste, a proto se týmy často přesunují, aby se vešly. Díky tomu jsme se s Gabkou nemohli najít, když pro mě v pátek odpoledne přijela. Hned v sobotu jsme zareagovali a koupili místní předplacené karty do mobilního telefonu, ať jsme příště na drátě. Celkově jsme v sobotu nic moc nepodnikali. Dopoledne bylo pěkně, Gabka vařila a my s Lukáškem jsme šli ven běhat. A odpoledne, když jsme zařídili karty v AT&T a pumpičku na kolo, jsme si byli prohlédnout v Santa Claře městský park a Lukášek si pohrál na dětském hřišti.

Gabka: Neděle je o něco zajímavější. Tentokrát autem jsme vyrazili na sever a přes San Francisco jsme projeli na druhou stranu Golden Gate, a protože ne všichni jsme ho zatím viděli zblízka, zastavili jsme a vrátili se pěšky na procházku. Bohužel skoro celý most tonul v husté mlze a od oceánu dost foukalo, a tak nedošel Radim s Lukáškem ani do třetiny. Já jsem se probojovala (s cílem získání lepší fotky) přesně do poloviny, ale ten den mi počasí prostě nepřálo.

Další cíl byl maják Point Bonita a nedaleké opevnění. To se Lukášovi líbilo. (Asi nejzajímavější byla mapa s hloupkou vody pod Golden Gate a zobrazením všech ztroskotaných lodí). Cestou zpět jsme udělali malé občerstvení (opravdu bylo jen malé, měli jsme pak brzo znova hlad) a projeli jsme kolem Golden Gate Park k moři. Tam jsme se chvíli poflakovali po pláži, okoukli Dutch Windmill (větrný mlýn) a pak vyrazili domů. Cestou zpátky Lukyno jako obvykle usnul a doma jsme odečetli 120 mil (cca 190 km) natočených při celkem malém výletě.

Pár novinek posledního týdne: teď už máme platební karty. Gabka svou aktivovala, já ne, protože tam mám zkomolené jméno (KUBACHI) a budu je muset popohnat, ať to vystaví pořádně. V bance se tvářili, že když na tom trvám, tak to udělají, ale jinak by to normálně fungovalo. Převedli jsme nějaké peníze z Čech (trochu se nám ulevilo, když fakt dorazily a my je na své stránce Bank of Amerika opravdu viděli připsané), ať máme jak zaplatit za byt. Peníze v USA se vypláceji obvykle dvakrát do měsíce nebo každých 14 dní, ale i tak teď potřebujeme nějaké peníze z Čech. Budeme investovat do zařízení (postele, sedačka, stůl a židle, mikrovlnka a televize atd), kupovat auto, platit nájem, elektřinu, plyn a další výdaje.

Příští týden bych měl získat social security number. To nám umožní domluvit zdravotní pojištění a následně budeme muset získat u doktora TB test pro Lukáše, bez kterého ho nepustí do školy. Tady se proti TB totiž neočkuje, protože se domnívají, že většina vakcín nemá dostatečnou účinnost. A tak se naopak testuje a pro jistotu se zřejmě nevěří ani vakcínám očkovaným například v ČR. Taky domluvíme termín zkoušek na DMV (místní dopravní inspektorát). Místní řidičák tu funguje jako občanka. Kdo jej nemá, musí pořád ukazovat pas a to je otrava. Zkouška se dělá podobně jako v ČR v autoškole - test otázek s výběrem odpovědi a,b,c,d a jízda (ve vlastním autě). (Gabka - mám z toho dost strach, i když si teď v tom zákonu snažím slabikovat, pochybuju, že pochopím zadání a při jízdě v autě se mnou nesmí být nikdo jiný než zkušební komisař, jak mu teda budu rozumět, co po mně chce udělat, to fakt netuším :-) ).

Druhý výlet do San Francisca

Zatímco Radim trénoval své sportovní cyklistické dovednosti, my s Lukáškem jsme si udělali druhý výlet do San Franciska. Ze soboty nám zůstaly jízdy na předplacence na Caltrain a už jsem získala dojem, že i bez té angličtiny se nemůžeme ztratit. Výlet skončil málem dřív než začal, protože se zdálo, že v Sunnyvale u zastávky Caltrain prostě nemůžeme zaparkovat a pak nám chyběly drobné na parkovné. Nakonec jsme všechno zvládli a celou cestu do San Francisca jsme se učili pády podstatných jmen.
U konečné coltrainu v SF začíná trolejbus, ktetý podle mapy jel hodně blízko ke Goden Gate, což byl náš dnešní největší cíl. Podařilo se nám nastoupit až do druhého, protože řidič prvního nám tvrdil, že ke Goden Gate nejede (samozřejmě jel stejně, ale asi ty zbývající 3 km pro něj nebylo ke GG). Lukášek si chvíli pohrál pod Golden Gate na pláži v písku (pod GG je pořád ty 3 km daleko, jak je vidět i na fotkách, blíž se nám moc nechtělo, bylo to na opačnou stranu). V tom se vybily baterky ve foťáku a náhradní nemáme, protože tady jsme zatím nerozchodili dobíječku.

V nejbližším Safeway jsme koupili baterky a pokračovali směrem k Lombard Street, našemu dnešnímu druhému cíli. Lombard street je určitě nejklikatější ulička na světě a velký turistický cíl v San Franciscu. Moc se nám líbila, i když je ještě mnohem pěknější na fotkách z léta, kde kvetou všechny ty kytky.
Na zpáteční cestě jsme ještě stačili zkontrolovat, jak se otáčí cable car na konečné (to naběhne parta hispánců, dotlačí tu tramvajku na dřevěný kruh a na něm to ručně otočí a vytlačí zpátky na koleje) a pak už jsme se dost utrmácení snažili přiblížit k trolejbusu. Po cestě jsme se ještě seznámili s českou studentkou, která nám poradila, kde najdeme českou hospodu a kavárnu, ale to už jsme si nechali na příště. Za velkého protestu Lukyna jsem ještě nakoupila ovoce a kousek masa na tržišti v čínské čtvrti (chinatownu) a se spoustou číňanů se svezli k našemu vláčku (caltrainu). Podařilo se nám chytit rychlík, který skoro nikde nestál a tak jsme zpátky u naší vypůjčené Cecilky v Sannyvale na parkovišti byli rycheji a doma dřív než Radim, který chtěl být zpátky ještě za světla.

Na kole do práce

Jedna prima novinka: dneska už jsem konečně vytáhl kolo a nejel do práce autem. To znamená, že auto měli k dispozici Gabka s Lukášem a já jsem se pěkně projel.

Původně jsem zamýšlel jet jen kousek k místnímu vláčku, s tím se svézt blíže k práci, a zbytek dojet. Ráno jsem plán změnil a jel prostě celou cestu. Dohromady to bylo něco přes 18km. Částečně proto, že jsem jel trochu větší oblouk než jsem plánoval. Je to ale skoro celé po asfaltu buď po cestě nebo po stezkách, takže to na silničním kole jde celkem dobře. Pravda, trochu jsem zlenivěl a jel jsem to třičtvrtě hodiny. Holt bude potřeba zase potrénovat. Pro zájemce je tu link na gmap-pedometer s cestou.

No a odpoledne jsem jel zpátky. Nakonec to byla skoro stejná vzdálenost a trvalo to o něco déle. Možná je tam více semaforů a častěji jsem koukal do mapy, jestli jedu dobře. Ráno to byl dlouhý kus po Central Expressway a ten byl jednoduchý. Navíc bylo dneska narozdíl od jiných dní zataženo, skoro to vypadalo, že začne pršet. Dobrých 36km po měsíční pauze.

Různé drobnosti

Budu se teď snažit doplnit některé události, co se nám nevešly do předchozích příspěvků.

Tuším, že chybí první neděle s výletem do Salinas na leteckou show, jejímž vrcholem byli Blue Angels. Jeli jsme s Carol, Sidem a jejich dětmi. Cesta do Salinas ze San Jose je asi na hodinu, stihli jsme i oběd ve městě a pak už hurá na letiště. Lukáš si nakonec odvezl malé letadlo Blue Angel a celkově to bylo zřejmě poprvé, co jsme program přizpůsobili hlavně jemu. Předchozí dny pro něj moc zábavné nebyly. Asi největší zážitek má z prohlídky bombardéru B-25. Mohli jsme si vlézt do zadní části včetně obsluhu kanónu, pak jsme viděli bombovnici a k tomu jsme si vlezli i dopředu, kde sedí piloti a taky místo předního střelce. Samotné vystoupení Blue Angels je pak pěkné, jen je to hrozný rachot a Lukáš si pořád zacpával uši.



V týdnu jsme řešili problém, jak to udělat s autem. V pondělí mě Gabka ráno vezla a stihli jsme i zajet natankovat, protože se dopoledne chystala opět za Carol a po výletu do Salinas už benzínu citelně ubylo. K tankování je pak potřeba najít pumpu, a tu může člověk snadno přehlížet docela dlouho, pokud ji nepotřebuje, až pak zjistí, že by nějakou měl navštívit, jen neví, kde se může nějaká vhodná nacházet. Tankování se obvykle platí kartou. Automat se často ptá na ZIP code (takové PSČ) anebo nebere českou kartu z jiného důvodu. Pak se to dá pořád vyřešit kartou vevnitř u obsluhy. A nebo se nakonec platí hotově. No a my nechtěli, ať tohle řeší Gabka sama.

Nakonec mě Gabka vozila až do středy a večer pro mě vždy s Lukášem přijeli. Ve čtvrtek ráno se rozhodla, že auto nepotřebují, a už jsem jezdil sám. Akorát pak nebyli mobilní. Teď se budu snažit popojet na kole k vláčku, jet půl hodiny místním courákem, a pak zas dojet na kole do práce. Poprvé k tomu budu muset vzít na záda plno věcí (boty a něco na oblečení plus notebook). Možná budu uvažovat o jiném notebooku, hodil by se nejaký lehčí a menší. Širokoúhlý displej na Thinkpadu je sice krásný, ale na kolo do batohu malinko nepraktický.

Taky je potřeba popsat náš první výlet do San Francisca. Začlo to tím, že už jsme pozdě vstávali, a k tomu jsme se rozhodli použít CALTRAIN. To je takový vláček, který jezdí mezi San Jose (no spíše už z Gilroy) přes celý poloostrov (peninsula) až do San Francisca. Tzn. že jsme autem dojeli do Sunnyvale, čímž jsme se dostali do zóny bližší našemu cíli (a malinko levnější), zaparkovali jsme (za 2$ na den) a koupili 10-ride ticket. Bohužel jsme platili hotově, protože automat se zrovna nemohl dohodnout s naší kartou. Taky jsme v prvním kole nějak přehlídli, že tu jizdenku na 10 jízd je třeba označit před cestou ve značkovači (který vypadá asi jako značkovač v tramvaji), a tak jsme první cestu do San Fr. jeli vlastně zadarmo. Cesta vlakem trvala přes 80 minut a dojeli jsme už poněkud vyhládlí asi půl míle od Moscone center, kde se konají mj. JanaONE konference.

Vyrazili jsme pěšky tím směrem prohlídnout si Yerba Buena Garden, pokračovali k Market street, dál k Powell station, kde se nám nepoštěstilo vidět otáčení místních tramvají, na Union square jsme chvíli koukali na čínskou show (podání amerických hitovek čínskými přestárlými umělci bylo dost komické) a oběd jsme si dali v Chinatown. Vlastní hloupostí jsme objednali asi dvakrát tolik jídla, než jsme dokázali sníst. Během oběda jsme pak slyšeli burácet nad hlavou Blue Angels, ale ani nás moc nemrzelo, že jsme o jejich vystoupení přišli. Po obědě a potom, co jsme se dorazili na konec čínské čtvrti, jsme zamířili k vodě, odkud už se valily davy po skončení letecké show. Lodi USS Navy jsme viděli jen z dálky (ty připluly jen na parádu), vyřazenou ponorku o chvíli později trochu více zblízka (ta je tam pořád). Měli jsme pořád dost sil, a tak jsme si to prodloužili na Fisherman's Wharf kouknout na lvouny či jak se ta zvířata jmenují a dál k té ponorce. Pak už byla otočka na cestu zpět. Autobus byl prima zážitek. Jeli jsme zdarma, protože kasa nefungovala. Jeli jsme dlouho, protože všude bylo plno aut. Jeli jsme plným busem, zastavovali jsme raději mimo zastávky, jen ať lidi vystoupí, protože jinak se tam cpali další cestující (řidič byl poměrně v pohodě, hordy lidí na zastávkách ho nechávali úplně v klidu). Přijeli jsme akorát na vlak, i když jsme doufali, že stihneme ještě nákup v obchodě. A pak cesta zpět CALTRAINem plnějším, než ten co nás vezl ráno. Dohromady to byl celkem povedený výlet snad pro všechny tři.

Proti tomu neděle je mnohem klidnější. Já jsem po dlouho době seděl na kole, abych tady objel pár bloků a zjistil odkud se dá vláčkem jezdit směrem k práci. Pak jsme s Lukášem šli k bazénu, zatímco Gabka vařila oběd. Odpoledne jsme popojeli do nedalekého Alvisa, které svůj boom prožilo a skončilo už velmi dávno. Je to místní část, kde kdysi byl celkem rušný přístav, ale s rozvojem vlaků a aut ztratil svůj smysl. Teď je to takový místní zapadákov. My to měli jako procházku kolem místních mokřin a slaných rybníků. Kupodivu je tam spousta ptáků a veverek (těch je tady spousta všude). No a večer jsme si jeli vyzvednout auto od Carol a Sida, kteří nám půjčili jejich Hondu Civic zvanou Cecilka.

Zařizování

Tentokrát trochu přeskočím různé věci a zkusím popsat co potřebujeme zařídit, co už jsme stihli a jak plánujeme zbytek.

Začal jsem chodit do práce a to momentálně funguje tak, že Gabka mě ráno doveze do práce a potom se vrací. Lukáš mezitím obvykle vstane a snídá a pak mají dopoledne čas se věnovat škole a dělat něco doma. Odpoledne se obvykle najde něco, co je potřeba zařídit. Nákupy zvládá Gabka sama nebo s Carol a ostatní věci řešíme společně.

Především jsme se nejprve věnovali bydlení. Našli jsme 2bd/2bt, tzn. byt se dvěmi ložnicemi a dvěmi koupelnami v Los Altos. Je drahší než jsme původně předpokládali, ale utáhnout to asi půjde. Líbilo se nám, že je ve slušném místě,a že jsou tam dobře hodnocené školy. Celé je to relativně malý komplex asi 12 bytů a Lukáš by tam měl mít několik vrstevníků. Dokonce se nám povedlo i zkrátit termín a prozatím uzavřeme smlouvu na 6 měsíců místo původně navrhnutých 12. Stačilo se jen zeptat. Asi jsme na paní agentku působili celkem dobře. Prahu znala, protože žila několik let v Berlíně. Máme tedy složený deposit a 18. si můžeme vyzvednout klíče a od 20. by měl byt být volný. Současné bydlení máme do 26. a budeme tak schopní postupně převozit různé věci, které už si tady začínáme křečkovat. Stejně asi bude díra než dorazí věci poslané kontejnerem.

Jak jsme z té realitní kanceláře vypadli a rozhodli se jet založit účet, tak jsme zazmatkovali, Gabka jela doleva ale z pruhu co byl rovně a už skoro na červenou a hned za námi blikalo světlo. Tak jsme slušně zaparkovali, auto s majáčkem (nebylo to typické policejní auto, možná nějací místní policisté) za námi, policista zatelefonoval co dělá a šel nás zkontrolovat. Byla v nás malá dušička a přitom se to nakonec vyřešilo domluvou a ani jsme nemuseli ukazovat řidičák. Prostě pohoda. Pan policista měl babičku, která přišla z Čech. Co k tomu dodat? Pak nám to dalo ještě nějakou práci se správně trefit na Middlefield Rd. a nakonec jsme dorazili do Bank of America.

BoA je jednou z bank, která je ochotná otevřít člověku účet, i když nemá social security number - čísílko, bez kterého se tady jinak velmi špatně žije. My SSN vyřídíme zhruba za týden nebo dva. Po nějakém čekání se nám věnoval jeden černoch, v klidu jsme vyřídili a hotovi jsme byli dvacet minut po zavíračče. Za pět až sedm pracovních dní mají dorazit platební karty.

Další zařizování bude zdravotní pojištění a následně vše, co je třeba, aby Lukáš mohl začít chodit do školy. Zároveň s tím se začneme rozhlížet po autě a taky nějakém nábytku a zařízení do bytu.

První dny

Pokračování o tom, jak se nám vedlo první dny v novém světě.

Program na čtvrtek nebyl složitý. Výlet do Shoreline Park a přitom se podívat, kde to vlastně budu pracovat. Oběd někde. Nákupy různých drobností. Současně s tím, se stalo to, že Gabka si zkusila, jak se jezdí po amerických cestách s automatem, a už mě vůbec nepouští k volantu. Na výletě jsme to střihli přes golfové hřiště, ze kterého nás místní správce chtěl nejprve vyhnat, ale potom co viděl jak se bezradně snažíme vrátit odkud jsme vyšli, tak nám řekl ať to vezmeme přes trávník a ukázal směr. Oběd na Castro street v jakémsi vietnamském bufetu či restauraci byl OK a cosi snědl i Lukino. My si dali nějaké jídlo a Lukáš dostal polívku Pho. Obvykle v takových případech nakonec jí něco z našeho talíře a tohle nebyla výjimka. Večerní program nebyl, protože jsme jednoduše odpadli.

Na pátek nám vycházela projíždka po okolí s Rickem, který nás měl provést a trochu nás dostal do obrazu kam se to stěhujeme, kam se tu dá vyrazit, kde asi bychom chtěli bydlet a kdo ví, co ještě. Bylo to od desíti asi na čtyři hodiny včetně zastávky způsobené Lukášovou nevolností. Naše trasa zahrnovala Santa Clara, Sunnyvale, San Jose, Campbell, Las Gatos, Saratoga, Cupertino, Los Altos, Palo Alto, Mountain View. Sám v tom mám trochu zmatek a Gabka s Lukášem určitě mnohem větší. Cestou jsme se dozvěděli, kam pak půjdeme pořešit místní řidičák, SSN, o tom, že si máme pořídit účet.

Večer jsme pak vyrazili do San Jose k Hrochovi a Carol. Carol nás i s dětmi protáhla do Costco kde nám navíc dělala průvodce. Lukáš měl radost, že slyší mluvit česky někoho jiného než nás, Tomáš myslím byl rád, že si s ním může hrát a Líza vypadala, že Lukáš nakonec je OK. Hra na honěnou v obchoďáku je dobrá zábava a hotovo. Domů jsme dorazili o půl dvanácté.

Sobota, to je house hunting trip, při kterém jsme viděli spoustu míst, kde bychom mohli bydlet. Ke správnému rozhodnutí pak stačí jen zvážit místo (doprava do práce, patro/přízemí, okolí), školy, velikost, uspořádání, vybavení, cenu, parkování, samozřejmě celkový dojem a možná i několik dalších věcí. Únavné, ale důležité. A nejhorší je nakonec to rozhodování. I proto, že jsme okupkovali asi 10 bytů. Začli jsme v Palo Alto jedním relativně malým. Hroch se později vyjádřil, že místo nebylo dobré. Pak bydlení u kus dál v domě s dalšími třemi rodinami, ale kolem domu skoro nic (mělo to ovšem místo v garáži). Pěkný byt v patře v komplexu v japonském stylu kde se nál nezdála blízkost El Camino Real (jedna z frekventovaných cest). Další prohlídka odpadla cestou, protože byt byl už pryč. A tak se jelo do Los Altos a první tip byl na rohu San Antonio a Cueste Dr. Docela jednoznačně jsme se shodli, že tohle za ty peníze nechceme a asi to nebylo jen tím, že jsme dorazili do ještě nedouklízeného bytu. Křižovatka pod okny je vidět na obrázku. Pak měl následovat další o kus dál v ulic, ale nikdo na nás nečekal a tak jsme zařadili oběd. Pizza Lukášovi trochu zvedla náladu. Samozřejmě ne na dlouho. Vrátili jsme se zpět a viděli jsme několik pěkných, nikoliv úplně levných bytů. Los Altos má navíc být čtvrt s dobrými školami. Další program vedl do Mountain View, což je sice kousek do práce, ale o poznání horší school district. Po dvou ukázkách jsme se dohodli, že další už tam vidět nechceme a přejeli jsme do Sunnyvale. Tamějčí část směrem k ulici Fremont by měla být OK a našli jsme tam i něco zajímavého se slušnou cenou. Komplex o kus dál nic zajímavého nenabízel a do toho prvního jsme se taky dostali až napodruhé. Lukáš si tam mezitím chvíli pohrál na hřišti s mobilem. Další veliký komplex bytů Rick odmítl s prohlášením, že asi nechceme bydlet někde, kde nám pán řekl ať čekáme 50 minut než se nám bude moct věnovat. V závěru jsme zkoukli Redwoods v Santa Claře. To je jistě Rickův favorit a umístil tam už pěkných pár klientů. Však ho taky už dobře znali. My jim za odměnu polili kus kuchyně horkou čokoládou a teď už i víme, že místní škola podle greatschools.net není nic moc.

Příští pokračování bude neděle a výlet do Salinas na air festival a možná i kousek z nového, teď už pracovního, týdne. Kromě toho se těšíme, až k nám v úterý dorazí část našich věcí, která letěla.

První dojmy

Tenhle přípěvek bude dlouhý a má pokrýt to, jak jsme se sbalili, jak jsme cestovali a taky naše první dojmy a co jsme tady prováděli.

Balení jsme dokončili jakž takž v klidu. Samozřejmě jsme potřebovali 5 kufrů a ne 4 jak jsme si chvíli naivně mysleli. Taky jsme skončili pozdě večer a uklidňovali se tím, že nám to pomůže se připravit na časový posun. Blbost. To že si člověk v letadle neodpočine, ale jen se tam kroutí převáží.

Cesta samotná nebyla nejhorší. Taxi. Odbavení v klidu i když něktará zavazadla asi byla přes limit. Zavřené trafiky na letišti (však to Gabka říkala). Více 45 minut postávání ve frontě na bezpečnostní kontrolu ve Frankfurtu je asi ta nejhorší část. Zčásti na zaplněných schodech a zčásti v davu jsme ztratili možnost dát si tam slušnou svačinu nebo snídani. Pak Gabka témeř ztratila mobil, ale stihla se pro něj do správného stánku vrátit odběhnutím z fronty, která se šinula už na palubu. Série turbulencí před Grónskem nás přesvědčila, že Lukáš má dostat Kinedryl, a tím taky aspoň na pár hodin usnul. Nevím jak to, ale Gabce ta noha, na které spal, neodumřela.

Paní na imigračním i celníci byli naprosto v klidu a my si mohli jít pro auto. Půjčili jsme docela veliký Ford Taurus (za cenu mid-sized). Vešly se nám tak v pohodě kufry, ale asi je to docela žravé. Bydlení jsme našli normálně a moc se nám líbí. Taky proto, že jsme si byli hned zaplavat v bazénu. Teda hned potom, co jsme našli správný klíč, kterým jsme prošli do části komplexu, kde je bazén. Prima je i to, že je pořád pěkné počasí. Až tak pěkné, že Gabka stále hlásí, že se pořád někde připaluje, jak to sluníčko svítí. Vůbec přesun, letiště a cesta do nového bydlení proběhly hladce. Tady se projevilo to, že už jsem tu přece jen párkrát byl. Jakmile ale narážíme na další věci týkající se běžného života, začíná se ukazovat, že 14-denní pobyt je něco jiného než tohle stěhování.

Večer jsme ještě vyrazili do obchodu koupit něco k jídlu a před sedmou jsme odpadli. Obchod je blízko. A je pro nás těžké se orientovat v tom, co nakoupit. Něco neznáme vůbec (to můžeme vynechat), něco známe, ale je to jiné (např. slané máslo), něco přehlídneme (sýr jsme nechtěli s ananasovou příchutí). Nakupovat množství, které by se nám zamlouvalo, je ve zdejších končinách ekonomický nesmysl. Chybí nám karta do místního obchodu a proto platíme tak o 15% víc (můj letmý odhad).

Druhý den popíšu a první fotky přidám později.