Devoxx v Antverpách

Předminulý týden jsem si udělal výlet do Belgie na Java konferenci Devoxx. Technické detaily tady vynechám, je jich na internetu dost. Stačí říct, že jsem měl pocit, že už jsem dlouho na podobné akci nebyl a měl bych to napravit, abych nezakrněl. No a Devoxx má pověst největší evropské konference pro Java vývojáře.

Belgie v listopadu není co se počasí týká ani o moc lepší ani o moc horší než Praha. Letěl jsem přes Vídeň do Bruselu, kde jsem našel skupinku Dánů, kteří zjevně měli stejný cíl a měli domluvený odvoz do Antwerp. Tak jsem se k nim přidal. Našel jsem svoje zamluvené bydlení, které po pravdě bylo o něco slabší než jsem očekával. Hlavně mě štval nefungující internet. Celý týden pak proběhl víceméně stejně, ráno na konferenci, tam strávit celý den a večer někde jídlo a vyspat se na další den. Dvakrát jsme zkusili jakési mexiko, které docela ušlo. Vetší sranda byla autentická místní hospoda. Domácí štamgasti, jídelní lístek v podivném jazyce, který se podobá trochu němčině, a samozřejmě nějaké to belgické pivo.

Kousek města jsem viděl v pátek. Nebylo toho ale moc. Nakonec nejzajímavější se mi zdálo nádraží. Historická budova v sobě schovává několik pater a vlaky zastavují na nástupištích, která jsou rozmístěna na několika z těchto pater. Cestu zpátku mi pak zpestřili ve Vídni, kde letiště přijímalo s takovým zpožděním, že jsem nestihl let do Prahy. A tak jsem nocoval v hotelu a pokračoval domů až ráno.

O automobilismu

Článek jsem rozepsal asi před měsícem. Pointu to sice nemá, ale aspoň si trochu ulevím.

Onehdá jsme opět jeli po naší úžasné dálnici D1 a to mi připomělo myšlenku napsat, co si myslím ježdění autem tady v Česku a co jsem si odnesl z ježdění jinde.
Mým snem je dočkat se toho, až za nás budou řídit automaty. Některé firmy už jsou v tom bohudík docela daleko a snad se dočkáme ještě za našeho života. Proč? Protože na silnicích je přílis mnoho bláznů, kteří si myslí, že když se mají dostat autem z místa A do místa B, musí to být co nejrychleji a musí při tom ukázat ostatním, že jsou machři. Klidně si adrenalin z řízení odpustím a získám trochu volného času navíc. Ona totiž agresivita a přeceňování vlastních schopností dělá v naších krajích z cestování fakt peklo.

D1 je špatná. To by ale samo o sobě nebylo tak zlé. Jenže ona je jediná, která spojuje východ a západ. Dokud se nedostaví alternativní spojení, tak to bude pořád špatné a jakákoliv kalamita, ať už oprava nebo hromadná havárie, způsobí velké problémy. Stejná potíž je s takzvaným Pražským okruhem, který není žádným okruhem. Naše stavařská lobby si prosadila protunelování kusu Prahy od Strahova do Tróji, místo aby se dostavěl chybějící severozápadní kus okruhu.

Jenomže my místo toho řešíme voloviny. Např. maximální povolená rychlost na dálnici je oblíbené téma pro zákodárce. Je potřeba se při ní zviditelnit se svým názorem. Přitom je to vlastně fuk, protože se limity stejně nedodržují. V okamžiku, kdy máme hromady mýtních bran, není zas tak těžké spočítat průměrnou rychlost na úseku. Čipová karta nebo podobné zařízení pro každého řidiče snímané branami a jednoduché počítání z nashromážděných dat. Žádné výmluvy na osoby blízké. Technicky řešitelné už dnes a náklady na podobná řešení se budou stále snižovat.

Ta nejvyšší dovolená rychlost taky není sama o sobě největší problém. V Německu ji nemají (lobby v zemi, kde automobilový průmysl je výkladní skříní kapitalismu) a jezdit se tam dá. Jsou tam ale taky dlouhé úseky s omezenou rychlostí - a skutečně se tam jezdí pomalu. 120-ka je kus před i za Regensburgem a skrz město je 80. Další dlouhá 120-ka je v půli mezi Regensburgem a Mnichovem. Na druhou stranu jsou limity v USA na naše poměry drastické. V Kalifornii je to obvykle 65mil/h a jen málokde je to víc (namátkou 75mil/h na I-5). O moc rychleji se nejezdí ani na I-80 při průjezdu Nevadou nebo na I-14 cestou skrz Utah. V Oregonu se už vůbec nikam nespěchá, limit je tam obvykle 55mil/h (a na benzínce tankuje obsluha, protože řidiči by to asi nezvládli). Ono to funguje tak, že všichni dokáží jet limit + 5-10mil (John píše, že na jihu se jezdí 80) a tak vlastně jede jeden proud aut, kde všechna mají podobnou rychlost. Tempomat je standartní výbava a výrazně s ním zrychlovat nebo zpomalovat je otrava. V tom už není potřeba mít levý pruh na předjíždění. V aglomeracích jedou v levých pruzích auta, která jedou skrz, a vpravo auta, která najela na dálnici nebo se chystají sjet. V houstnoucím provozu, když všichni zpomalí, se projeví výhoda automatického řazení. Je to pohodlné a i pomalu popojíždějící kolony se můžou sunout plynuleji. Nevzniká tam tolik děr, které by se daly zneužít k myškám.

Zato v Česku člověk, který se chce chovat slušně, kličkuje mezi náklaďáky a závodníky. Vybrat si jestli dokončit předjíždění přetížené Avie nebo kamiónu, či uhnout blikajícímu magorovi těsně za naším kufrem je dilema. Jeden si to hasí 80, druhý aspoň dvakrát tolik. Jet na tempomat se dá snad jen v noci.