Seděli jsme hodně vysoko, ale pořád jsme měli dobrý výhled. Hala je pěkná a nás může jen těšit, že i doma v Ostravě a v Praze už jsme na srovnatelné úrovni. Zápas se na můj vkus hrál ve střídavém tempu a v podstatě celá první třetina mi přišla hluchá. Možná domácím o moc nešlo (s výjimkou toho, že Dallas je jejich neoblíbený soupeř, se kterým mají dost nepříznivou bilanci), možná tomu nerozumím. Viděli jsme i prodloužení a vítězný gól domácích, kteří nejprve ve své přesilovce nechali jet soupeře samotného na bránu. Položil si brankáře a poslal to vedle něj ale i vedle brány, tak si to dojel a zpoza brány se rozhodnul zasunout, zvedl ruce nad hlavu ... a hrálo se dál, protože Nabokov vytáhl mimořádný zákrok. V následnám obléhání už přesilovka vyšla a Lukáš to tězce nesl a říkal, že fandil hostům, protože domácí se podle něj chovali moc drze a frajesky, když třeba nebyli ochotni ani představit hráče hostí. Český zástupce na ledě byl dobře vidět - Michálek je hráč, který se cpe do zakončení a měl 2. největší počet střel z domácích (3. celkově). S cizinci je tu vůbec legrace. Onehdá komentátor v televizi hodnotil po krátkém interview jiného čecha slovy "já ty hráče z Evropy fakt obdivuju, oni nejenom že docela dobře hrají ten hokej, ale oni se i naučí ten jazyk, to já bych fakt nedokázal a jsou schopni mluvit s novináři". Uznávam, že Tomáš Plíhal, který tu je už asi 7 let, mluvil velmi dobře.
Stálo to za to, na druhou stranu pravidelné návštěvy jsou vzhledem k ceně lístků jen pro skalní. Návrat domů ve čtvrt na jedenáct taky není to pravé pro Lukáše, který vstává ráno do školy. Příští zápas zkusíme raději o víkendu. A doma je nás o jednoho žraloka víc, jak je vidět na fotce.
